Vlnu nelíčeného pohoršení vyvolal naštěstí neuskutečněný nápad kteréhosi z izraelských úředníků ukázat obrázky zvěrstev spáchaných během trestné výpravy Hamásu na jihu Izraele. Mnozí v tom spatřovali důkaz nelidské povahy izraelského okupačního režimu. No řekněte sami: ukazovat široké veřejnosti reálné obrázky nevídaných krutostí, proti kterým se záběry z nacistických koncentráků zdají být vrcholem útlocitnosti! Vždyť mezi diváky mohou být, Bůh chraň, i těhotné palestinské ženy: jen opravdové zvíře jim může ukazovat pekelné výjevy, na nichž bojovníci za svobodu uřezávají hlavy obětí anebo vykuchávají plod z lůna ještě živé mladé dívky, než jí budou milosrdně vypíchnuty oči.
Pokud se vám něco na tom pohoršení nezdá, poněvadž samotná zvěrstva spáchali Palestinci, pak nemůžete chápat komplikovanou podstatu současného dění, kde všechno není tak jednoznačné. Takový Barack Obama to chápe – neschvaluje brutalitu útočníků výslovně, ale rozumí jejím příčinám – jsou přece výsledkem mnohaleté okupace palestinského území Izraelem! Že Pásmo Gazy nikdy nebylo a není ani dnes součástí Izraele, má vlastní správu, že Egypt, kterému Pásmo patřilo dlouhodobě, nechce o něm nic slyšet, jeho obyvatele u sebe nepřijímá a dává najevo, že starost o živobytí Gazanů je zcela na Izraeli – to jsou směšné výmluvy lidí s předpotopní představou o demokracii.
Moderní demokracie miluje smrt s celou nekrofilní vášní, proto mnohé úděsné obrázky, jak se ukazuje nyní, pořídili nejspíš místní dopisovatelé vysoce demokratických agentur a sdělovacích prostředků. Pokrokoví novináři jednoduše doprovázeli hrdlořezy v „embedu“, jak se říká v novinářské hantýrce, během jejich vraždění nevinných lidí. I když jak víme, žádný Žid z definice nemůže být zcela nevinný.
Na fandění ideologii znamenající návrat hlubokého středověku není nic až tak nového. Ve 30. letech mnozí mladí Evropané a Američané byli uchváceni nacistickou ideologií, která slibovala udělat krátký proces s celou bídou klasické demokracie. Cestu k světlé budoucnosti jako vždy razili studenti humanitních fakult Harvardské, Yaleské, Georgetownské a jiných slovutných univerzit. 20. února roku 1939 na Madisonském náměstí, zhruba tam, kde dnes probíhají protiizraelské demonstrace, na popud Německo-amerického svazu přes 22 tisíc mladých lidí protestovalo proti židovské nadvládě na vysokých školách. Vlály nad nimi pokrokové hákové kříže. Arabský svět rovněž spatřoval v ideologii nenávisti a vraždění novou neději pro konečné řešení židovské otázky. Nikoli náhodou v roce 1941, v době rozpuku Tisícileté říše, jeruzalémský Mufti Muhammad Amín Husajní navštívil Německo, byl čestným hostem celostátního sněmu NSDAP a přesvědčoval Vůdce o tom, že silou své nenávisti k Židům si jeho lid ani trochu nezadá s Němci. Pravda, mluvil o Arabech, protože slovem Palestinci se tehdy ještě označovali právě místní Židé.
Je až neuvěřitelné, že mezi těmi, kdo hlasitě podporují vrahy znásilňující ženy, stínající hlavičky dětí, zaživa upalující rodiny a unášející lidi do zajetí, není málo těch, kdo se v pracovní době živí zrovna ochranou přírody, různých menšin etnických a sexuálních, zápasem za práva žen a jinými vysloveně bohulibými činnostmi. Kdyby se někdo z těchto blouznivců v záchvatu pošetilosti vypravil do sektoru Gazy, byl by okamžitě podroben jedné z místních folklorních zvyklostí. Islamisté totiž nemají ani špetku pochopení nejen pro Židy, ale také pro gaye, lesby, feministky a pokrokáře. Mimochodem mezi oběťmi jejich náboženské horlivosti bylo mnoho příslušníků právě těchto komunit, včetně podporovatelů Palestinců.
