Bombardování Drážďan: Před 75 lety proměnili Britové a Američané „Florencii na Labi“ v hromadu trosek | Reflex.cz
nahoru

Bombardování Drážďan: Před 75 lety proměnili Britové a Američané „Florencii na Labi“ v hromadu trosek

Jaroslav Šajtar13. února 2020 • 20:30
Bombardování Drážďan: Před 75 lety proměnili Britové a Američané „Florencii na Labi“ v hromadu trosek
foto: Bundesarchiv

Ve dnech 13. až 15. února 1945 svrhlo 769 těžkých bombardérů britského Královského letectva (RAF) a 527 letounů Armádního letectva Spojených států (USAAF) na Drážďany, hlavní město Saska, ve čtyřech náletech 4210 tun tříštivých a zápalných pum.

Bylo zničeno 34 kilometrů čtverečních městské zástavby. Zkáza Drážďan, provázená obrovským množstvím civilních obětí, se stala symbolem hrůz letecké války a dodnes vyvolává vášnivé polemiky o morálním ospravedlnění takového inferna, ačkoli bychom ani na okamžik neměli pouštět ze zřetele, že zběsilé bombardování Guerniky a Varšavy, Rotterdamu a Londýna, Coventry a Bělehradu zahájila německá Luftwaffe.

Drážďany pocítily tíži náletů už dříve

Především je však třeba hned úvodem poznamenat, že únorové nálety, byť zdaleka nejtěžší a s nejhoršími následky, nebyly zdaleka první, které zasáhly toto nádherné město. Německý revizionistický historik Pit Pietersen uvádí ve své knize Válečné zločiny spojeneckých vítězných mocností, že během druhé světové války podnikli Spojenci na „Florencii na Labi“ celkem šestnáct náletů (pět RAF a tři USAAF), přičemž první podniklo 820 letounů RAF již v noci z 19. na 20. února 1944. Svrhly 2290 tun pum, jež usmrtily 567 osob. Až do 16. ledna 1945 došlo celkem k osmi náletům, jichž se zúčastnilo 2190 amerických a britských letounů, které svrhly 5527 tun pum, které měly na svědomí 2274 mrtvých.

Co předcházelo zničení Drážďan?

Osmého února 1945 překročila Rudá armáda řeku Odru pouhých sedmdesát kilometrů od metropole třetí říše – Berlína. Západní Spojenci údajně hodlali podpořit velkolepou ofenzívu svého sovětského kamaráda ve zbrani bombardováním Berlína a východoněmeckých měst, aby způsobili zmatek mezi příslušníky Wehrmachtu a statisíci uprchlíky před Rudou armádou.

Zpráva britské zvláštní komise nesoucí název Německá strategie a možnosti odporu, připravená výlučně pro premiéra Winstona Churchilla, předpovídala, že nacistické Německo by se mohlo již zhruba v polovině dubna zhroutit, ale zároveň varovala, že by Němci mohli odolávat až do listopadu, pokud se Rudé armádě nepodaří obsadit průmyslové Slezsko. Jakákoli pomoc východní frontě by tudíž mohla zkrátit vleklou a nesmírně krvavou válku.

Plány na silný útok na Berlín a další východoněmecká města Spojenci analyzovali pod názvem Operace Thunderclap už v polovině roku 1944, ale nakonec ho odložili až na 16. srpna 1944.

Sověti stáli o narušení přesunu Němců

Churchill se zeptal ministra letectví Archibalda Sinclaira na plány pro realizaci těchto návrhů, aniž by však zmínil odpověď hlavního leteckého maršála Sira Charlese Portala, jenž odvětil: „Měli bychom použít dostupnou sílu na jeden velký útok na Berlín a útoky na Drážďany, Lipsko a Saskou Kamenici, případně jakékoli jiné město, kde by těžké bombardování způsobilo nejen chaos v evakuaci z východu, ale překazilo by také pohyb německých jednotek ze západu.“ Zmínil mimo jiné, že letectvo vyčleněné pro takové nálety by nemělo být staženo z plnění aktuálních úkolů.

Britského ministerského předsedu maršálova odpověď neuspokojila a 26. ledna napsal Sinclairovi: „Ptal jsem se (minulou noc), zda Berlín a bezpochyby i další velká města v Německu by neměly být nyní považovány za důležitý terč... Prosím, napište mi zítra, co se bude dít.“ Čtvrtého února, hned první den zahájení jaltské konference, nastolil náčelník generálního štábu Rudé armády armádní generál Alexej Innokenťjevič Antonov otázku narušení přesunu německých jednotek ze západu bombardováním dopravních křižovatek Berlína a Lipska. Na jaltské konferenci přítomný Portal tudíž požádal Bottomleyho o zaslání seznamu vhodných cílů. Kromě rafinérií, zbrojovek a Berlína na něm figurovaly rovněž Drážďany. Britský tlumočník později tvrdil, že bombardování Drážďan si vyžádal maršál Stalin a armádní generál Antonov, přestože v oficiálních záznamech z jaltské (krymské) konference tato zmínka chybí. Nelze tedy vyloučit, že se jednalo o obyčejnou propagandu z dob studené války.

Diskutabilní význam Drážďan

Saská metropole sice byla sedmým největším německým městem a podle RAF největším zatím nebombardovaným zastavěným územím, ale na skutečný význam Drážďan dodnes panují nejednotné názory. Britský historik Frederick Taylor je nazýval „jedním z nejdůležitějších průmyslových center třetí říše a v roce 1944 nejdůležitějším výrobcem zbraní (sic!)“, kde se nacházelo 127 středně velkých a velkých továren a dílen zásobujících německé ozbrojené síly.

