Možná nám to přijde až zvrácené, ale i vedení tak hluboce protihumánního aktu – války – je regulováno mezinárodním právem. Myšlenka, že je potřeba dát válečnému dění právní rámec, se vyvíjela během 19. století.
„Genetický“ původ současné platné úpravy (ale třeba Ruskem obcházené) pramení v době americké občanské války, během níž začal v roce 1863 platit Lieberův kodex, podepsaný prezidentem Lincolnem. Přelomem se pak stala jednání v letech 1899 a 1907 v nizozemském Haagu, kde byly přijaty úmluvy vycházející z Lieberova kodexu. Haagské úmluvy jsou komplexem smluv a deklarací – například o pokojném řešení mezinárodních sporů, o zákonech a obyčejích války pozemní (ta zakazuje například bombardování neobraňovaných měst nebo obydlí), o zákazu střel rozšiřujících dusivé a jinak zhoubně působící plyny apod. Podepsaly je tehdy všechny hlavní mocnosti, včetně Ruska. Odkázaly se i na Ženevské úmluvy z roku 1864 o ochraně osob boje se neúčastnících nebo z bojů vyřazených.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
