Otto Skorzeny: Hitlerův „agent 007“ se nakonec stal nájemným vrahem Izraele | Reflex.cz
nahoru

Otto Skorzeny: Hitlerův „agent 007“ se nakonec stal nájemným vrahem Izraele

Martin Mrázek4. února 2020 • 08:30
Otto Skorzeny: Hitlerův „agent 007“ se nakonec stal nájemným vrahem Izraele
foto: Bundesarchiv

Spojenci mu svého času přezdívali „nejnebezpečnější muž v Evropě“. Otto Skorzeny byl odborníkem na partyzánskou válku a účastnil se mnoha speciálních operací. Těšil se bezmezné důvěře samotného Hitlera. Čemuž se nelze příliš divit. Ve svém nejslavnějším kousku totiž dokázal Skorzeny osvobodit Italy vězněného Mussoliniho. A to prakticky úplně sám. Jako nejnebezpečnější muž dokonce i vypadal. Měřil přes metr devadesát a levou tvář mu půlila jizva ze šermířského duelu. Za impozantním vzhledem se ale skrývala složitá osobnost. Na sklonku života se totiž zarytý nacista stal agentem izraelského Mosadu.

Skorzeny se narodil roku 1908 do středostavovské rakouské rodiny a k nacistům se přidal v roce 1931. Po vypuknutí 2. světové války se chtěl stát pilotem. Luftwaffe ho ale odmítlo. Nicméně pouze proto, že byl příliš vysoký. Jednotky SS ho přijaly s otevřenou náručí a Skorzeny se zabydlel v Leibstandarte, Hitlerově osobní gardě. Spolu s ní bojoval v Holandsku, Francii i na východní frontě. Právě zde byl v roce 1942 zasažen šrapnelem do hlavy. Navzdory vážnému zranění ale pokračoval v boji až do naprostého vyčerpání. Dostal za to své první vyznamenání – Železný kříž.

Během rekonvalescence v Berlíně začal studovat vše dostupné o nekonvenčním způsobu válčení a brzy dal dohromady i své vlastní teze. To zaujalo jeho nadřízené a Skorzeny stanul v čele nové speciální jednotky. Jejich první mise ještě neskončila úspěchem, ale hned ta další z něj učinila legendu. V červenci roku 1943 byl svržen Benito Mussolini a rozzuřený Hitler se rozhodl pro záchrannou operaci.

Otto Skorzeny byl pověřen Mussoliniho lokalizací a po podplacení několika Italů falešnými bankovkami se mu podařilo zjistit, že je diktátor držen v hotelu Campo Imperatore. Tedy v horském středisku na odlehlém, dobře bránitelném masivu, jenž byl s „civilizací“ spojen jen lanovkou. Nacisté se rozhodli, že na něm učiní výsadek pomocí pěti kluzáků. Velením nebezpečné akce byl pověřen někdo jiný, ale protože pilot dvou kluzáků s komandem SS neučinil oblouk navíc (k bezpečnému nabrání výšky), byl Skorzeny na místě jako první. Jeden z letounů při přistání havaroval, nicméně útočníci i tak bez jediného výstřelu přemohli dvousetčlennou stráž. Letěl s nimi totiž Fernando Soleti, generál Italské africké policie, a přikázal přítomným Carabinieri, aby složili zbraně.

Skorzeny obratem zneškodnil místní vysílačku a vtrhl do hotelu. Mussolini byl volný již 10 minut po přistání kluzáků. Ačkoliv letadlo, které pro svrženého diktátora mezitím dorazilo, bylo velmi malé, Skorzeny trval na tom, že ho doprovodí. Ohrozil tak výsledek celé riskantní operace. Nebezpečné vzlétnutí se nicméně povedlo a Mussolini se hned další den setkal s Hitlerem. Nacistická propaganda žila z této riskantní operace ještě několik měsíců a Skorzenymu byla přiznána většina zásluh na celém úspěchu. Samotný Hitler mu na hruď připnul Rytířský kříž Železného kříže. Winston Churchill označil operaci za „jednu z největších troufalostí“ a Skorzeny získal svůj titul „nejnebezpečnějšího muže v Evropě“.

O několik měsíců později chtěl Hitler, aby Skorzeny své pověsti dostál. Měl infiltrovat Teheránskou konferenci a provést atentát na Velkou trojku, tedy Churchilla, Roosevelta a Stalina. Dle sovětské verze příběhu měl jejich agent opít důstojníka SS na Ukrajině a získat od něj detaily celé akce. Přišli tak na německý předvoj v podobě týmu radistů a po jejich zatčení Skorzeny do Íránu nikdy nedorazil.

