„Máme šest minut!“ Špičky NATO simulovaly souběžný úder Ruska a Číny. Západ tahal za kratší konec
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Reportáž ze simulace kolapsu: Reportér Reflexu pronikl na uzavřené cvičení diplomatů a armádních špiček, které modelovalo černý scénář koordinovaného úderu Ruska a Číny.
Když velmocem dojdou síly: Fiktivní krize roku 2027 ukázala noční můru západních stratégů – americké kapacity musely vyklidit Evropu a spojenecká obrana zkolabovala.
Drsné vysvědčení pro Česko: Zákulisní simulace odhalila fatální nepřipravenost státu. Armádě chybí centrální plán obrany a 70 procent aliančních cílů dlouhodobě neplníme.
Následující události jsou součástí (fiktivního) scénáře uzavřené mezinárodní krizové simulace bezpečnostního think-tanku Evropské hodnoty, v níž účastníci postupně rozehrávali souběžnou krizi v Asii a Evropě. Cvičení mělo ukázat, jak by na takovou situaci reagovaly západní státy.
Co znamená dual contingency?
Dual contingency označuje situaci, kdy musí stát nebo aliance současně čelit dvěma závažným krizím na různých místech světa. V popisovaném scénáři jde o souběžnou eskalaci ze strany Ruska v Evropě a Číny v Asii. Západ tak musí rozdělit své vojenské, politické i diplomatické kapacity mezi dvě fronty.
„Haló, svolávám krizový brífink NATO! Německo, Francie, kde jste, máme šest minut a musíme hlasovat o Putinově nabídce!“ křičí do místnosti plné diplomatů a generálů jeden nedávno ještě vysoce postavený politik. Jsme na uzavřené krizové simulaci bezpečnostního think-tanku Evropské hodnoty. Zástupci z Tchaj-wanu, Japonska, USA, Německa i Finska tu pod časovým tlakem řeší noční můru západních stratégů – takzvanou dual contingency, koordinovanou eskalaci na dvou frontách najednou.
Na jedné straně Čína utahující smyčku kolem Tchaj-wanu. Na druhé Rusko, které bleskově využívá odvratu americké pozornosti a stupňuje nátlak na severovýchodním křídle NATO. „Testujeme, jak by spojenci reagovali na společnou eskalaci Ruska, Číny a Severní Koreje. Čínský komponent v Evropě vytěsňujeme, protože je daleko. Jenže naše ekonomické a technologické závislosti na Pekingu jsou tak enormní, že nám Čína může fatálně uškodit, aniž vypálí jediný náboj,“ vysvětluje ředitel think-tanku Jakub Janda.
Tah první: Karanténa a tma v Baltském moři
Scénář zasazený do března 2027 začíná skrytým rdoušením v šedé zóně – pod prahem článku 5 Severoatlantické smlouvy.
Peking neposílá na pláže vojáky. Vyhlašuje vnější „registrační“ a vnitřní „inspekční“ zónu kolem Tchaj-wanu jako policejní operaci. Všechny obchodní lodě i letadla se musí registrovat v pevninské Číně a podrobit kontrolám. Globální přepravci se ze strachu o čínský trh podřizují a Tchaj-wanu, jemuž zásoby plynu LNG stačí na jedenáct dní, dochází dech.
V téže chvíli ruské válečné lodě křižují Balt kolem Bornholmu a Gotlandu a kryjí sankcionovanou „stínovou flotilu“. Když Estonci chtějí neoznačený tanker prověřit, ruská stíhačka naruší jejich vzdušný prostor s odkazem na „ochranu krajanů“. Moskva oživuje legislativu umožňující intervenci v zahraničí a rozvědky zjišťují, že ruská Tichooceánská flotila se tajně podřizuje velení čínského námořnictva.
Z Washingtonu vzápětí přichází studená sprcha: americké průzkumné a protivzdušné kapacity se stahují z Evropy do Pacifiku. Evropané zůstávají sami.
„Jakmile nastane eskalace v Indo-Pacifiku, Evropa stojí před drtivým dilematem: bude s Čínou dál handlovat, nebo uplatní tvrdé obchodní sankce?“ komentuje cvičení exministr zahraničí Jan Lipavský. „Za covidu jsme viděli kolaps kvůli chybějícím čipům. Dnes má Čína monopol na magnety a vzácné zeminy. Buď se Evropa postaví na vlastní nohy výdaji na obranu i zajištěním surovin, nebo zkolabuje.“
Tah druhý: Když zhasnou terminály a dojde munice
Na přelomu března a dubna 2027 přerůstá napětí v přímou sabotáž. Čínští hackeři aktivují dlouhodobě připravená zadní vrátka v operačních systémech klíčových přístavů v Rotterdamu, Hamburku a Pireu. Jeřáby stojí, železnice kolabují a nemocnice narychlo odpojují čínskou zdravotnickou techniku kvůli výpadkům a hrozbám sabotáží.
