Počet lidí, kteří se dostali do Itálie přes moře, letos po několika letech opět vzrostl a ilegální imigrace začíná být znovu problém. Není proto divu, že se o tématu v posledních měsících začalo znovu více psát.
Letos jde sice o výrazně menší číslo, než Itálie zaznamenávala do roku 2017, kdy počty příchozích pravidelně přesahovaly 100 tisíc běženců ročně. Oproti předchozímu roku se ale jedná o zhruba trojnásobný nárůst. Konkrétněji loni dorazilo po moři jen 11 471 lidí, jen za tento necelý rok to ale už je více než 30 tisíc.
Letos byly téměř tři měsíce italské přístavy kvůli pandemii koronaviru zavřené. Také lodě nevládních organizací na čas přerušily svoje operace. V letních měsících se ale migrace znovu stala ožehavým tématem. Napětí na italských ostrovech ve Středozemním moři začalo kvůli rostoucímu počtu migrantů sílit. Představitelé ostrova Lampedusa žádali vyhlášení nouzového stavu a Sicílie si stěžovala na to, že se s ní „zachází jako s kolonií“. O vážnosti situace svědčí i slova, která prohlásil starosta na Lampeduse Salvatore Martello. Řekl totiž, že situace je nezvladatelná a tamní středisko pro běžence už další lidi přijmout nemůže.
Důležité je zmínit ještě jednu další věc. Podoba ilegální migrace do Itálie přes Středozemní moře se v poslední době významně změnila a je možné pozorovat nový trend. Problémem už není velké množství lidí připlouvajících z Libye, nejvíce běženců přichází z Tuniska. Nevyužívají tak při cestě do EU země rozvrácené občanskou válkou, které kvůli tamnímu chaosu dlouho sloužily jako díra v plotě pro ilegální imigraci, ale v oblasti Blízkého východu a severní Afriky jedinou relativně stabilní zemi s jakž takž fungující demokracií. Tunisko je také jediná země, kde lze mluvit o tom, že Arabské jaro přineslo pozitivní změny.
Rozhodně ale nelze tvrdit, že by Tunisko bylo především „tranzitní zemí“. Podle posledních statistik UNHCR nepochází nejvíce lidí příchozích přes moře ze subsaharské Afriky, jako tomu bylo dříve, nýbrž se jedná především právě o lidi tuniského původu. Přestože mají po přistání v Itálii nízkou šanci v Evropě uspět, nebezpečná cesta jim stojí za to.
Mezi hlavními důvody odchodu lidí z Tuniska bývají nejčastěji uváděny ty ekonomické, jako jsou nezaměstnanost, a v posledních měsících i ekonomické dopady pandemie. Takové vysvětlení ale rozhodně nelze považovat za úplné. Nejedná se totiž zdaleka jen o lidi sociálně slabé, kteří hledají obživu. Mezi Tunisany pokoušejícími se dostat do Evropy najdeme i lidi s vysokoškolským vzděláním a lidi, kteří práci mají. Důvodů může být více, např. frustrace z tamní vlády, která nenaplnila očekávání voličů.
Dva útoky jako memento
Nekontrolovaná migrace je ale bezesporu problém a v krajním případě může představovat i nebezpečí pro celou Evropu, což ukázal mj. útok v bazilice Notre-Dame Nice, při kterém přišli o život tři lidé. Spáchal ho člověk tuniského původu Brahím Avísáví, který se dostal do Evropy ilegálně přes Lampedusu. Na ostrově byl policií zaregistrován a 25. září byl přesunut na karanténní plavidlo Rhapsody. Po karanténě se 9. října vylodil v Bari, kde mu bylo oficiálně předáno rozhodnutí o vyhoštění z Itálie zpět do Tuniska. Nad dalším děním visí otazníky, v každém případě se mu podařilo dostat se ilegálně do Francie, kde o sobě dal vědět při onom zrůdném útoku.
V souvislosti s tímto teroristickým činem bývá připomínán i jeden další útok. Ten se odehrál v prosinci roku 2016 v Berlíně a pachatel zde najel kamionem na místo, kde se konaly adventní trhy. Shodou okolností byl totiž i zde pachatel migrant tuniského původu, kterého se nepodařilo včas vyhostit. Útočník Anis Amri při útoku zabil 12 lidí včetně jedné Češky a čtyři dny po atentátu byl nedaleko Milána zastřelen policií.
Amri se na italské území dostal už v roce 2011, když se mu podařilo uniknout z Tuniska, kde ho mělo čekat vězení za násilnou loupež. Problémové bylo i jeho předchozí chování v Itálii. Za účast na násilnostech v centru pro migranty, kde došlo k podpálení zařízení a zranění několika lidí, a za loupež byl odsouzen na čtyři roky vězení. Propustili ho v roce 2015, nicméně tuniské orgány pak odmítly jeho repatriaci do Tuniska. Jaké byly důsledky neúspěšné repatriace, není třeba připomínat.
Přinesou útoky reformu Schengenu?
Mnozí si musí klást otázku, jak je možné, že se nepodařilo lidi, jako jsou oba zmínění útočníci, vyhostit a předejít tak dvěma krvavým útokům? Útok v Nice i starší případ z Berlína nám ukazují na jeden dlouho neřešený problém. Evropské státy nejsou schopné udržet kontrolu nad tím, kdo se dostane na jejich území. Vedle toho nedokážou ani vyhostit všechny ty, kteří se na území schengenského prostoru dostali ilegálně a nemají nárok na azyl.
Útok v Nice ukázal, že důsledky zanedbávání evropských pravidel týkajících se migrace mohou být skutečně nedozírné. Vnímám jako posun správným směrem, že Macron a Merkelová se před pár dny na schůzce shodli na reformě Schengenu. Založená má být na nutnosti posílit vnější hranice a mít kontrolu nad tím, kdo do schengenského prostoru přichází a kdo ho opouští. Je ale veliká škoda, že se vůle řešit tuto záležitost našla až po dalších teroristických útocích, při nichž umírali nevinní lidé.
Tomáš Zdechovský je europoslanec a místopředseda KDU-ČSL
