Zpackaná invaze v zátoce Sviní udělala z Castra hrdinu a z Kennedyho cíl nenávisti Kubánců i CIA
Před 65 lety se komando složené z kubánských exulantů vylodilo v zátoce Sviní a pokusilo se svrhnout vládu Fidela Castra. Vzpomínky na jednu z nejvíce zpackaných operací CIA dnes ožívají v kontextu Trumpových výhrůžek, že nad Kubou převezme vládu. Co se tehdy přesně nepovedlo? A co je pravdy na konspirační teorii, že prezident JFK zaplatil za nedostatečnou podporu invaze vlastním životem?
Do chvíle, než se moci na Kubě chopil Fidel Castro, byl karibský ostrov jakýmsi 51. státem USA. Jeho předchůdcem byl Fulgencio Batista. Poprvé Kubě vládl ve 30. a 40. letech a jeho reformy v zemi nastartovaly hospodářský a společenský růst. V 50. letech se ale na ostrov vrátil jako diktátor podporovaný Spojenými státy. Pro USA byl Batistův režim výhodný z mnoha důvodů. Z politického hlediska byl diktátor zárukou, že se Kuba nevydá směrem k socialismu, bohatí investoři v něm zase měli spolehlivého partnera pro své developerské plány. Karibský ostrov vzdálený pouhých 170 km od Floridy pro ně byl doslova rájem, kde neplatila žádná finanční ani mravnostní pravidla. Není divu, že hlavními spojenci Fulgencia Batisty byli floridští mafiosové Meyer Lansky a Santos Trafficante. Pod jejich taktovkou začaly v Havaně růst řady luxusních hotelů a kasin a štědré procento ze zisků plynulo přímo do Batistových kapes. Zlaté časy skončily v lednu 1959, kdy povstání proti Batistově vládě vyneslo k moci Fidela Castra.
Eisenhowerovo dědictví
Nová kubánská vláda dělala doslova vše pro to, aby byla Spojeným státům trnem v oku. Zestátnila majetek vybudovaný americkými investory, začala do latinskoamerických zemí vysílat agenty s cílem rozpoutat vlnu revolucí a především navázala diplomatické a ekonomické vztahy se socialistickými velmocemi. USA nehodlaly takovou provokaci trpět. Už v červnu 1960 začal dosluhující prezident Eisenhower podnikat s posvěcením Kongresu odvetné kroky. Zrušil koncese na nákup třtinového cukru, zavedl embargo na kubánské zboží a těsně před tím, než ho v Bílém domě vystřídal JFK, přerušil s Kubou diplomatické vztahy.
JFK je v historii vnímán jako levicově orientovaný prezident, ve skutečnosti ale byla jeho kampaň postavená na tvrdé antikomunistické rétorice. Jedním z hlavních argumentů byla výčitka, že Eisenhowerova administrativa, kde jeho protikandidát Nixon působil jako viceprezident, proti Castrově puči tvrdě nezakročila. https://yipinstitute.org/article/where-would-jfk-align-politically-today Po nástupu do Bílého domu proto v linii svého předchůdce pokračoval. Zavedená embarga ještě podstatně rozšířil a převzal i plán, na němž už řadu měsíců pracovala CIA – provést invazi na Kubu a Castrův režim násilně svrhnout.
Nepříliš tajné plány
V 60. letech se ještě neslušelo otevřeně útočit na cizí země bez vyhlášení války. Invazi proto mělo provést komando kubánských exulantů. Spojené státy je měly pouze cvičit a poskytovat jim materiální a taktickou podporu. Plán byl přímočaře jednoduchý. Letka bombardérů startující ze základny CIA v Nikaragui měla nejprve zničit vojenská letiště a hangáry s kubánskými bojovými letadly. Na plážích zátoky Sviní (Bahía de Cochinos) se pak měl vylodit obojživelný výsadek 1400 bojovníků Brigády 2506 a zabezpečit vylodění členů exilové kubánské vlády. Ta by pak prohlásila Castrův režim za nelegitimní a požádala USA o oficiální pomoc s jeho svržením.
Jak to u plánů bývá, ani tento nepřežil první střet s realitou. V kubánské diaspoře v USA žilo mnoho Castrových podporovatelů a informace o chystané invazi se na Kubu dostaly dávno před jejím zahájením. I kdyby to tak nebylo, Castrovi by bývalo stačilo sledovat americký tisk. Deník New York Times totiž 7. dubna 1961 otiskl velkou reportáž o vojenských specialistech, kteří na základnách v Guatemale cvičí invazní jednotky kubánských exulantů.
Operace Pluto
Problémy v „operaci Pluto“ nastaly hned po jejím spuštění. Místo aby útok bombardérů Castrovo letectvo zničil, přečkala řada strojů nálet bez poškození. Selhala i následná zastírací operace, kdy měl jeden bombardér přemalovaný kubánskými insigniemi přistát na letišti v Miami. Když se jeho pilot prohlásil za kubánského sběha a vyzýval ke vzpouře proti Castrovi, všimli si přítomní novináři, že letadlo je zcela očividně americké, a navíc na něm ještě nestihla ani zaschnout barva. V té chvíli už bylo jasné, že se vládě USA nepodaří své zapojení do operace udržet v tajemství. JFK se začal obávat reakce Sovětů a pravděpodobně i litoval, že se do Eisenhowerovy akce nechal zatáhnout. Další nálety proto odvolal. Výsadek musel proběhnout s rizikem útoku Castrových stíhačů.
Když se v noci na 17. dubna 1961 začala Brigáda 2506 vyloďovat v zátoce Sviní, omyly a chyby pokračovaly. Nejprve se ukázalo, že plánovači CIA nezanesli do map korálový útes, a vyloďovací plavidla na něm uvázla. Projíždějící kubánská hlídka poté zahlédla světelné signály, jimiž se komando dorozumívalo, a zahájila palbu. Vysílačka z pobřežní radiostanice, kterou CIA opět přehlédla, začala vysílat informace o přepadení do celého světa a na místo přilétly kubánské stíhačky. Nejprve zničily zásobovací lodě a poté se jim podařilo sestřelit dva bombardéry vyslané na pomoc výsadku ze základny v Nikaragui. Jejich přílet sice měla krýt letka amerických stíhaček, ty ale dorazily na místo až o hodinu později. Pravděpodobně proto, že Nikaragua a Kuba jsou v odlišných časových pásmech a operátoři CIA zapomněli hodinový posun započítat.
Po dvou dnech bojů narostl počet zabitých výsadkářů na stovku a bylo jasné, že plán skončí fiaskem. JFK měl sice na základně v Portoriku elitní oddíl námořní pěchoty a poblíž Kuby flotilu válečných lodí, z obavy z mezinárodního skandálu je ale odvolal a odříznutá Brigáda 2506 se musela vzdát. Její velitelé byli popraveni a vystaveni v havanských márnicích, aby jim Kubánci mohli chodit plivat do tváře. Zbytek zajatců byl z Kuby propuštěn až po dlouhém vyjednávání výměnou za stroje, léky a zboží v hodnotě 53 milionů dolarů.
Dýka v srdci Kubánců a uražená CIA
Operace, která měla zasadit smrtící úder socialistickému hnutí v Latinské Americe, měla přesně opačný dopad. Castro byl oslavován jako pokořitel imperialismu a jeho Kuba se stala strategickým partnerem Sovětského svazu. Kennedyho administrativa naopak utrpěla těžkou újmu jak na mezinárodním poli, tak i doma. Kubánští exulanti prezidentovi od samého počátku vyčítali neochotu výsadek otevřeně podpořit. Když Kennedy v roce 1962 zrušil operaci Mongoose organizující paramilitární výpady proti Castrově vládě, stal se pro kubánskou diasporu zrádcem. Mezi jejími členy se začaly šířit spisy s názvy jako „Kubánská tragédie“ a „Dýka v srdci: Selhání americké politiky na Kubě“. Náladu podporovali zklamaní realitní investoři a obratně ji využili republikánští politici. Dříve převážně demokratická Florida se rychle stala baštou konzervativců.
Kennedy si během fiaska v zátoce Sviní znepřátelil i CIA. Prezident viděl ve špatné práci tajných služeb hlavního viníka selhání operace. Rozhodl se proto razantně omezit vliv CIA na směřování zahraniční politiky Spojených států a veškerá rozhodnutí nechal posuzovat civilním úřadem Poradce pro národní bezpečnost. Nová strategie se vyplatila hned vzápětí, když Kennedy dokázal obratnou diplomacií vyřešit Kubánskou krizi a odvrátit nukleární válku. Zachránil tím sice svět před zničením, počet jeho domácích nepřátel se ale nijak nesnížil. Když se JFK stal v roce 1963 v Dallasu obětí atentátu, okamžitě se objevily teorie, že za jeho zabitím je právě pomsta za neúspěch v zátoce Sviní.
Věčné tajemství
Stejně jako všechny teorie o dallaském atentátu zůstává i kubánská linka v oblasti spekulací. Zosnovali komplot kubánští exulanti? Mafie, která nenávratně přišla o své havanské luxusní hotely? Nebo znectěná CIA zbavená přímého vlivu na směřování politiky USA? Odpovědi na tyto otázky se pravděpodobně nikdy nedozvíme. Jako pachatel je stále označován Lee Harvey Oswald, zavražděný během vyšetřování Jackem Rubym. Ruby je v různých teoriích spojován jak s CIA, tak s mafiánským bossem Santo Trafficantem. Oficiálně ale nebyla spojitost nikdy potvrzena a ani nové dokumenty odtajněné na příkaz Donalda Trumpa žádné nové důkazy nepřinesly.