Jako reakci na mezinárodní obavy z bombardování architektonického skvostu na Labi napsalo USAAF zprávu utajovanou až do prosince 1978, podle níž se ve městě nalézalo 110 továren s 50 000 dělníky, továrny na výrobu optických zařízení a elektrických a rentgenových přístrojů, převodovek a elektroměrů, kasárna, stanové tábory a muniční sklady... Dvě z drážďanských dopravních tepen měly vojenský význam: severojižní a východo-západní.

Ohnivá bouře

Němci kolem Drážďan coby velkého a důležitého města původně rozmístili silnou protivzdušnou obranu, jenže po zahájení drtivé sovětské ofenzívy v lednu 1945 baterie výkonného protiletadlového dělostřelectva (Flak) zčásti přesouvali na východní frontu, kde se uplatnily i proti tankům, zčásti jimi posílili protileteckou obranu v Berlíně, Halle a městech v těžce zkoušeném Porúří. Tak pronikavé oslabení protivzdušné obrany Drážďan záhy přineslo hořké plody.

V noci z 13. na 14. února 1945 na město zaútočilo 805 bombardérů včetně 796 lancasterů, jež na ně svrhly 2660 tun pum. Jelikož první vlna narazila na nepříznivé počasí, analytici útok vyhodnotili pouze jako středně úspěšný. Druhé vlně, následující o tři hodiny později, už v přesném zaměření nic nebránilo.

Vysoce soustředěné bombardování v tak krátkém časovém rozmezí vyvolalo ohnivou bouři, jež úplně spálila střed saské metropole. Následující den si seřaďovací nádraží vybral za cíl svaz 461 B-17 (Létajících pevností) USAAF, z nichž však cíl bombardovalo jenom 311; část v důsledku navigačních chyb omylem bombardovala Prahu, dále pak Most atd.), doprovázených 316 stíhacími letouny North American P-51 Mustang, pokládanými za nejlepší spojeneckou stíhačku druhé světové války. Následujícího dne bombardovalo hořící Drážďany dalších 210 amerických Létajících pevností, jež se záhadně odklonily od prvořadých „palivových cílů“.

Mrtvé už nikdy nikdo přesně nespočítá

Zhruba půlmiliónové Drážďany v době vražedných náletů přeplnilo asi 200 000 uprchlíků. Údaje o počtu obětí bombardování se nesmírně liší. Tak například Svenska Dagbladet psala 25. února 1945 o 200 000 mrtvých, závěrečná policejní zpráva z března 1945 uváděla, že byly nalezeny ostatky 18 375 obětí, a celkový počet odhadovala na pětadvacet tisíc. Stejný počet zmiňoval 17. dubna téhož roku Drážďanský státní archív. Nationalzeitung psal o půl miliónu zmařených lidských životů, Germar Rudolf o 150 000 až 200 000, Jürgen Graf o čtvrt miliónu, Ernst Zündel o 300 000, Richard Harwood o 135 000 (stejné číslo akceptuje i výše citovaný Pit Pietersen a často skandalizovaný britský revizionistický historik David Irving, jehož Zkáza Drážďan vyšla i u nás, a britský letecký maršál Sir Robert „Sandy“ Saundby, rytíř komandér Řádu lázně Britského impéria).

Naproti tomu v průvodcích vydávaných v Německé demokratické republice figurovalo číslo 35 000, jež se objevovalo i po sjednocení Německa v říjnu 1990. Historik NDR Olaf Groehler psal ve své Letecké válce 1939–1945, vydané i v češtině, že „výsledkem útoku na Drážďany bylo 35 000 mrtvých, 2212 těžce a přes 13 000 lehce raněných. Tři sta padesát tisíc obyvatel zůstalo bez přístřeší a celý střed města byl úplně pobořen a spálen.“ Komise německých historiků zřízená roku 2004 dospěla v říjnu 2008 k předběžnému určení známého počtu zmařených životů ve výši 18 000 s tím, že jejich počet nepřekročil pětadvacet tisíc. „Nezávislé“ vyšetřování komise historiků zřízené městskou radou v roce 2010 uvedlo minimálně 18 000 či 22 700 a maximálně 25 000 mrtvých. To je, řečeno velmi uhlazeně, zajímavé. Jak k tomu „nezávislé“ komise mohly po tolika letech od konce druhé světové války dospět, když většina zdrojů publikovaných bezprostředně po náletech se přikláněla k mnohem vyšším cifrám? Vnucuje se totiž nepříjemná domněnka, že německá oficiální místa v obavách z rostoucí aktivizace neonacistů v nových spolkových zemích (cejch „neonacista“ může ovšem v současném, „politicky korektním“ Německu obdržet každý, kdo se nebojí nazývat do očí bijící věci pravým jménem), kteří rádi poukazují na barbarské zničení barokního skvostu na Labi, provázené neomluvitelným masakrem civilistů včetně žen a dětí.

Bilance pro Německo

Olaf Groehler uvádí ve svém výše citovaném díle, že britské velitelství bombardovacího letectva, americká 8. a 15. letecká armáda svrhly za druhé světové války na Německo a jím okupovaná území celkem 1 985 721 tun pum, z toho 955 442 britské velitelství bombardovacího letectva, 623 548 americká 8. a 406 731 15. letecká armáda. „Nejhůře byla postižena německá města. Cílem mohutných náletů se stalo celkem 131 německých velkoměst. Na prvním místě to byl Berlín, na který Američané a Britové podnikli celkem 29 velkých útoků. Při náletech na města v Německu bylo úplně zničeno nebo těžce poškozeno celkem 654 000 domů, respektive 4 110 000 bytů, což představovalo 20 % veškerého bytového fondu; 410 000 lidí bylo usmrceno, 650 000 zraněno a 13 700 000 jich přišlo o střechu nad hlavou.“

Jaroslav Šajtar




Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější