Představa, že z Donalda Trumpa bude po volebním masakru republikánů chromá kachna, je velmi naivní
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Považovat Donalda Trumpa po volební porážce republikánů za bezmocnou „chromou kachnu“ je naivní, protože prezident má stále silné pravomoci a hodlá vládnout dál pomocí výkonných příkazů.
- Demokraty ovládaný Kongres mu sice může komplikovat domácí politiku a rozpočet, reálných pák na jeho zastavení v zahraniční politice či prosazení impeachmentu má však málo.
- Skutečným problémem pro USA i celý svět zůstává Trumpova absolutní nevyzpytatelnost, kvůli níž nelze předvídat jeho budoucí kroky a rozhodnutí.
Podle některých komentátorů, analytiků i politiků se vliv amerického prezidenta Donalda Trampa po drtivé porážce jeho republikánů při volbách do Kongresu, rozplývá. Kdekdo u toho používá termín „chromá kachna“. To znamená, že prezident se ocitl v pozici, kdy ho Kongres ovládaný demokraty, bude přetlačovat. Jenže v americké politice mnohé funguje jinak, než si kdekdo myslí. Trump nebude chromou kachnou a bylo by nebezpečné ho v posledních dvou letech jeho mandátu podcenit.
Donalda Trumpa a republikány při volbách do Kongresu i výběru guvernérů opustili mnozí mladí, latinskoameričtí a černošští voliči. Vrátili se k demokratům. Republikány opustila i část jejich klíčové demografické skupiny, běloši bez vysokoškolského vzdělání. Trumpa po volbách veřejně kritizují i někteří členové jeho strany. Herec v hlavní roli, Donald Trump, ale díky své nekonečné ješitnosti, pokračuje ve svém řádění dál. Není zdrcen, ani není chromou kachnou. Navíc u mnoha amerických prezidentů orgasmicky opakované přirovnání ke chromé kachně není nic jiného než obrovské klišé.
Pojďme se proto podívat, co by se s Trumpem a kolem něj mohlo odehrávat.
Slabý i silný Kongres
Mnozí očekávají, že nový Kongres ovládaný demokraty bude působit jako zásadní brzda pro Trumpovu administrativu. V něčem se o to zcela jistě pokusí. Ale stopku Turmpovi vystavit nemůže, k tomu má zákonodárná moc k dispozici málo nástrojů. Nová Sněmovna reprezentantů sice může přijmout články impeachmentu (to je ústavní žaloba podaná na ústavního činitele jejímž cílem je jeho odvolání z funkce), ať už proti některému členovi Trumpova kabinetu nebo samotnému prezidentovi, ale moc smyslu to nedává. Bude to gesto, s kterým si budou pohrávat média a politici. Jenže v Senátu, který působí jako Nejvyšší soud pro impeachment, by se k tomu musela najít dvoutřetinová většina. Hlasovat pro by muselo i zhruba tucet republikánů. To je vysoce nepravděpodobné.
K tomu připomeňme, že s oblibou u americké veřejnosti je na tom Kongres podobně jako česká Poslanecká sněmovna. Důvěra v něj je slabá. S novým složením se to změní jen málo. Brutální kroky demokratů proti administrativě by jim tak nakonec nemuseli přinést tolik bodů v příštích prezidentských volbách v roce 2028.
Často se hovoří také o tom, že válka s Íránem začala letos v únoru bez souhlasu Kongresu. A že to se nějak v novém Kongresu bude řešit. Ano, podle ústavy má Kongres výhradní pravomoc vyhlásit válku. Jenže realita je úplně jiná. Spojené státy totiž formálně vyhlásily válku ve své historii pouze jedenáctkrát. Kongres tak naposledy učinil v červnu 1942 proti Bulharsku, Maďarsku a Rumunsku. Tento prvek kongresové kontroly je vyschlým ramenem americké politické řeky. Prezidenti Truman, Kennedy, Clinton, oba Bushové i Trump zahájili války bez oficiálního posvěcení Kongresu. Těžko se to změní.
