Sebestřednost, nedostatek sociální inteligence (tedy schopnosti působit pozitivně na své okolí), manažerská selhání a špatný výběr lidí. To je vládnutí premiéra Andreje Babiše v době koronavirové pandemie. Výsledkem jsou hrozivá čísla, která na počet obyvatel Česko v případě nemoci Covid-19 vykazuje. V těžké době, kdy by země potřebovala politiky rozvážné a s velkou autoritou, kteří by nás provedli současným slzavým údolím, ale nasazuje Babiš za posledních sedm měsíců už čtvrtého ministra zdravotnictví. To je další jeho selhání, které nemá ve světě obdoby.
Česká vláda se podobně jako jiné vlády ve světě ocitla v důsledku pandemie ve velmi složité situaci. Mnohé chyby a přešlapy kabinetu by se proto daly odpustit a tolerovat. Ovšem to by bylo možné pouze za situace, kdyby se některé nesmysly a chaotické jednání pořád neopakovaly. Jenže ve vyvolávání nejistoty a pocitu zmaru je premiér Babiš skutečným mistrem nad mistry. Dokazuje to i kolotočem kolem výměn ministrů zdravotnictví. Tedy na postu, který je od loňského jara pro stát v podstatě nejdůležitější. Například daleko důležitější než prezident, kterého ve stávající podobě nikdo nepotřebuje.
Andrej Babiš v případě šéfa resortu zdravotnictví udělal zcela zásadní manažerskou chybu. Rozhodl se, že bude o všem rozhodovat hlavně on. I o zdravotnictví, přestože mu vůbec nerozumí. Další figurky na vládní a úřednické šachovnici jsou jen do počtu a premiér řídí vše a tím současně neřídí nic pořádně. Jen o tom mluví. Výsledky jsou katastrofální a země se z nich bude léčit mnoho let. Jenže Babiš je svým mesiášstvím a egocentrismem zcela pohlcen, zastavit ho může pouze porážka ve volbách do Poslanecké sněmovny.
Že ministři zdravotnictví v době koronaviru selhávali, za to nese přímou osobní odpovědnost také Babiš, protože je to právě on, kdo si je vybírá. Navíc resort je ve vládní koalici pod patronací jeho hnutí ANO. Není na co se vymlouvat. Mimochodem i Výbor pro zdravotnictví ve sněmovně má předsedkyni z hnutí ANO, Věru Adámkovou.
Někdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch skončil 21. září minulého roku. I kvůli tlaku a neshodám s Babišem, který ho měl přitom ochočeného jako pejska.
S pinochetovskou vehemencí poté nastoupil Roman Prymula, který ale vydržel pouze do 29. října. Prymula byl sice odborníkem v oboru, ale současně se vždy více zajímal o své kšefty než o cokoli jiného. A na to také dojel.
Pak nastoupil, už jako projev Babišova čirého zoufalství, Jan Blatný. Od začátku bylo jasné, že vydržet dlouho nemůže, protože několikrát si dovolil projevit i vlastní názor. A to stávající premiér neodpouští, protože se podle všeho řídí údajným výrokem francouzského krále Ludvíka XIV. „Stát jsem já“.
No a teď přichází jako ministr ředitel pražské Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Petr Arenberger. Ten, jako jeden z mála, ještě chce. Uvidíme, čím se mu Babiš odmění. Třeba se ukáže na kandidátce hnutí ANO do říjnových sněmovních voleb.
Pokud by chtěl ale premiér Babiš situaci skutečně uklidnit, musel by si počínat v případě ministrů zdravotnictví už rok jinak. Musel by jim dát daleko větší prostor a měl by iniciativu nechat na nich a dalších odbornících. Jako například v Německu, kde je Jens Spahn ministrem zdravotnictví už tři roky. Nebo ve Velké Británii, kde na tomto postu působí Matt Hancock od července 2018.
Andrej Babiš ale nic takového nechce. To se příčí jeho pojímání politiky. Když se něco podaří, řekne, že to zařídil on. Když je „průser“, hodí to na někoho jiného. A tak pořád dokola. I v případě zdravotnictví. Takže teď to zkusí pan Arenberger. Ten možná bude mít štěstí, že nové volby jsou už tak hrozně blízko. Jinak by se určitě po dalších Babišových nezdarech pakoval také.
