Po čtyřleté rozpačité snaze vyřešit situaci v Šumavském národním parku ministr Libor Ambrozek minulý týden, pravděpodobně na nátlak stranického kolegy Kalouska, kapituloval. Ustoupil obcím a Šumava zůstane absurdním parkem – neparkem. Místem, o kterém tvrdíme, že tam chceme prales, a přitom tam kácíme o sto šest, často agresivněji než v běžných hospodářských lesích. Mám návrh. Zrušme ten park i pokrytecké tanečky a přiznejme, že ...
chceme, aby se Šumava od běžného hospodářského lesa nijak nelišila.
Lidovečtí politici Kalousek, Ambrozek a Netík uspořádali tiskovou konferenci na šumavské Modravě, kde oznámili, že se pozastavuje vytvoření kompaktní první zóny národního parku, jakož i další kroky, které se šumavským obcím nelíbily. Jihočeský lídr Kalousek k tomu dodal, že si nedovede představit prosazování něčeho takového v rozporu s názorem lidí, kteří tam žijí. Jistě, máme před volbami, ale nevím, jestli má Kalousek šumavské starosty za lenní pány, kterým ta krajina patří. Samozřejmě, že to tak není. Naprostá většina Šumavy patří státu a těžko o ní mohou rozhodovat vlekaři, hoteliéři a dřevorubci z místních zastupitelstev. Ale už od založení parku se ředitelé a názory, jak se v parku chovat, střídají jak roční doby. Nejdéle tu vydržel pan ředitel Žlábek, lesák, který rozdrobil první zónu na nesmyslných 135 kousků, čímž získal šumavský park alespoň nějaký světový primát. Na zbytku území se kácelo a hromady dřeva na skládkách v Nové Peci se tyčily do desetimetrové výše. Od té doby se toho mnoho nezměnilo. Po Ambrozkově nástupu na ministerstvo se dva roky čekalo až se pan ministr konečně rozhodne vybrat nového ředitele. Nakonec zvolil mimořádně nevýraznou figuru, biologa Aloise Pavlíčka (pravda, vybírat nebylo moc z čeho a v takových případech vítězí, kdo nejméně vadí). Jenže ten dodnes nebyl schopen vypracovat nový plán péče, takže se kácí podle toho starého, Žlábkova. Na nesmyslné rozdrobenosti první zón,okolo nichž hučí pily, se také nic nezměnilo. A teď se ministr, když lidovcům teče do bot, rozhodl nedráždit a ustoupit.
Berme tedy jako fakt, že politici dlouhodobě nedokáží prosadit koncepci parku, kde alespoň na třetině území mají prostor neregulované přírodní procesy. Tak ten park zrušme. Zase tak moc se nestane. Bude tu lesní závod jako všude jinde, kůrovcové holiny na vrcholcích se zvětší, ale ne zase tak o mnoho. V nižších polohách bude Šumava dál zelená a smrková, jak to mají turisté rádi. A na náklaďáky se dřevem si zvykli. Na druhou stranu, díky náklaďákům je Šumava plná asfaltek, pro cykloturisty ideální. Pěšky je totiž mezi stejnověkými smrčky poněkud nudno. A když bude chtít někdo vidět skutečný národní park, se vším neladem a divokostí, je to do Bavorského lesa přes hranici pár kilometrů. Spokojenost pro všechny. Co vy na to?
