Jakub Prachař: Těmhle loserům dávat pozornost je tragédie. Z tohohle už ani nejde dělat si p***l
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Z politiků se staly takové karikatury, že už je nedokážou trumfnout ani komici. A právě v tom vidí Jakub Prachař problém. „Z tohohle už ani nejde si dělat prdel, protože samo o sobě je to tak za hranou nevkusu a humoru, že vy už nemůžete parodovat parodii,“ řekl v Prostoru X. Ostře se vymezil především vůči Petru Macinkovi, Filipu Turkovi a Borisi Šťastnému. „Vy nemůžete parodovat Macinku, protože on je sám sebou parodií,“ prohlásil. Ještě nebezpečnější než samotné výroky politiků je podle něj skutečnost, že je část veřejnosti bere vážně. „On jim přece mluví z duše a tam začíná to nebezpečí,“ upozornil.
Prachař se přitom k politice veřejně vyjadřuje jen zřídka. Nechce totiž přispívat k dalšímu vyhrocování společenských sporů, zvlášť pokud si člověk o daném tématu nezjistil dostatek informací. „Když umělec něco říká, tak by o tom měl něco vědět nebo by si měl aspoň něco přečíst, aby neplácal úplné blbosti,“ vysvětlil. Podle něj navíc veřejné politické postoje známých osobností často nikoho nepřesvědčí, ale mohou naopak ještě více zatvrdit jejich odpůrce. „A vlastně nejhorší je to, co jsem teď udělal, že o nich mluvím. Protože těmhle loserům dávat pozornost, to je tragédie,“ dodal.
Exekuce za neplacení rozhlasu
Do debaty o budoucnosti České televize a Českého rozhlasu se však Prachař zapojit hodlá. Připomněl, že už jako sedmnáctiletý zažil televizní krizi spojenou s Janou Bobošíkovou a tehdejší stávkou zaměstnanců České televize. Nyní chce podpořit také demonstraci plánovanou na 15. listopadu na Letné. Přitom přiznal, že sám má s koncesionářskými poplatky nepříjemnou zkušenost. „Vím, že jsem to jednou nezaplatil za rozhlas a měl jsem na firmě exekuci,“ vzpomínal. „Myslím si, že Česká televize a rozhlas si zaslouží mít peníze,“ podle něj musí mít prostor i pro tvorbu, která není komerčně úspěšná, ale slouží menším skupinám diváků. Kontrolu jejich hospodaření přitom nezpochybňoval: „To, jak s tím pak hospodaří, o tom se samozřejmě můžeme bavit.“
Proč některé české filmy vůbec nemají co dělat v kinech? Kolik vlastních peněz riskoval při natáčení filmu Dream Team a vyplatilo se mu to? Jak se jeho osmnáctiletému bratrovi Františkovi podařilo něco, k čemu Prachař sám třicet let sbíral odvahu? A proč s Vojtou Dykem odmítli možnost dalšího koncertu v O2 areně, přestože o jejich poctu Nedvědům je obrovský zájem? Pusťte si celý Prostor X s Jakubem Prachařem.
