nahoru

Jan Skopeček: Nebezpečný pokus o posílení pravomoci centrální banky

Jan Skopeček15. dubna 2020 • 10:40
Sídlo České národní banky - ilustrační snímek
Sídlo České národní banky - ilustrační snímek
• foto: 
Kryštof Nosek

Vláda se snaží ve spolupráci s Českou národní bankou již roky prosadit novelu zákona o ČNB, která by dala centrální bance nové nástroje tzv. nekonvenční měnové politiky a vedle toho umožnila více regulovat hypoteční trh. Co se roky nedařilo protlačit standardně, bylo narychlo přijato až nyní – byť v omezené formě – s využitím koronavirové krize a souvisejícího stavu legislativní nouze.

Schválená část novely zákona o ČNB umožní centrální bance nakupovat dlouhodobé cenné papíry, tedy privátní i státní dluhopisy. Zatím jen na rok, ale v legislativním procesu čeká na schválení celá verze novely zákona o ČNB i s regulací hypoték a bez jakéhokoliv časového omezení, která by měla čerstvě schválenou „demo verzi“ nahradit natrvalo. Pro neekonomy je to možná na první pohled informace nezajímavá a v současné situaci zcela podružná. Tato pro mnohé „nenápadná“ novela zákona však může mít zcela zásadní dopad na podobu měnové, resp. obecně hospodářské politiky, tedy na ekonomiku a všechny její účastníky včetně občanů. V hospodářské praxi se může jednat o pomyslné překročení řeky Rubikon.

Vláda: Vzhůru k dalším dluhům

Proč o možnost nakupovat do bilance centrální banky státní i privátní dluhopisy vláda i ČNB tak usilovně stojí? Odpověď je poměrně jednoduchá a intuitivní. Na straně vlády je zájem financovat co nejlevněji a nejjednodušeji státní dluh. A to jak ten již existující, vytvořený rozpočtovými schodky v minulosti, tak ten, který vytvoří v následujících měsících. Na rozdíl od Německa jsme si totiž v dobách mnoha let trvajícího ekonomického růstu netvořili rezervy, kterými bychom dnes mohli ekonomice pomoci a budeme se tedy muset (resp. vláda se bude chtít) zadlužit.

Vláda bude muset toto zadlužení financovat prodejem většího objemu státních dluhopisů a obává se, že v dobách ekonomicky složitých to bude za horší cenu, resp. s větším úrokem. A tak vláda vkládá naději do ČNB, která na sekundárním trhu, tedy od finančních institucí, bude moci státní dluhopisy nakupovat, zvýšit tak po nich poptávku a umožnit vládě zadlužit se za lepších podmínek, levněji, snadněji.

ČNB: Více moci a vlivu

V případě České národní banky je pak zájem na schválení novely ještě jasnější. Prostě se chová jako jakákoliv státní instituce a přeje si rozšiřovat svůj vliv a moc. Koneckonců tento zákon tlačí ČNB už celé roky. Není to žádná novinka, která by se objevila až s opatřeními proti nemoci COVID-19. ČNB přitom argumentuje podobnými pravomocemi a praxí řady jiných centrálních bank od evropské ECB po americký FED. Ano, tyto centrální banky skutečně provádějí tzv. kvantitativní uvolňování, zjednodušeně řečeno tisknutí peněz tím, že nakupují do svých bilancí státní dluhopisy i privátní bondy. Byla to jediná možnost těchto centrálních bank, jak uvolňovat měnové podmínky v době, kdy si své standardní nástroje, úrokové sazby, snížily na nulu, resp. v případě ECB i do mínusu. Opravdu ale máme nad touto možností jásat a přát si ji i v ČR? Tato praxe má totiž své zásadní stinné stránky.

Možnost nákupu státních dluhopisů centrálními bankami vede k umělému snížení ceny financování státního dluhu, kterou by standardní investor, standardně posuzující rizikovost dané země, nebyl schopen akceptovat. Vlády se tak už nemusejí jako dřív moc ohlížet na výši svého dluhu, protože vědí, že nenajde-li se privátní kupec jejich dluhopisů, nakonec je koupí centrální banka. A není zase tak zásadní, že to nekoupí centrální banky od vlád přímo, ale až přes finanční zprostředkovatele. Stejně to vede k tomu, že se vlády mohou vesele zadlužovat v daleko větší míře, než kdyby možnost nákupu dluhopisů ze strany centrálních bank neexistovala. Morální hazard jak vyšitý!

Morální hazard

Pokud bude kupovat centrální banka nejen státní dluhopisy, ale i firemní bondy, otevírá se další Pandořina skřínka mnoha nezamýšlených důsledků. Centrální banka tímto způsobem může dodat likviditu finančním institucím a zachránit je od krachu, ale podle jakého klíče bude dluhopisy kupovat? Bude kupovat dluhopisy a zachraňovat jen velké finanční instituce (too big to fail), nebo všechny? Bude vykupovat alespoň trochu kvalitní dluhopisy, nebo i toxická aktiva, která by nikdo jiný nekoupil? Pokud totiž bude vykupovat i ta aktiva, která by nikdo jiný nekoupil, pak umožní přežívat i tzv. zombie firmám, které už dávno měly zkrachovat, uvolnit místo jiným, a přispět tak k normálnímu a efektivnějšímu fungování tržní ekonomiky. Navíc, finanční instituce o kvalitu svého portfolia nebudou dbát s maximální obezřetností, pokud budou vědět, že existuje možnost jeho odkupu ze strany centrální banky. A to je zase morální hazard jak vyšitý!

Ztráta konkurence

Rovněž argument, že kvantitativní uvolňování (tištění peněz) znamená pomoc ekonomice k většímu růstu je iluzorní. Evropská centrální banka, která ho provozuje masivně již roky, eurozóně žádná skvělá čísla hospodářského růstu nezajistila. A vlastně ani nemohla. Evropské ekonomiky brzdí už dlouhá léta jejich přeregulovanost, neschopnost zvýšit produktivitu a přicházet v podnikání s inovacemi. Tuto ztrátu konkurenceschopnosti ale tisknutím peněz nelze z dlouhodobého hlediska přetlačit ani v eurozóně, ani u nás, ani kdekoli jinde na světě.

Nemluvě o tom, že kvantitativní uvolňování vede k nafukování bublin na trzích aktiv, jejichž prasknutí vždycky bolí. A klidně nás může ubezpečovat stávající bankovní rada, že se bude chovat odpovědně a k novým nástrojům přistoupí jen výjimečně. Ale co nově jmenovaná bankovní rada? A co pak ta další? Vyloučit měnově-politický aktivismus prostě v budoucnu s těmito novými nástroji nelze. I proto jsem na poslední schůzi Poslanecké sněmovny hlasoval proti „demo“ verzi novely zákona o ČNB a budu hlasovat i proti její plné verzi v dobách standardního legislativního procesu. Říkám to nejen ve Sněmovně už roky a nenechám se zlomit strachem z krize, který teď bude využívat leckterá instituce k tomu, aby zvýšila svoji moc nad námi všemi.

Autor je poslanec ODS a místopředseda rozpočtového výboru





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější