Pokud si chtěl někdo vymyslet v době koronavirové krize bláznivou zpravodajskou hru, ze které nemůže vyjít Česká republika jako vítěz, tak se mu to podařilo. Kauza ruského důstojníka tajných služeb, který údajně přivezl do Prahy kufříky s jedy ricinem a saxitoxinem, které by prý mohly být použity proti českým politikům, připomíná naivní špionážní romány britského spisovatele Johna le Carré. Jak to přesně bylo v tomto případě, do kterého se nechala nesmyslně zatáhnout i některá česká média, se s největší pravděpodobností nikdy nedozvíme. To přitom vyhovuje Rusku, které se různými hrátkami skutečně snaží ovlivnit dění u nás.
Anglický spisovatel Ronald Knox se proslavil svým Desaterem, kterého by se měli držet autoři detektivek. Osmým Knoxovým přikázáním je, že „detektiv nesmí odkrýt žádnou stopu, aniž ji hned odhalí také čtenáři“. V případě ruského pána s kufříkem se stal pravý opak – „vrah“ byl předčasně rychle odhalen, dostal jméno a tvář, proto se čin vlastně nestal (je otázkou, zda se měl stát) a z vyšetřovatelů jsou najednou spolupachatelé. Tak celá kauza dnes působí. Navíc se v ní objevují podezřelé a nepravděpodobné události.
Kdo to bonznul?
Ruský zpravodajský důstojník a současně diplomat, který měl přivézt do Česka jedy (na to ale důkazy neexistují), se jmenuje Andrej Viktorovič Končakov, je mu 34 let a je ředitelem Ruského střediska vědy a kultury v Praze. Pokud je historka s ricinem pravdivá, tak je zásadní otázkou, jak a proč se dostala do médií. A komu to mělo posloužit. Vyústění totiž vůbec nehraje české straně do karet. Naopak.
Na ruského agenta údajně upozornil českou Bezpečnostní informační službu (BIS) anonymní pisatel. Zda to náhodou nebyla ruská provokace, což nelze vyloučit, se nikdy nedozvíme. Nebezpečí podle sdělení anonyma mělo pak číhat na pražského primátora Zdeňka Hřiba a starostu pražských Řeporyjí Pavla Novotného. K nim přibyl i starosta Prahy 6 Ondřej Kolář, který nechal začátkem dubna odstranit z veřejného prostranství pomník sovětského maršála Koněva. BIS dnes tvrdí, že došlo k úniku informací o případu, a podala trestní oznámení. Podává ho snad sama na sebe? O těchto utajovaných skutečnostech totiž kromě BIS a policejního prezidenta Jana Švejdara věděl jen omezený okruh dalších vysoce postavených politiků. Měl to být premiér Babiš, ministr vnitra Hamáček a ministr zahraničí Petříček. Že by někdo z nich vyzradil utajované informace týdeníku Respekt, kde se o tom poprvé psalo? Nebo to mají na svědomí „čučkaři“, jak před časem označil BIS prezident Zeman? Ani to se zřejmě nikdy nedozvíme. Podobná vyšetřování vedou do ztracena. Viděli jsme to například při úniku informací provázejícím zabití českých vojáků v Afghánistánu. I zde se vedlo vyšetřování. Jaký je výsledek? Nevíme.
Rusové na koni
BIS také podle serveru Lidovky.cz tvrdí, že „ve spolupráci se zahraničními partnery se podařilo potvrdit i další detaily z anonymu. Potvrdit se podařilo mimo jiné i to, že se v Evropě vyskytuje síť agentů ruských tajných služeb, kteří mají za úkol umlčet lídry ruské opozice v cizině“. Tak to je skutečně průlomové zjištění. O tom se přece ví mnoho let.
Také se od 90. let, od vzniku samostatné České republiky, ví, že velvyslanectví Ruské federace v Praze je rejdištěm agentů různých ruských zpravodajských agentur. Není to žádná novinka ani překvapení. Pod přímým diplomatickým krytím je jich zde několik desítek, další nemají diplomatické pasy a Rusům mohou sloužit i občané Česka. Na našem území ale působí i agenti jiných států, od USA přes Německo až po Čínu. Ani to nikoho nemůže překvapit.
Překvapivé ale je, že někdo tak banálním a hloupým způsobem vypouští podobné informace do médií. To je skutečně trestuhodné. Nahrává to především ruským zájmům a z Čechů to dělá pitomce. Pokud se jednalo ze strany Moskvy o zpravodajskou hru, tak je vidět, že ruské tajné služby „čučkaři“ nejsou.
