Den, kdy se po výbuchu zachvěla Země: Nejsilnější jaderná bomba vyděsila i své vlastní tvůrce
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Sovětský svaz otestoval 30. října 1961 na Nové zemi dosud nejsilnější jadernou zbraň v historii lidstva zvanou Car Bomba, jejíž síla byla před odpálením záměrně zredukována ze 100 na přibližně 50 megatun.
- Masivní exploze uvolnila obrovské množství energie, vyvolala tlakovou vlnu, jež třikrát oběhla Zemi a vyrážela okna až ve Skandinávii, a do stratosféry vynesla dlouhodobý radioaktivní spad.
- Děsivá síla této detonace urychlila mezinárodní dohodu o omezení atmosférických jaderných testů z roku 1963 a jejího hlavního konstruktéra Andreje Sacharova proměnila v celoživotního kritika jaderného zbrojení.
Před 65 lety odpálili Sověti největší jadernou pumu v dějinách lidstva. Zařízení přezdívané „Car Bomba“ uvolnilo při výbuchu energii odpovídající roční spotřebě celého Česka. Tlaková vlna oběhla 3x zeměkouli a ničila okna až ve Finsku. Hrozivá síla bomby byla i jedním z důvodů k podepsání dohody o omezování jaderných testů.
V časných ranních hodinách 30. října 1961 odstartoval z letiště v severním Rusku čtyřmotorový Tupolev a zamířil na sever k arktickému ostrovu Nová země. Bomba, kterou nesl, byla velká asi jako menší autobus. Kvůli svým rozměrům se nevešla do pumovnice a musela být zavěšena pod břichem letounu. K ledem pokrytému ostrovu se pilot propracoval až v 11:32. Hned po odhozu začal rychle stoupat, a zatímco hrozivý náklad klesal na padáku k zemi, hnal těžký stroj nejvyšší rychlostí pryč. Asi o minutu později se bomba snesla do výšky čtyř kilometrů a vybuchla silou, jakou svět před tím, ani poté nezažil.
Jaderné limity
Už během práce na prvních jaderných zbraních narazili vědci na několik skutečností omezujících sílu jejich explozí. První bylo zjištění, že velikost nálože nelze zvyšovat donekonečna. Po překročení kritického množství uranu či plutonia by v ní totiž začala samovolně probíhat jaderná reakce. Druhé omezení vyplývá z prostého faktu, že řetězová reakce může probíhat pouze v případě, kdy jsou atomy štěpného materiálu blízko u sebe. To lze zajistit v případě, kdy je uran uložený ve stabilním palivu jaderné elektrárny. Při výbuchu bomby je však takřka okamžitě rozmetán a štěpná reakce stihne proběhnout jen ve zlomku nálože. První atomová bomba svržená na Hirošimu sice zabila 70 tisíc lidí, její energie se ale uvolnila jen z necelého gramu 64 kilogramové nálože.
Aby vědci omezení obešli, začali paralelně se štěpnými pumami vyvíjet bomby fúzní. V nich se nejprve spustí klasická štěpná reakce v uranové roznětce. Její výbuch pak aktivuje hlavní nálož obsahující těžké vodíkové izotopy deuteria a tritia. V extrémních teplotách a tlaku jaderné exploze se dvě vodíková jádra sloučí do jednoho atomu hélia. Ten je ale o maličko lehčí než dva atomy vodíku, z nichž vznikl - z každého gramu vodíku vznikne fúzí jen 0,993 g hélia. Zbývající hmota se během reakce uvolní ve formě energie, jejíž množství si můžeme spočítat pomocí slavné Einsteinovy rovnice E=mc2. Z ní vyplývá, že se z každého gramu vodíku v náloži uvolní 118 MWh energie - tedy množství odpovídající roční spotřebě 30 domácností. Jelikož je vodík v náloži sám o sobě stabilní, dá se její velikost a tím pádem i síla výbuchu teoreticky navyšovat donekonečna.
Klobásy a krevety z Los Alamos
Vodíkové pumy přišly na pořad dne v roce 1949, kdy Sovětský svaz provedl svůj první oficiálně přiznaný jaderný test. Svět byl stále otřesen hrůzami z Hirošimy a Nagasaki a řada vědců podílejících se na vývoji jaderných zbraní volala po zastavení jejich výroby. Konec amerického jaderného monopolu jejich snahu rázně ukončil. Na obou stranách železné opony se rozpoutal bizarní závod o to, kdo dokáže vyvinout hrozivější zbraň.
Stejně jako v případě štěpné bomby dospěly k vodíkové pumě jako první Spojené státy. Vývoj v laboratořích v Los Alamos řídili veteráni jaderného výzkumu Stanislaw Ulam a Edward Teller. První koncept nazvaný „Sausage“ (Klobása) vyvinuli už na jaře 1951 a na podzim následujícího roku ho úspěšně otestovali. Prototyp pumy schopné přepravy letadlem přezdívaný „Shrimp“ (Kreveta) pak explodoval v rámci testu Castle Bravo v roce 1954. Výbuch o síle 15 megatun TNT byl dvakrát silnější, než vědci předpokládali a bombu svrženou na Hirošimu překonal více než tisíckrát. Radioaktivní spad se rozšířil nad Marshallovy ostrovy a navždy zamořil tichomořské atoly obývané desetitisíci domorodými obyvateli.
