Útoky na Židy se vyznačovaly tím, že se na nich podílela také lotyšská vojenská jednotka. Vojáci nutili nepohodlné obyvatele odevzdat oblečení a následně je naháněli do hromadných hrobů za městem, kde je zastřelili. Termín Masakry v Lipāje se užívá pro sérii útoků z roku 1941. Začátek honu na židovské obyvatelstvo začal v červnu 1941, kdy lotyšské a nacistické jednotky zabily na 200 Židů. V prosinci téhož roku pak nabylo zabíjení gigantičtějších rozměrů – usmrtili 2749 osob, jež tvořily polovinu celkové populace Židů v Lotyšsku.
Přípravy na rozsáhlou likvidaci Židů začaly o několik dříve než masakr samotný. Obersturmbannfuehrer Fritz Diedrich nechal v místních novinách deníku Kurzemas Vardas vytisknout oznámení, kterým se Židům zakazovalo vycházet z obydlí, a to po dobu dvou dnů. 13. prosince začala lotyšská policie zatýkat. Právě z okamžiků těsně po zatčení a převozu Židů pocházejí fotografie, které si můžete prohlédnout v galerii.
Jsou to poměrně vzácné snímky lotyšského holocaustu, které náhodou našel Žid jménem David Zivcon, který pracoval jako elektrikář na velitelství SD v Liepāji. Několik týdnů poté, co většina jeho souvěrců zemřela, byl tento zručný technik povolán, aby opravil cosi v domě vysokého nacistického důstojníka. Právě tam objevil negativy těchto fotografií, které ukradl, vyvolal a ukryl. Po osvobození snímky daroval sovětské rozvědce – i proto je téměř zázrak, že se fotografie podařilo odtajnit. Fotografie posloužily jako důkaz během Norimberského procesu, pak ale upadly v zapomnění.
