Mynář a spol. z prezidentovy kanceláře se spikli. Jednali po společné domluvě, že budou zatajovat prezidentův stav. Předstírali, že je zdráv, a lhali, že může pracovat. Byl to jakýsi podivný a tragikomický počátek státního převratu, jako bývaly převraty v Guatemale.
Není ale jasné, co chtěli páchat dál. To by právě měly vyšetřit tajné služby a další orgány. Mohlo jít o neznámé spiknutí proti státu, případně o nějakou menší pletichu, která by jim vynesla užitek, například další peníze, jak to praktikovali doposud. Mohli mít s utajeným prezidentem nějaký vlastní plán, nebo šlo jen o naprostou ničemnost, která byla tak pitomá, že by ani nemohla být trestným činem?
Nejhorší by ale byla možnost, že plán měl někdo jiný s nimi, třeba nějaká cizí mocnost, která by ČR ráda zachvátila. Vždyť tajit, že prezident nemůže vykonávat svou ústavní činnost, je těžký zločin proti bezpečí státu a jeho těžké oslabení. Je to obvykle předzvěst nějakého vpádu cizích vojsk do země, která nemá ani nejvyššího velitele vojska. Co všechno se může stát, když prezident nemůže konat, ale lid si myslí, že konat může…
Divím se, že spiklenci nebyli dosud zatčeni. Vždyť oni teď, když to prasklo, mají možnost se smluvit, jak budou vypovídat, mohou zničit či zakrýt nějaké důkazy, nebo dokonce uprchnout do jejich spřátelené ciziny. Není také jasné, kdo všechno ke spiklencům patřil. Někteří se prozradili sami, jiní se vykrucují, že nepoznali prezidentův stav, když prezidenta viděli, protože jsou prý tak blbí. Okruh spiklenců může být rozsáhlejší nebo ne. I to by měly orgány vyšetřit.
Spiknutí samo je tak nepochopitelné jako oni sami. Může být nakonec skulina, kudy uniknou trestu. Vyšetřit se ale musí. Vždyť to není poprvé v dějinách, kdy byli spiklenci tak naivní a hloupostí svítili, až přecházel zrak. A přesto se chystali, třeba zcela nerealisticky, nebo naopak tak mazaně, že to naši moudrost přesahuje, něčeho na úkor státu dosáhnout.
Budou se hájit, že „tajili prezidentovy osobní zdravotní údaje“. Na ty se nikdo neptal, tajili ale jeho neschopnost pracovat jako prezident, což není jeho osobní údaj, nýbrž je to údaj celostátní. Možná důležitější než všechny další údaje.
Chytří, hloupí či dementní, smluvení byli. Orgány činné v trestím řízení musí zasáhnout. Vyšetřit, co za tím bylo, a pak buďto směšnou intriku spiklenců Mynář a spol. postavit před soud, nebo pustit k vodě. Nechá-li se věc jen povšechným politickým hádkám, ztratí republika poslední obrysy, které ji udržují v hranicích evropské civilizace. Je ovšem i otázka nevyslovená, ale zásadní. Patřil i prezident k tomuto spiknutí, nebo je ukuli za jeho nemocnými zády?