Znepokojivé výsledky testu Castle Bravo byly diskutovány na tajné schůzce poradního sboru Komise pro atomovou energii. Edward Teller na ní údajně prohlásil, že bomba o síle 15 megatun je jen dětská hračka. V jeho laboratoři už měly současně probíhat práce na konceptech s krycími názvy Gnomon a Sundial, jejichž síla se pohybovala v řádech gigatun. Někteří Tellerovi oponenti o jejich reálnosti pochybovali, vývoj se ale oficiálně posunul až do stádia přípravy testů. Operace Redwing měla proběhnout v roce 1956. Byla však odvolána, hlavně kvůli obavám o dopad na životní prostředí. Na straně Sovětů panovala zdrženlivost menší.
Arzamas-16
Sovětští fyzici začali vyvíjet prototypy vodíkových pum v letech 1953 – 1954 a o rok později provedli první úspěšný test. Stejně jako ve Spojených státech se pak vydali směrem „větší je lepší“. Koncept s krycím označením RDS-202 měl měřit 8 metrů a vážit 26 tun. I jeho test měl proběhnout v roce 1956, byl ale odvolán kvůli nejistým meteorologickým předpovědím a obavám z následků tak velkého výbuchu. Po mnoha měsících otálení byla bomba nakonec rozebrána a uložena do skladu.
V centru Arzamas-16 (sovětské Los Alamos) mezitím tým mladých inženýrů vedených Andrejem Sacharovem začal vyvíjet ještě strašlivější zbraň. Nové uspořádání nálože do několika stupňů umožnilo zmenšit velikost a zároveň navýšit účinnost exploze. Jejich první puma byla úspěšně otestována v roce 1958. Do dalšího vývoje ale zasáhlo testovací moratorium, ke kterému se Sovětský svaz zavázal společně s USA a Británií.
Damoklův meč
Pauzu v jaderných testech ukončilo na začátku 60. let vyostření vztahů obou velmocí. Na Kubě proběhl neúspěšný pokus o svržení vlády Fidela Castra podporovaný novou administrativou prezidenta Kennedyho.
V Berlíně vyrostla mezi západním a východním sektorem zeď a svět se opět posunul o krůček blíž k jadernému konfliktu. Nikita Chruščov si nechal do Kremlu zavolat vývojáře z Arzamas-16. Oznámil jim svůj záměr obnovit testování a dal jim pokyn vyvinout pumu o síle 100 megatun. Jak přesně k tomuto číslu dospěl, není známo. Na závěr schůzky měl ale zavelet: „Ať stomegatunová bomba visí nad kapitalisty jako Damoklův meč“.
Vývoj pumy s označením Projekt 602 šel kupředu s neočekávanou rychlostí. Za pouhé čtyři měsíce měl Sacharovův tým hotový koncept s novým designem nálože umožňující výbuch s bezprecedentní silou. Když přišlo na plánování testu, přišel Sacharov Chruščova varovat před následky. Totální zničení střelnice na poloostrově Nová země by asi sovětský vůdce přenesl přes srdce. Hrozba, že výbuch rozbije okna až v Moskvě ho ale přiměla k souhlasu s návrhem nahradit v posledním stupni nálože uran olovem. Potenciál pumy tak klesl z jeho vytoužených 100 megatun na „pouhých“ 50.
Car Bomba
Výbuch zařízení přezdívaného „Car Bomba“, je dnes k vidění díky nedávno odtajněnému filmovému záznamu. I na obrazovce působí děsivě. Skutečnost si ale lze jen těžko představit. Přestože bomba vybuchla jen poloviční silou, uvolnila během zlomku vteřiny energii odpovídající roční spotřebě celé České republiky (výbuch měl sílu 240 PJ čili 66,67 TWh). Ohnivá koule měřila v průměru skoro 10 kilometrů a byla viditelná ze vzdálenosti 1000 kilometrů. Tlaková vlna oběhla třikrát celou zeměkouli a sklo z oken vyrážela až ve Finsku a Norsku. Atomový „hřib“ vystoupal do výšky 70 kilometrů. Do stratosféry vynesl tuny radioaktivních látek. Jejich spad v severních šířkách pokračoval dlouhé roky.
Spojené státy pokus ostře odsoudily. Část velení vojenského letectva se ale zároveň dožadovala odpovídající reakce. JFK měl údajně konzultovat s Los Alamos praktičnost vývoje superpumy. Názory vědců a zkušenosti s testem 25 megatunové bomby ale hovořily proti. Zbojní strategie USA se proto vydala směrem menších náloží umístitelných na balistických raketách a ponorkách. Podobný trend převládl i v SSSR. Jelikož lze malé nálože testovat výbuchy v podzemí, dohodly se obě velmoci, že od jaderných testů v atmosféře, pod vodou a ve vesmíru ustoupí.
Z vedoucího kritikem
Smlouva Limited Test Ban Treaty vstoupila v platnost v říjnu 1963. Dodnes se spekuluje, jestli sovětské vůdce přiměl k popisu smlouvy dojem z výbuchu Car Bomby. Jisté je, že se hrozivá zkušenost podepsala na postojích jejího tvůrce Andreje Sacharova. Z vedoucího jaderného programu se stal jeho hlasitý kritik. Konflikty s Chruščovem a Brežněvem vyústily v jeho zatčení a následné vyhnanství. Až do příchodu Gorbačovovy perestrojky byl držen pod neustálým dohledem policie v Nižnom Novgorodu. I Nobelovu cenu míru, kterou obdržel v roce 1975, za něj musela převzít jeho manželka.