V červenci roku 1944 po neúspěšném atentátu na Hitlera ze strany von Stauffenberga pronikl Skorzeny na základnu konspirátorů a zabránil šíření upraveného kódu Valkýra. Záložní plán nacistů pro potlačení povstání měl v rukou spiklenců sloužit jako nástroj pro vyvolání povstání. Skorzeny tomu ale zabránil a následně měl až do stabilizace situace na starost správu Wehrmachtu. Hitler si nyní mohl být zcela jistý Skorzenyho loajalitou a v říjnu roku 1944 ho poslal unést syna maďarského vůdce, admirála Horthyho. Úspěch akce vedl k tomu, že Maďarsko zůstalo věrné Německu a pokračovalo ve válce.

Své záškodnické umění prokázal Skorzeny naposledy při německé protiofenzívě v Ardenách. Hitlerův zoufalý pokus zvrátit válečný vývoj na západní frontě doprovázela i operace Greif. Skorzenyho anglicky mluvící agenti byli tehdy vysláni za nepřátelské linie v amerických uniformách a otáčeli značky, ničili telefonní spojení, vydávali falešné rozkazy. Navzdory malému počtu dokázali vytvořit neskutečný zmatek a paranoiu v řadách Američanů. Ta ještě zesílila, když jeden ze zajatých Němců řekl, že skutečným cílem akce je Eisenhower v Paříži. To byl samozřejmě nesmysl, ale Skorzeny svým mužům „omylem prozradil“, že jim jde o atentát. A ti o tom tak byli naprosto přesvědčeni. Eisenhower byl proto na nějaký čas nahrazen dvojníkem.

Skorzeny si nakonec vysloužil dubové ratolesti pro svůj Železný kříž, tedy to nejvyšší ocenění, které nacisté udělovali. Po válce se kvůli operaci Greif dostal před soud, ale protože i Britové nosili nepřátelské uniformy při vojenských operacích, z tohoto procesu vyvázl. Spojenci přišli brzy s dalšími obviněními. Když se však smyčka začala utahovat, Skorzeny utekl z vězení. Bývalí příslušníci SS si tehdy měli navléci uniformy americké vojenské policie a prostě ho vyvést ven. Sám Skorzeny později tvrdil, že za akcí stáli sami Američané, protože chtěli jeho pomoc.

V roce 1950 se Skorzeny stěhuje do Španělska, kde získává azyl. Má vlastní inženýrskou firmu a na první pohled vede běžný život. Pravděpodobně ale v tomto období pomáhá mnoha nacistům uprchnout do Latinské Ameriky. V roce 1962 ho společně s manželkou oslovili dva agenti Mosadu. Izraelci v baru předstírali, že jsou obyčejný zamilovaný pár, ale Skorzenyho neošálili. Pozval je domů, kde na ně vytáhl pistoli. Agenti mu ale řekli, že ho nechtějí zabít, nýbrž najmout. Izrael potřeboval zastavit egyptský raketový program a Skorzeny nakonec souhlasil, že Mosadu pomůže. Měli ale vyškrtnout jeho jméno z izraelského seznamu „povolených cílů“. Agenti mu zalhali, že tak učiní, ale nikdy to neudělali.

Skorzeny v Mnichově zabil Heinze Kruga, bývalého nacistu, který pro program pracoval. V Egyptě pak pomocí výbušného balíčku usmrtil pět Egypťanů v továrně, kde zbylí němečtí vědci pracovali. Taktika zastrašení mu vyšla dokonale a všichni Němci Egypt postupně opustili. Proč se Skorzeny rozhodl s Izraelci spolupracovat, není jisté. Vyškrtnutí z daného seznamu se zdá být podřadným důvodem, protože Spojenci už ho dříve osvobodili od všech obvinění. Někteří proto spekulují, že se styděl za to, co nacisté provedli židům. Samotný Skorzeny ale své důvody nikdy neprozradil.

5. června roku 1975 zemřel ve věku 67 let na rakovinu plic. Jeden pohřeb měl v Madridu a druhý ve Vídni. Na obou se sešli nacističtí veteráni, zdvihali pravice a zpívali Hitlerovy oblíbené písně.





Diskuse ke článku

 

Nejčtenější komentáře
Články odjinud
Nejčtenější