George Lucas, tvůrce Star Wars a Indiana Jonese, producent a zručný obchodník, dostal v rámci zakončení letošního filmového festivalu v Cannes čestnou Zlatou palmu. Při té příležitosti přehlídka slavnému filmaři uspořádala Rendez-vous – diskusní setkání s diváky.
V pátek odpoledne se v canneském sále Debussy sešli fanoušci Star Wars. Prezident festivalu Thierry Frémaux pozval na pódium osmdesátiletého George Lucase. Režisér přišel ve své typické kostkované košili a bílých teniskách. Přivítal ho bouřlivý aplaus, Lucasovi se začaly oči za brýlemi lesknout dojetím.
V dialogu s Didierem Allouchem se George Lucas zastavil u svých prvních filmů – sci-fi THX 1138 (1971) a komedie Americké graffiti (1973). Hovořilo se pochopitelně i o Star Wars a životním přátelství se střihačem Walterem Murchem (Apokalypsa, Talentovaný pan Ripley), který Lucase zdravil z publika.
„Chtěl jsem jen točit filmy, nešlo mi o peníze,“ zavzpomínal Lucas na svou původní motivaci, která charakterizuje celou generaci jeho vrstevníků. Ti dali v 70. letech vzniknout ambiciózním uměleckým filmům, které zároveň uspěly komerčně a ovlivnily celé generace diváků i tvůrců.
„Do filmové branže tehdy nevedla jednoduchá cesta,“ řekl režisér. „Když jste tam neměli příbuzné, byli jste nahraní.“ Lucas se přihlásil na filmová studia při USC (University of Southern California), ovšem i tam jim učitel říkal: „Jste připravení na to, že nikdo z vás nikdy nic nenatočí?“ Generace, která postavila Hollywood, však koncem 60. let začala pomalu odcházet, do tradičních studií investovaly korporace jako Coca-Cola a začaly hledat mladší tvůrce. Tak došlo na Francise Forda Coppolu, s nímž pak pak Lucas založil v roce 1969 produkci American Zoetrope, která stála jak za Coppolovými snímky (Kmotr, Apokalypsa), tak i za Lucasovými prvními filmy.
Jeho debutem byla zmíněná sci-fi THX 1138. „Lidi na to chodili, aby si dali LSD. Pak prohlašovali, že je to lepší než 2001: Vesmírná odysea,“ zavzpomínal Lucas s tím, že pro studio Warner Bros. šlo o komerční propadák. Neoblomila je tehdy ani pozvánka do canneského programu Quinzaine. „Je to prý prima, ale jedná se o nějakou sekci pro debutanty, takže cestu mi nezaplatí.“ A tak se Lucas s Murchem vydali do Francie na vlastní pěst. „Pršelo jak blázen, hledali jsme to kino, takové malé, asi jako třetina tohohle sálu,“ rozhlížel se Lucas po tisícihlavém sálu Debussy. „Lístky jsme neměli, ale nějak jsme se tam dostali. A tím to skončilo. Až když jsem tady v Cannes byl po letech s Hvězdnými válkami, ptali se mě novináři, proč jsem tehdy nedorazil na tiskovou konferenci. Já ani nevěděl, že nějaká byla!“
Doma ve Státech zatím studio chtělo peníze za film zpátky. Fanoušci LSD na pokrytí nákladů nestačili. „Mysleli jsme, že to šlo z Vývojového fondu. Tak prý ne. Napsali jsme sedm scénářů, ale odpověděli námi, že je zajímají jenom peníze. Neměli jsme je. Francis nastínil, že se teď chystá na ten film o Italech, že na tom vydělá hrozně moc a všude to prodá. Ale co já? Francis se na mě podíval: ‚Hlavně žádnou uměleckou sci-fi. Vyzývám tě, abys udělal komedii.‘ Bylo mi sotva pětadvacet, tak jsem začal psát.“
Výsledkem bylo Americké graffitti, bezstarostné studentské dobrodružství, v němž se Lucas vypsal z vášně pro rychlé vozy a obsadil začínající herce Harrisona Forda či Richarda Dreyfusse. Natáčení probíhalo pouhých 28 dní a stálo titěrné statisíce dolarů. Lucas vzpomínal na testovací projekce, „kde to bylo jak na rockových koncertech,“ ale šéf studia Lew Wasserman ho zchladil: „Měl byste se stydět, tomu filmu chybí kvalita, abychom ho vůbec mohli promítat lidem.“
Mladého Lucase se však zastal Coppola: „Jak se opovažujete? To mu ani neřeknete, že ten film je zajímavý?“ Studio pak nasadilo Americké graffiti v srpnu, což je „pohřební termín pro ty nejhorší filmy,“ uvedl Lucas v Cannes. Snímek, který připomněl svobodnou náladu Bezstarostné jízdy, se však stal hitem a jenom ve Spojených státech vydělal 115 milionů dolarů. „Byl to první film, kdy někdo vydělal na podílu z čistého zisku,“ řekl Lucas a začal vysvětlovat mechaniku hollywoodských odměn, kdy jen ty největší hvězdy získávají procenta z hrubého zisku, zatímco všichni ostatní mají slíbené odměny ze zisku čistého – producenti si vždycky ale pohlídají, aby se do něj žádný film nedostal. „Americké graffiti vydělávalo tolik, že si ty náklady nestíhali vymyslet,“ smál se Lucas a dočkal se jednoho z mnoha potlesků.
Americké graffiti zaujalo Alana Ladda ze studia Fox. „Přišel za mnou s tím, co prý mám dalšího. Měl jsem tuhle bláznivou sci-fi fantasy se psími piloty, již jsem chtěl natočit jakoby ze 30.let. A on hned souhlasil – pojďme do toho!“ Pro Hvězdné války si pak Lucas nechal do smlouvy dát peníze za licencování upomínkových předmětů a kontrolu nad pokračováními. „Studia pro upomínkové předměty ani neměla oddělení. Stihli dřív vyrobit film než hračku.“ Lucas zároveň už dva roky před premiérou Hvězdných válek objížděl sci-fi festivaly s plakáty a tričky. Podobně jako u Amerického graffiti se ani v případě Hvězdných válek šéfové studia na hotový film příliš netvářili a premiérovali jej jen ve 32 kinech. A pak se divili, když se před nimi tvořily fronty.
Lucas se během odpoledne v Cannes vracel k natáčení Hvězdných válek, které raději přesunul do Velké Británie, aby byl mimo dosah kontroly ze strany studií: „Někdo od nich tam byl, ale nakonec to vzdali a nekecali nám do toho.“ Vyjádřil se též ke kritice celé série, která Lucasovi vytýká, že jde o dětinské filmy. „Měl to být film pro dvanáctileté děti v pubertě, které nevědí, co se sebou, a kladou si velké otázky: Čeho se bát? Co je v životě důležité? To všechno tam je, ale je to prostě film pro děti.“ Nakonec pak slavný filmař podtrhl vlastnost, která mu vždycky pomohla: „Tvrdohlavost. Ta je ve filmu nejdůležitější. Člověk musí zůstat tvrdohlavý a stát si za svým.“
