Miluna Mia! Je Zdeněk Troška „český Fellini“ nebo král lidového bizáru?
Svatba s Vencou se sice nekoná, ale podívejme se na zoubek muži, který z Hoštic udělal pupek světa. Zdeněk Troška vyvolává silné emoce. Pro někoho král lidové zábavy, pro jiného symbol úpadku porevolučního vkusu. Nový díl podcastu Poprask se ohlíží za kariérou Zdeňka Trošky a ptá se, kde se v jeho filmografii zlomila touha po umění v čistý pragmatismus.
Třiasedmdesátiletý Zdeněk Troška šel za snem od dětství, kdy v okolí Hoštic přečetl všechnu literaturu o režii z místní knihovny. V roce 1973 studoval ve francouzském Dijonu a FAMU absolvoval zrychleně. Přestože je vnímán jako tvůrce lidového humoru, pamětníci připomínají jeho hluboké znalosti světové kinematografie. Na FAMU v 90. letech vyučoval jako znalec italského neorealismu, Pasoliniho či Felliniho.
Tento vliv ukazuje první díl trilogie Slunce, seno a jahody (1983). Scénář Ta naše vesnička česká napsal v 1. ročníku. Impulsem byla frustrace z dovážené italské komedie Cukr, med a feferonka a Troška na Barrandově prohlásil, že takový film natočí taky. Propojil herce s neherci, ale tvrdě narazil u schvalovacích komisí kvůli údajnému hanobení vesnice. Hrozil mu pětiletý distanc, tlak ale ustál a film se stal kultem.
Trilogie nabízí hlubší vrstvy. Troška jako jeden z prvních vyoutovaných tvůrců do filmů promítal sexualitu a tělesnost. Silná je linie antiklerikalismu: postavy věřících slouží k satiře pokrytectví. Scény, kdy babky podstrkují faráři Otíkovi lechtivé nahrávky, vtipně komentují dvojí morálku lidí zaštiťujících se vírou.
Zlomem byl ambiciózní propadák Andělská tvář v roce 2002. Opulentní adaptaci červené knihovny provázely finanční krachy Jiřího Pomeje. Řemeslně šlo o mimořádné dílo oceněné Českým lvem za kameru (Jiří Brabec) a kostýmy. Komerční neúspěch ale Trošku zasáhl. Rezignoval na estetické ambice, přijal formuli, že film je zboží, a sklouzl k éře Kameňáků a Babovřesk, plných zrychlovaček a laciných stereotypů.
Dnes je Troška v důchodu. Show v O2 areně byla zrušena kvůli slabému prodeji lístků a jeho publikum stárne. Přesto odkaz žije dál v internetových memech i jako filmový skanzen, kterým Hoštice zůstávají.
POPRASK IN
- Vizuální ambice: Skvělá kamera Jiřího Brabce v Andělské tváři a pohádkový styl Jasněnky.
- Herecké vedení: Organické propojení herců s neherci a přesná režie Michaely Kuklové.
- Věrnost regionu: Oddanost obyvatel Hoštic, kteří vytvořili popkulturní fenomén.
POPRASK OUT
- Fyzické tresty: Normalizace domácího násilí, kterou Troška obhajuje i v rozhovorech.
- Babovřesky: Filmařské ustrnutí, zrychlovačky a humor sklouzávající k rasismu.
- Rezignace: Umělecké ustrnutí po komerčním neúspěchu Andělské tváře.
