Babišova vláda jmenovala na návrh ministryně spravedlnosti Marie Benešové nejvyšším státním zástupcem současného náměstka NSZ Igora Stříže, bývalého vojenského prokurátora z Olomouce. Za zmínku stojí zejména jeho činy z konce 80. let, kdy se mu přezdívalo „Rudá smrt z Olomouce“.
Tehdy prováděl svou práci jakožto člen zločinecké KSČ. Navrhoval totiž zcela nepřiměřené tresty pro záklaďáky, kteří nestihli nástup na posádku, protáhli si o hodinu vycházku nebo jinak zcela nevýznamně porušili tehdejší předpisy. „Stříž se tak jeví jako následovník politováníhodné komunistické prokurátorky Polednové-Brožové, která poslala v roce 1950 na šibenici Miladu Horákovou,“ prohlásil historik Petr Úpický s tím, že Stříž za všech okolností hledal možnosti co nejpřísnějších trestů. Rozlišoval při tom, zda se jedná o spolustraníky, nebo protistátní živly. Pro členy strany měl vždy hledat tresty na nejspodnější hranici, zatímco v opačném případě měl Stříž žádat maximální možné tresty, které nakonec ani komunistický soud neudělil.
Ve své prokurátorské praxi dokonce neváhal porušovat mezinárodní dohody. Odpírače vojenské služby například z řad jehovistů posílal do kriminálu i opakovaně, přestože to mezinárodní právo zakazovalo. Ještě v prosinci 1989, tedy už po sametové revoluci, žádal pro náboženské odpírače vojny měsíce a někdy i roky v kriminálu. Jeho rozsudky pak vesměs polistopadové soudy rušily jako nezákonné.
Vojenští prokurátoři patřili k nejodpudivějším a nejobávanějším figurám komunistického režimu, srovnatelnými leda s příslušníky StB. Každý, kdo dělal kariéru v této složce, se dobrovolně přihlásil k represivní politice strany. A jako takový by měl být vyloučen z jakýchkoli veřejných funkcí v demokratickém státě. Je plivnutím do tváře Střížem terorizovaným občanům, a výsměchem celé dekomunizaci společnosti po roce 1989, že taková figura byla jmenována do čela jedné z nejvýznamnějších justičních složek.