Proč tedy mezi těmi, koho Hamás nebo islámský džihád chce mermomocí zničit, je tak mnoho obdivovatelů a podporovatelů vlastních potenciálních vrahů? Určitou roli nepochybně hraje bytelná hloupost příznačná pro vyznavače slepého a neúprosného pokroku. Není to však jediný důvod. Po dlouhém hledání jejich latentní, často vůbec neuvědomovaná nenávist k Židům a jejich národnímu státu našla svůj politický přístav a společensky přijatelnou, dokonce žádanou ideologii: antisemitismus.
Paradoxně to se svobodou pro Palestince nemá co do činění. Kdyby chtěli pomoct místním Arabům, asi by pro ně požadovali především svobodu slova a tisku, právo nebýt používán jako lidský štít, právní stát, fungující spravedlnost, svrchovanost zákona, potření korupce, konec zvůle vlastních vládců. Jak jinak se dá vysvětlit, proč se tito zanícení dobrodinci vůbec nezajímají o utlačované Kurdy, zbavené práva na vlastní státnost, nešťastné Ujgury, mimochodem také muslimského vyznání, a jiné porobené tohoto světa? Proč by měli – vždyť ti ostatní nejsou zabíjeni a utlačováni Židy. No právě! Pokrokáři umí soucítit jenom s těmi, kdo jsou utlačováni Židy! Nejde jim ve skutečnosti o Palestince, jde o nenáviděné Židy.
Zaráží pokrytectví takových vyprofilovaných skupin, jako je třeba spolek Gayové za Gazu. Jejich duhové vlajky bizarně vynikají na pozadí vlajek Palestiny. Patos jejich protestů je žalostný, až to bolí. Mimochodem v samotné Gaze jsou duhové vlajky striktně zakázány. Když jeden z místních hrdinů jménem Mahmoud Ishtiwi byl přistižen při milostných hrátkách s jiným mužem, byl krutě umučen a jeho tělo bylo pohozeno potulným psům. Gayové z Pásma Gazy často utíkají do Izraele, aby si zachránili holý život. Tel Aviv je znám svou tolerantností vůči sexuálním menšinám, ale pro zanícené pitomce to nic neznamená: jejich nenávist k Židům a možná i snaha nezaostat za davem převyšuje starost o lidi stejné orientace.
Možná ještě trapnější skupinou je tzv. Židovský hlas pro mír. Jsou to sebenenávistní zoufalci tragicky neztotožnění s vlastním bytím a s vlastním tělem. Formálně se prohlašují za antisionisty, kteří usilují o zrušení židovského státu z různých sociálních nebo quasi náboženských důvodů, ve skutečnosti však hledají způsob, jak zrušit svou vlastní ničemnou pozemskou existenci. V psychiatrii je známá úchylka, při níž oběť hledá svého potenciálního kanibalského vraha. Mnozí členové tohoto hnutí vůbec nejsou Židé, ale přejí si umřít jako Židé. Hamás by jim to určitě dopřál, neboť nedělá rozdílu mezi Židy jakékoli politické nebo jiné orientace. Každý si zaslouží smrt z důvodu svého původu. Jsou zvěsti, že mezi oběťmi teroristického útoku ze 7. října bylo také pár zaťatých antisionistů. Dočkali se.
O vztahu různých islámských „osvobozovacích“ hnutí k ženám a dětem darmo mluvit. Žena v šariátu není člověk, ale majetek. Dá se prodat a koupit. Sňatky z donucení, pravidelné bití v rodinách, vraždy ze cti, dětská otrocká práce a jiné výstřelky donedávna byly demokratickou veřejností odsuzovány. Dnes spravedlivý hněv vyvolávají spíše pokusy tyto zvyky zpochybňovat a uvádět příklady jiného zacházení.
Když k tomu dodáte vznik jednotné protižidovské fronty, jejíž součástí jsou západní liberálové, džihádistické teroristické organizace a autoritářské diktatury celého světa, bude váš obrázek úplnější. Prokremelská propaganda v Rusku slibuje vykynožit tradiční ukrajinský a izraelský nacismus, dva v jenom balení. Putin a jemu podobní diktátoři pochopili, kde je jejich historické místo – v čele průvodu všech pokrokových sil planety. Cožpak Orwell předpovídal něco jiného?
