Carpathia: Loď, která zachránila přes 700 osob z „nepotopitelného“ Titanicu. Sama šla později ke dnu
Je přibližně půl jedné ráno a telegrafista z lodi RMS Carpathia se chystá ke spánku. Ze zvyku si naposledy nasadí sluchátka od Marconiho telegrafu a pošle do ticha zprávu blízko plovoucímu velikánovi: ,,Good morning old man.“ Namísto očekávané odpovědi však přichází něco jiného － volání o pomoc CQD a SOS.
Nikdo si v roce 1902, kdy byla loď Carpathia spuštěna na vodu, nedokázal představit, že právě o této lodi se bude vyprávět ještě o sto let později. Celým jménem Royal Mail Ship Carpathia byla parní vysokokapacitní loď určená k přepravě pošty a cestujících přes Atlantik. Díky vzrůstající oblibě lodního cestování na přelomu století dokázala tato loď skloubit příjemný zážitek z plavby a praktickou roli dopravního plavidla. Ve své době Carpathia patřila mezi největší lodě plující pod společností Cunard Line, hlavním konkurentem White Star Line, pod kterou plul Titanic.
Den záchrany
RMS Carpathia je třetím dnem na své cestě z New Yorku do Londýna. Posádka na lodi čítá tři sta členů. Jedním z důstojníků je mladý James Bissett, který se v budoucnu stane komodorem společnosti Cunard Line. Lodi velí zkušený kapitán Arthur Rostron, který v klíčových okamžicích bude hrát hlavní roli. Součástí posádky je i radista jménem Harold Cottam, kterému je v té době pouhých jednadvacet let.
Je velmi chladná noc ze čtrnáctého na patnáctého dubna roku 1912. Carpathia si musela o několik hodin prodloužit cestu, na její trase stálo ledovcové pole, na které ji upozornilo hlášení z opodál plující lodi. Radista na Carpathii, který měl za úkol obsluhovat Marconiho telegraf, se chystá ke spánku. Ze zvyku bere do rukou sluchátka a chce do tichého prostoru poslat poslední zprávu ohromnému ,,nepotopitelnému“ plavidlu plujícímu přibližně šedesát mil daleko. Během chvíle dostává odpověď v podobě nouzového volání CQD. Ve zprávě stojí, že Titanic narazil na ledovec.
Cottam si neprodleně vyžádá od radisty na Titanicu přesnou polohu plavidla a počet osob na palubě. S těmito informacemi spěchá za prvním důstojníkem a následně za kapitánem Rostronem. Ten během chvíle vydává rozkaz k zahájení záchranné mise. Spolu s tím povolává topiče do kotelen, aby loď mohla plout maximální možnou rychlostí, a to až sedmnáct uzlů. Zároveň svolává lékaře a nechává připravit teplé občerstvení. Všechny tyto rozkazy však byly podávány striktně mimo zraky cestujících, aby nevyvolaly paniku.
Začíná souboj s časem, kdy se musí mít hlídka obzvlášť na pozoru. Titanic se totiž s velkou krou srazil vně zmíněného ledovcového pole, které se Carpathia snažila obeplout. Kvůli snaze co nejrychleji pomoct trosečníkům z Titaniku tak loď musela podniknout riskantní plavbu přes toto pole. Po přibližně hodině a půl se na Carpathii rozezněly popalšné zvony, oznamovaly ledovec před lodí. Kormidelník Carpathie neváhá a ledové kře se o pár desítek metrů vyhne. Členové posádky následně vypovídali, jak se kusy ledu často skřípavě třely o příď lodi.
V 1:45 se na Carpathii dostává jedna z posledních zpráv z Titaniku, která informuje o zatopení strojovny, a o necelých třicet minut později už komunikace z nepotopitelného obra navždy utichá. Kolem třetí hodiny ráno hlídka zpozoruje zelenou světlici na obzoru. Jedná se o signální světlici, kterou vyslal jeden z přeživších členů posádky.
Po čtvrté hodině ráno Carpathia doráží na místo tragédie. Nachází pouze osmnáct člunů a trosky z paluby nepotopitelné lodi. V tu dobu už leží vrak Titaniku na dně oceánu, přibližně čtyři kilometry pod trupem záchranného plavidla. Z původních dvou tisíc dvou set lidí se podařilo zachránit něco málo přes sedm set osob. Po nalodění všech přeživších se Carpathia vydala na cestu zpátky do New Yorku. V tu dobu hodně pršelo a velké množství lidí se marně snažilo najít své příbuzné a přátele, kteří tragédii nepřežili. Po třech dnech, osmnáctého dubna večer, se přeživší dostali na pevninu. Celá posádka lodi Carpathie byla oceněna medailemi za hrdinství a kapitán Rostron byl pasován do rytířského řádu anglickým králem za svou statečnost a rozhodnost.
Konec RMS Carpathie
O šest let poté se RMS Carpathia stala terčem německé ponorky U-55. Při plavbě z Liverpoolu do Bostonu ji zasáhlo torpédo nedaleko ostrova Fastnet Rock u jižního pobřeží Irska. Tak skončil život plavidla, které dokázalo zachránit životy sedmi stům osob z největšího parníku té doby.
