Páteční demonstrace iniciativy Česká republika na prvním místě byla v jedné poloze soubojem na dálku mezi Ladislavem Vrabelem a Tomiem Okamurou. Skupina kolem Okamury se po dvou úspěšných protestních demonstracích pokusila Vrabelově skupině ukrást étos protestu a osedlat ho pro své politické cíle.
Vrabel se však tomu postavil a označil to za puč. Lidé spjatí s SPD proto přetáhli většinu tzv. odborných řečníků z předchozích demonstrací do Brna, čímž chtěli demonstrovat, že těžiště protestu je v moravské metropoli. Zmýlili se, protože se ukázalo, že lidé nešli za nimi, ale za Vrabelem, který lépe vyjadřuje jejich zájmy a pocity. Zatímco na Okamuru přišlo kolem dvou tisíc lidí, na Vrabela a jeho skupinu čtyřicet tisíc.
Marná sláva, Vrabel je politický talent, je typickým reprezentantem těch, co už třikrát stáli na Václaváku. Tak trochu zbitý životem, obtížený desítkami exekucí a osobních neúspěchů. Na rozdíl od nich má však přirozené vystupování, dokáže zformulovat různé věci a přes sociální sítě sugestivně komunikovat. Zatímco lidé typu Okamury jsou jen náhradním řešením, jak vyjádřit protest, když není lepší volební nabídka. Pro Velkou část lidé z Václaváku je navíc Okamura součástí světa „těch nahoře.“
Třetí protestní demonstrace byla dramaturgicky lepší než dvě předchozí. Úmorné vysvětlování tzv. odborníků, kterým rozuměli často jenom oni sami, nahradili hudební veršovánky špatných Karlů Krylů s kytarou. Jim však rozuměli všichni.
Největší aplaus vzbudili ti, kteří projeli tři základní témata: Rusko není nepřítel, jakákoli kritika Ukrajinců a Ukrajiny, covid nebezpečí, svoboda slova a Česká televize. Z těchto ingrediencí se dal navařit ten největší potlesk.
Pusťte je do televize
Jedné věci člověk obtížně rozumí – snaze organizátorů vnutit svou agendu České televizi. Na Václavském náměstí totiž demonstrovala vyprofilovaná subkultura, která má vlastní paralelní svět. Mají jednak svou televizi se svými programy, ať už se jmenuje youtube nebo facebook. To jim slouží jako spolehlivý nástroj organizování a tříbení názorů. Jak ukázala demonstrace, mají i desítky svých umělců a hudebníků, disponují svými mučedníky, kteří za provokativní názory čas od času chodí k soudům.
Tohle nastavení není nevýhodné, protože jim dává možnost žít své opoziční životy se specifickou kulturou myšlení a vyjadřování. Kdyby se častěji dostali do České televize (a měli by) zjistilo by se, že radikálně revoluční hesla jsou často jen maskou neúspěšných majitelů pizzerií, malířů pokojů a neúspěšných politiků. Oni však o přízeň ČT usilovat budou, protože jim vnitřně chybí potvrzení, že to, co dělají, má svou společenskou vážnost. ČT by jim tu šanci měla dát.
Chceme vaše majetky
Obsahem páteční demonstrace bylo také vášnivé odmítnutí západní, radikálně levicové woke kultury, s jejich zákazy, příkazy, dřevěným jazykem a vnucováním životního stylu ostatním lidem. Takhle extrémně levicová kultura vzniklá na anglosaských univerzitách naráží v řadě zemí světa na stejné nepochopení a odmítání jako u nás.
Co naopak Vrabelovce s tímto proudem spojuje je tlak na přerozdělování zdrojů a majetků. Proto jsou demonstranti nejen proti vládě, ale i zbohatlíkům typu Babiše a Okamury, kteří se marně snaží si tyto protesty osedlat. Jestli bych měl do dvou vět zkrátit poselství páteční demonstrace, pak by bylo toto: jsme na straně Rusů a chceme vaše majetky. Dobro došli.
