Cukrářem chtěl být Josef Maršálek odmala a dnes sladký život skutečně má. Neříká to proto, aby si v komentářích na sociálních sítích přečetl, že mu všechno spadlo do klína. Pravdou je, že jediné, co padalo, byl on na cestě za svým snem. Jít si za ním se rozhodl ve dvaceti, když pochopil, že coby venkovský učitel na základní umělecké škole sice naplní očekávání, ale jeho osobnost tam zemře. A tak za sebou nechal nechápající rodiče i plačící sestru a odjel hledat práci do povodněmi zaplavené Prahy, kde na něj při 9% nezaměstnanosti a bez výučního listu nikdo s otevřenou náručí nečekal. Po absolvování tříletého oboru kuchař-cukrář se stejně impulsivně sbalil a odletěl na šest týdnů do Anglie. Do Česka se vrátil v šestatřiceti.