V Baltském moři kdosi ničí podmořské kabely mezi Finskem a Estonskem, rušení GPS ochromuje civilní letectví a Moskva přesouvá padesát tisíc vojáků k běloruskému Hrodnu na hranice Litvy. Vladimir Putin zároveň nabízí západním státům dvacetileté kontrakty na plyn a ropu s padesátiprocentní slevou – pod podmínkou zrušení sankcí a kompletního stažení všech sil NATO z území bývalého východního bloku včetně Česka.
„Multilaterální jednání se ve finále rozmělní, když chybí shoda na tvrdém stanovisku. Protivníci to rádi vidí,“ upozorňuje bezpečnostní expert Vlastislav Bříza. „Evropa pořád žije v kruhu, že vše vyřeší hodnotami. Jenže mezinárodní vztahy fungují na bázi síly. Můžeme mluvit o hodnotách, ale v garáži musíme mít ten pověstný tank, kterým si respekt vynutíme. Jinak budeme sedět jen v koutě pro děti.“
Bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý, který v simulaci hrál premiéra, připomíná: „Pro státy jako Česko nebo Polsko platí NATO first and only. Ale velcí spojenci uvažují jinak: pro ně je to NATO first, but not only. Připravenost je nejlepší prevence. Ve chvíli, kdy protivník vidí, že jsme připraveni a ochotni vzdorovat, ke konfliktu vůbec nemusí dojít.“
Česká obrana v troskách: Závazky vůči NATO neplníme ze 70 procent
Fiktivní scénář roku 2027 neúprosně nasvěcuje českou realitu – konkrétně spor o Koncepci výstavby Armády ČR (KVAČR). Prezident Petr Pavel ji ostře zkritizoval za to, že ani ve výhledu do roku 2040 nezajistí plnění aliančních závazků. Dokument potvrzuje, že Česko neplní 70 procent cílů výstavby schopností NATO a u klíčových projektů zaostává o pět až deset let. Rozpočet ve výši 2 % HDP do roku 2030 umožní jen omezený rozvoj.
Bývalý náčelník generálního štábu a senátor Karel Řehka vládnímu přístupu vytýká absenci jakékoliv naléhavosti: „Svět se nachází ve zlomovém okamžiku, ale politika vlády tomu neodpovídá. Schválená koncepce v podstatě znamená, že se tato země rozhodla závazky neplnit a všechno přehodit do budoucna na někoho jiného. Tomu odpovídá i reálný zdrojový rámec.“
Podle Řehky armáda sama o sobě nestačí. „Fatálně nám chybí dopracovaný ústřední plán obrany státu, který úkoluje celou zemi, každé ministerstvo i instituci. Základ je plán mít a tvrdě ho cvičit. Až při cvičení na vládní úrovni zjistíte, co všechno ani nevíte, že nevíte.“
Chalupy a hasiči nestačí: Proč nás čínské technologie položí na kolena
Pokud by krize udeřila, odhalí se hlavní český paradox: máme silnou komunitní soudržnost, ale chabou odolnost vůči moderním hrozbám.
„Máme dobrovolné hasiče, skauty i chalupy, kde lidé přežijí. Kde ale nejsme připraveni vůbec, je technologická a ekonomická sféra – tedy co nám tu Čína může na dálku vypnout a jaké sabotáže provede Rusko,“ podotýká Janda. „Při útoku na Pobaltí se Česko stane obřím tranzitním uzlem. Zažijeme masivní logistický chaos, nápor na nemocnice a železnice. Na to připraveni nejsme.“
Vlastislav Bříza doplňuje, že obrana začíná psychikou: „Nejhorší smrt je z vyděšení. Společnost nesmí zpanikařit při prvním blackoutu.“ Jan Lipavský k tomu dodává, že spoléhat na konec krizí je iluze: „Nestačí jen opakovat fráze, že doufáme v mír na Ukrajině, a vše se vrátí do starých kolejí. Nevrátí. Svět se změnil.“
Rozdíl mezi ministerskými sliby a světem, kde se hroutí dodavatelské trasy a hoří sklady v Pobaltí, zůstává propastný. Pokud má Česko obstát, musí varování armády i hlavy státu přestat brát jako přehánění a pochopit, že mír není samozřejmost.
