Před začátkem prodlouženého velikonočního víkendu ministři Jan Blatný a Robert Plaga národu oznámili, že by se v pondělí 12. dubna měly do škol vrátit děti z prvního stupně základních škol a předškoláci. Na první pohled by se mohlo zdát, že to je právě to tolik kýžené a očekávané světélko na konci tunelu. Ale ono to tak je jen napůl a navíc s mnoha výjimkami. Není v tom žádný systém a obávám se, že z vyhlášeného opatření bude mít užitek jen zlomek lidí a zbytek opět spolkne hořkou slinu a bude plány ministrů brát jako další (kolikáté už?) brnkání na nervy.
Na úvod zopakujme, co ministři uvedli. Tedy je tomu tak, že od pondělí 12. dubna by se do škol mohly vrátit děti z prvního stupně základních škol a předškoláci. Na prvním stupni základních bude rotační výuka, třídy se budou střídat po týdnech. Na druhém stupni základních škol zůstane výuka na dálku. Školáci budou dvakrát týdně testováni antigenními testy. Ve školách budou povinné roušky, v mateřských školách je děti nebudou muset nosit. Obnoví se rovněž praktická výuka na středních školách a u posledních ročníků vysokých škol.
Během čtvrtka bylo ještě upřesněno, že pokud v některém z okresů bude reprodukční číslo vyšší než 1, žádné otevření škol a školek se konat nebude. Podle odhadu hygieniků by se mohlo jednat o 10 až 20 (!) okresů. Pro úplnost dodejme, že 20 okresů je více než čtvrtina České republiky.
V dalších fázích plánovaného rozvolňování by mělo dojít na druhý stupeň základních škol. Od 19. dubna by se mohli vrátit na praktickou výuku a do laboratoří studenti středních škol, konzervatoří, vyšších odborných škol a posledních ročníků vysokých škol. Ale o návratu malých dětí do školek (tedy těch, které nejsou v předškolních třídách) padlo vyjádření ve smyslu, že to není na pořadu dne, protože prioritou je zajištění vzdělání a že jejich návrat je „případný“.
Toto sdělení je studenou sprchou pro desítky tisíc rodičů, kteří jsou nyní s těmito malými dětmi doma. Nemohou chodit do práce nebo ji dělají po večerech či v době, kdy děti po oběde spí. Těmto malým dětem přitom chybí kolektiv a jejich rodiče i při maximální snaze jim nemohou zajistit program, který by tyto děti dostaly ve školce. Oznámení o tom, že jejich návrat do školek je „případný“ lze přeložit i tak, že tyto děti se vrátí do školek možná až v květnu možná až po letních prázdninách. Nikoho nezajímá, jak značné problémy takové škatulkování působí a nikdo nevysvětlil, proč nemohou chodit do školek i malé děti za podmínky, když budou stejně testování jako jejich předškolní kamarádi.
Druhou rovinou, kterou systém rozvolňování vůbec nebere v potaz, je fakt, že řada pedagogů ze školek, základních či středních škol má doma děti, kterých se návrat do lavic v první etapě vůbec netýká. Co pak budou tito pedagogové dělat, když jejich děti budou muset zůstat doma? Kdo se o ně postará? Stejně nedomyšlený je týdenní rytmus, kdy se děti budou střídat v lavicích. U malých dětí střídání takového rytmu přinese více škod než užitku a na jejich vzdělávání to nebude mít žádný pozitivní natož hmatatelný vliv.
Celý navržený systém rozvolňování působí velice chaoticky, nesystematicky a člověk se nemůže ubránit dojmu, že ho navrhují lidé, kteří vůbec nemají páru o tom, jak to v reálném životě obyčejných rodin chodí. Děti se tak bezděky stávají pokusnými králíky nekoncepčních rozhodnutí vlády či jejich pracovních týmů. Tyto týmy by přitom měly maximálně naslouchat zkušenostem odborníků z praxe a také zohledňovat podmínky, ve kterých v současné době rodiny s dětmi jsou a s čím se potýkají. Mnoha z nich i po aktuálním oznámení ministrů zůstane v rukou pomyslný černý Petr a vládní rozvolňovací plán nebudou považovat za nic jiného, než cynické brnkání na nervy.
