Podle Institutu ekonomických studií bylo 80 procent veřejných zakázek za 276 miliard v letech 2006-10 přiděleno neveřejně nebo bez soutěže. Myslím, že nadešel čas přestat platit daně.
Necelých tři sta miliard korun nejsou malé peníze, zhruba čtvrtina státního rozpočtu. I Vladko z VyVolených by musel chvíli přemýšlet, jak je vyhodit oknem. Nejhorší na té sumě ale je, že jsou to naše peníze – nebo spíš měly být. Státu jsme je povinně zaplatili na daních a stát nám je měl vrátit formou služeb či hmotných statků, řekněme kilometrem drncavé dálnice.
Nestihneme sice už dvacetileté výročí Listopadu 1989, takže jsme propásli tradiční dvacítku, jež nám obvykle přináší epochální změny jako náměstí plné milicionářů či vojenskou invazi, nicméně lepší později než nikdy, ne? Každý stát totiž stojí a padá s určitou mírou loajality občanů, kteří mu platí peníze, aby předstíral, že pro ně něco dělá; třeba že je pošle do vězení nebo jim sebere majetek, když neplatí, což stát zpravidla nejen předstírá, ale i dělá.
Český stát přestal cokoli i předstírat, jeho korupce se stala běžnou profesí. Moje loajalita proto klesla na nulu. Nemusíme se ničeho bát; přestaneme-li platit daně všichni, žádné vězení ani obstavený majetek nebude. Nakonec znáte nějakého bachaře, který by dělal bachaře zadarmo? Nebo ještě lépe: znáte nějakého exekutora, jenž by byl exekutorem z lásky ke svému řemeslu? I lidé zabavující drze majetek i nedlužníků se za sebe aspoň trochu stydí.
Proč si tedy neudělat menší revoluci i v roce 2011? Nakonec pamatuju-li si ještě něco z té poslední, pak to, že když revoluce nedělají frustrovaní lidé ve špatně padnoucích uniformách, bývají docela legrace.
