Ve veřejném prostoru se uhnízdil zavádějící narativ. Je to povídačka o tom, že Západ a zejména Spojené státy nacpaly Ukrajinu smrtícími zbraněmi až po okraj, a tím ji učinily silně nebezpečnou pro své okolí. Paradoxně tuto představu rovnou mírou sdílí jak odpůrci Putinova režimu, tak i zatvrzelí rusomilové, jejichž sympatie jsou založeny hlavně na pohádkách ruského světa.
Ti první v tom spatřují důkaz pochopení kolektivního Západu, že se tentokrát jedná o zápas na život a na smrt mezi demokracií a diktaturou a že pomáhat Ukrajině je správné proto, že je to jediný způsob, jak demokracii uchránit. Ti druzí, kteří v demokracii spatřují záhubu přirozeného řádu, v pomoci Ukrajině vidí stranění globálnímu zlu a snahu Západu rukama hloupých Ukrajinců zbořit Rusko coby hráz organického světa. Obě strany se mýlí, když berou zavádějící narativ za bernou minci. Prezident Zelenskyj a jeho spolubojovníci nemluví se západními státníky stále důraznějším a naléhavějším, až rozkazovačným tónem proto, že by byli od přírody neomalení, nýbrž proto, že pokládají západní postoj v této otázce za značně pokrytecký. Zato ruský agresor začíná mluvě hadím rozdvojeným jazýčkem dobře rozumět.
Nejde jen o smutný příběh land-leasu, který byl schválen Kongresem ještě v dubnu loňského roku, ale dodnes nezajistil oběti agrese neomezený přístup k americkým vojenským dodávkám a všestrannému financování ukrajinských potřeb. Vždy se našlo plno závažných příčin, proč takový neomezený přístup Ukrajině nikdy nebyl poskytnut. Nejkomičtější je žertovné tvrzení, že Západ přece nemůže odevzdat Ukrajině to poslední, co má, a sám zůstat bez ničeho. A co když přijde válka? Trapnost tohoto tvrzení spočívá v tom, že válka už běží, a pokud vyhraje Ukrajina, velké a dobře vyzbrojené armády Západ v zásadě nebude potřebovat, protože zmizí potenciální protivník a k zajištění vnitřní bezpečnosti postačí policejní a hasičské sbory. Pokud však Ukrajina prohraje, Rusko její prostor obsadí a k odražení vítězstvím povzbuzené diktatury současné armády tak jako tak nestačí. Logické tedy je dát veškeré zbraně těm, kteří je chtějí a umějí používat.
Neuvěříte, ale Rusové tomu neslanému nemastnému postoji dvojího metru začínají rozumět. Ve večerní politické žvanírně moderátorky Olgy Skabejevové plukovník v. v. M. Chodarjonok uvedl čísla amerických zbrojních dodávek Ukrajině a ta vypadají hodně nevábně. Třeba vícenásobných odpalovacích raketových systémů MLRS M142 bylo v Americe vyrobeno 540 a hádejte, kolik z nich bylo dodáno Ukrajině? Celých 24 kusů. Systémů typu M270 mají Spojené státy v arsenálech 700 kusů, Ukrajina z nich dostala 16. Ze slíbených dodávek raket Himars bylo reálně do válčící země dopraveno jen 50 %. Taktických raket delšího doletu typu ATACMS bylo nějaké množství přislíbeno, ale dodáno nula. Z tanků Abrams, jichž má Amerika přes 5 000, nebyl zatím dodán žádný. Pár jich bylo přislíbeno na letošní podzim, ovšem v odlehčené verzi, aby byly snáze likvidovatelné. Stíhaček F-16 dostala Ukrajina nula strojů, ovšem Bidenova vláda o tom mohutně uvažuje. V tomto bodě jednají Spojené státy v plném souladu s názorem mezinárodního společenství. Ukrajina může být klidně zabombardovaná do středověku, ale podle nedávné rezoluce OSN posílat bojové drony na Moskvu nesmí. To je, jako kdyby znásilňovaná byla posléze souzena za to, že se bránila příliš vehementně a v sebeobraně dala násilníkovi facku.
Někdo se může oprávněně ptát: Ale proč? Proč to dělá administrativa prezidenta, který se dušoval, že bude stát za Ukrajinou až do roztrhání těla? To je právě to, co chce jemně naznačit ruská propaganda, když vysvětluje, proč tedy Bidenova vláda hlasitě mluví, ale tiše jedná. Plukovník Chodarjonok vysvětluje divákovi hlavního televizního kanálu Ruska, že Biden vůbec není tak zlý, jak to předstírá. V popisce k programu je jasně řečeno, že: „Osud Ruska je zcela v rukou americké vlády. Kdyby chtěla Rusko položit na lopatky, tak by Ukrajině dala, co potřebuje k vítězství.“ Jenže nedává. A tomu je třeba dobře rozumět.
To, co dělá, je vytvoření falešného a zavádějícího narativu o kolektivním Západu, který se vysiluje ve snaze naplnit nehorázné požadavky Ukrajiny, ale v podstatě dělá vše pro to, aby Rusko, chraň Bůh, nebylo poraženo na hlavu, aby ho pevná diktatura nadále udržovala před nevyzpytatelným a pravděpodobně krvavým rozpadem. Nejprozíravější prokremelští komentátoři tak dávají Rusům na vědomí, že současná americká vláda jim ve skutečnosti tiše fandí, aby v bitevní vřavě nikdo důležitý neztratil tvář. Ukrajina mezi důležitými není.