Kongres pak může vydávat zákony, které omezují zahraniční politiku prezidenta. Příklad – demokratická většina obnoví přímou vojenskou pomoc Ukrajině nebo zruší sankční cla proti některým zemím. Prezident však může zákony vetovat a k přehlasování jeho veta musí Sněmovna reprezentantů i Senát hlasovat dvoutřetinovou většinou. Jistě, v některých případech se to může podařit, ale ani to není pravděpodobné. Za posledních 50 let přehlasoval Kongres jen 25 prezidentských vet. Z toho sedm proti Geraldu Fordovi a devět proti Ronaldu Reaganovi, u ostatních prezidentů to bylo zcela zanedbatelné.
Dá se s jistotou tvrdit, že nový Kongres se bude s administrativou přít především o domácích otázkách. Například o federálním rozpočtu, protože ten zákonodárný sbor schvaluje. Mohou to být bitvy dlouhé a líté. Nějaký kompromis se ale bude muset nakonec najít. Kongres také může některé finanční věci blokovat, zdržovat a byrokraticky komplikovat. To určitě zažijeme.
Jenže při rozhodování o podstatných věcech, které Trump v době svého druhého prezidentství udělal, vydal prezident výkonné příkazy. Bez ohledu na to, co si Kongres myslel. Že by se to teď po volbách změnilo? To těžko.
„Trump bude bojovat proti právním záležitostem právními záležitostmi, proti zraněním urážkami a proti zákonodárné moci brutálnějšími nástroji výkonné moci,“ napsal k tomu Freddy Gray, zástupce šéfredaktora časopisu The Spectator. A to je správný odhad.
Trump bude proto do ledna 2029, kdy skončí v Bílém domě, řádit dál. Což je pro něj typické i dnes.
Co udělá Trump?
Pokud ovšem Trumpovi alespoň trochu záleží na tom, aby zanechal pro budoucnost nějaký politický odkaz, pokusí se o ukončení nebo pozastavení války na Ukrajině. Či zahájí rekonstrukci poničené palestinské Gazy a dojedná mír s Íránem. Zcela jistě by se to pokusil udělat tak, aby se to dalo označit za „americké vítězství“. Jenže to bude nesmírně složité a všechny strany budou muset jít na dnes zdánlivě nepřijatelné kompromisy. Pokud by se ovšem v tomto směru něco podařilo, Trumpovo postavení to vylepší.
Při hodnocení situace ve Spojených státech, by bylo po jedněch prohraných volbách také neprozíravé odepisovat pravicové hnutí MAGA. Americká politika v podobě, jaká bývala před Trumpem v roce 2016, se totiž už neobnoví. Je zřetelně polarizovaná. Protože nejenom republikáni, ale i demokraté hodně přitvrdili. To MAGA vyhovuje, i když i ona je rozštěpená. V rakvi ale rozhodně není.
V čem je problém
Jak dobře víme, problém s nevyzpytatelným Donaldem Trumpem je někde úplně jinde než v právě prohraných volbách. On si nepřipouští iluzi o chromé kachně. Ani zatím nepřemýšlí o tom, kolik svede bitev s novým Kongresem. Ví, že politická válka nastane, ale to má Trump rád.
Problém pro republikány, pro Ameriku i pro svět je v tom, že nevíme, co Donald Trump udělá. Co udělá zítra, za týden, za měsíc, za rok a kolikrát u toho změní názor. Nevíme, jak to udělá. A nevíme, kdy to udělá. Může se stát úplně cokoli. Třeba zahájí další válku. Nebo navrhne přejmenovat některé historické místo na Památník Melanie Trumpové. A pozor, to nemusí být vtip.
Tvrdit proto, že americký prezident bude po prohraných volbách slabý a chromý, je naivní. Bude dál silný a hodně zuřivý, i když ho volební šíp zranil.
