Zemřel britský herec Patrick Stewart. Proslavil se zejména jako kapitán Picard se Star Treku
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Ve věku 86 let zemřel britský herec Patrick Stewart, který je známý jako kapitán Picard ze seriálu Star Trek: Nová generace nebo z filmů X-Men. Na divadle ztvárnil řadu shakespearovských rolí. Zemřel ve středu v Los Angeles po boji s Alzheimerovou chorobou a demencí s Lewyho tělísky, oznámila dnes podle agentur jeho mluvčí Kelly Bushová Novaková.
Když sedmačtyřicetiletý britský divadelník Patrick Stewart v roce 1987 nastupoval na můstek lodi Enterprise, americká televizní kritika mu předpovídala rychlý konec. Shakespearovský bard s přísným pohledem a znělým barytonem nepůsobil jako typický akční hrdina amerických sci-fi sérií. Patrick Stewart však dokázal proměnit kapitána Jeana-Luca Picarda v etický etalon moderní popkultury, aniž by na okamžik ztratil divadelní vážnost a noblesu. Stewartova autorita na plátně i jevišti vychází ze syntézy klasické britské disciplíny a schopnosti sebeironie. Pro generace diváků ztělesňuje ideál racionálního a empatického vůdce, který řeší morální krize diplomacií dříve než zbraněmi.
Z uhelného Mirfieldu na jeviště Royal Shakespeare Company
Stewartova cesta k celosvětovému věhlasu nebyla přímočará ani privilegovaná. Narodil se v chudých poměrech v yorkshirském městě Mirfield v rodině válečného veterána a dělnice v textilce. Jak Stewart sám detailně popsal ve svých pamětech Making It So, jeho dětství bylo poznamenáno otcovou těžkou posttraumatickou stresovou poruchou a domácím násilím. Divadlo se pro mladého Stewarta stalo únikem z dusivé reality i nástrojem k nalezení vlastní identity. V patnácti letech opustil školu, pracoval jako novinářský učeň v lokálním listu, ale vášeň pro herectví ho záhy přivedla na prestižní Bristol Old Vic Theatre School.
Klíčovým formativním obdobím jeho kariéry bylo působení v Royal Shakespeare Company, ke které se připojil v roce 1966. Pod vedením vizionářských režisérů, jako byl Peter Brook, ztvárnil Stewart desítky stěžejních postav alžbětinského kánonu – od krále Jana přes Enobarba až po Shylocka. Brookova legendární inscenace Snu noci svatojánské z roku 1970 zapsala Stewarta do dějin moderního britského divadla. Právě zde si vybudoval bezchybnou dikci, fyzickou přesnost a schopnost udržet napětí v sále pouhým tónem hlasu, což se později ukázalo jako klíčový atribut pro jeho filmovou a televizní dráhu.
Morální kompas v uniformě Hvězdné flotily a Charles Xavier
Když Gene Roddenberry a producenti studia Paramount hledali novou tvář pro projekt Star Trek: Nová generace (The Next Generation), obsazení holohlavého Angličana budilo skepsi i uvnitř samotného tvůrčího týmu. Stewart však postavu Jeana-Luca Picarda pojal jako klasickou tragickou i heroickou figuru. Epizody jako The Measure of a Man nebo Darmok se staly televizní klasikou právě díky jeho schopnosti vést hluboké filozofické debaty o svobodě, lidství a principech spravedlnosti. Stewart nepřinesl do žánru popcornovou akci, nýbrž étos osvícenství.
Tuto polohu moudrého a morálně neústupného arbitra později přenesl i do komiksového světa jako profesor Charles Xavier v sérii filmů X-Men. Společně se svým dlouholetým přítelem sirem Ianem McKellenem, který ztvárnil Magneta, vnesli do mainstreamové hollywoodské zábavy nečekanou psychologickou hloubku a politickou paralelu k hnutím za občanská práva. Přelomový film Logan (2017) režiséra Jamese Mangolda pak nabídl dekonstrukci obou mýtů: Stewart v něm ukázal stárnoucího, nemocného titána bojujícího s rozpadem vlastní mysli, za což sklidil mimořádné uznání kritiky.
Odmítnutí pomníku: Humor a společenský aktivismus
Zatímco mnozí charakterní herci jeho generace uvízli v pasti vlastní důstojnosti, Stewart se programově vyhnul roli nedotknutelné ikony. Již v roce 2005 překvapil diváky svým komediálním timingem v seriálu Rickyho Gervaise Komparz (Extras), kde ztvárnil hyperbolizovanou, mírně vyšinutou verzi sebe sama. Následovaly role v bláznivých animovaných sériích jako American Dad! či divadelní spolupráce s McKellenem v Beckettově dramatu Čekání na Godota, která se stala mezinárodním triumfem na West Endu i Broadwayi.
Kromě umělecké práce zůstává sir Patrick – pasovaný do šlechtického stavu královnou Alžbětou II. v roce 2010 za přínos dramatickému umění – výrazným hlasem v občanském prostoru. Jako patron britské charitativní organizace Refuge otevřeně vystupuje proti domácímu násilí a systematicky bojuje proti stigmatu spojenému s psychickými traumaty válečných veteránů. Patrick Stewart tak zůstává výjimečným příkladem umělce, který spojil shakespearovské řemeslo, popkulturní nesmrtelnost a autentickou občanskou odpovědnost.
