Lékař a propagátor duševní hygieny chtěl odnaučit mládež masturbovat a vynalezl přitom kukuřičné lupínky
Dnes je tomu přesně 130 let od chvíle, kdy dr. John Harvey Kellogg získal patent na kukuřičné lupínky. Oblíbená složka zdravých snídaní má kupodivu velmi temnou historii. Kellogg totiž nebyl pouze lékař a propagátor duševní a tělesné hygieny. Byl také fanatický adventista, eugenik, bojovník proti sexu a vedoucí postava tažení proti masturbaci u mladých Američanů. Jeho kornflejky hrály v kampani proti samohaně velmi podstatnou roli.
V 18. a 19. století se lidská civilizace potýkala se spoustou problémů. Epidemiemi, neexistencí vakcín a antibiotik, alkoholismem, rasismem, bezohledným vykořisťováním celých národů i jedinců včetně dětí. Je tedy trochu divné, že spousta chytrých lidí považovala za největší hrozbu onanii. V židovsko-křesťanské tradici neměla nikdy dobrou pověst. Když se ale v USA spojila puritánská morálka s různými novosvětskými náboženskými směry, přestala být masturbace pouze nemravnou praktikou. Řada lékařů ji považovala za projev závažné mentální a fyzické poruchy, která vyžaduje důslednou a často velmi drastickou léčbu. Jedním z nejhlasitějších byl v tažení proti samohaně John Harvey Kellogg.
Dospívání mladého adventisty
Kellogg přišel na svět v roce 1852, na samém počátku éry moderní medicíny a veřejného zdraví. Ve společnosti se začaly objevovat převratné vynálezy jako splachovací záchod, dezinfekční roztok nebo zubní pasta. Zároveň s tím se Spojenými státy valila vlna velkého náboženského obrození. Ta dala vzniknout řadě nových sekt a denominací, mimo jiné i církvi adventistů sedmého dne. Jejími zásadami střídmosti a odpírání veškerých tělesných požitků se řídila i rodina Kelloggových. Malý John a jeho 16 sourozenců vyrůstali v prostředí, kde se přísně dbalo na čistotu ducha i těla. Na jeho budoucí povolání a teorie to mělo mít velký vliv.
Jakožto pravověrní adventisté byli manželé Kellogovi přesvědčeni, že brzy nastane konec světa. Považovali proto za zbytečné posílat své početné potomky do školy. Vzdělání, na kterém později postavil svou úspěšnou medicínskou praxi, proto John Kellogg čerpal převážně samostudiem. Byl v něm ale velmi důsledný. V roce 1875 získal lékařský titul a zavedl si ordinaci v samém centru adventistické víry – v městě Battle Creek ve státě Michigan.
V čistém těle čistý duch
Základem Kelloggovy filozofie byl postulát, že lidské tělo je živoucím chrámem a náplní života by mělo být udržovat tento chrám v naprosté čistotě. Doktor Kellogg tělo čistil různými způsoby. Na jednu stranu razil i na dnešní poměry progresivní myšlenky. Prosazoval vegetariánskou dietu, nabádal pacienty, aby se vyvarovali alkoholu, tabáku a kofeinu, otužovali tělo cvičením a pobytem na čerstvém vzduchu. Jiné metody byly podstatně problematičtější. Například Kelloggova oblíbená eugenika nebo studie o škodlivosti sexu.
Na základě svých samostudií dospěl dr. Kellogg k přesvědčení, že jakékoliv sexuální chování – včetně masturbace – je pro lidské zdraví naprosto zničující. Sám se sexu přísně stranil. Byl sice ženatý, se svou manželkou ale nikdy nesdílel jednu ložnici a všech 42 dětí, které spolu vychovávali, bylo adoptovaných nebo přijatých do pěstounské péče. Živit a vychovávat tak velkou rodinu by byl normálně problém, Kellogg ale v té době vlastnil celou výchovnou instituci. V roce 1877 převzal v městě Battle Creek vedení sanatoria a lázní a přebudoval je na modelovou instituci osobního a veřejného zdraví.
První wellness influencer
Některé myšlenky mladého lékaře sice mohou dnes znít divně, ve své době byl ale jeho dům zdraví naprostým triumfem. Je potřeba si uvědomit, že tehdejší Američané žili ve městech, kde neexistovala kanalizace, ulice byly otevřenou stokou kombinovanou se smetištěm a ve společnosti řádila epidemie alkoholismu. Adventistické sanatorium hlásající abstinenci, střídmost a čistotu bylo doslova majákem progresivních myšlenek a zákazníci se sem jen hrnuli. Z dr. Kellogga se stal první „welness influencer“. Do jeho luxusních apartmánů dojížděli na procedury příslušníci nejvyšší společenské smetánky － J. C. Penny, Henry Ford, Thomas Edison, G. B. Shaw, Roald Amundsen, a dokonce i prezident William Howard Taft. Doktorovi to poskytlo dostatek peněz i subjektů k testování jeho životosprávných teorií.
Filozofii své instituce shrnul Kellogg v knize „Prostá fakta pro staré i mladé: Přijímání přírodní historie a hygieny organického života“. Pro ilustraci jejího obsahu snad stačí uvést, že nejdelší sekce nese název „Osamělá neřest“ a je celá věnovaná masturbaci. Kellogg v ní pečlivě zkatalogizoval 39 zdravotních důsledků děsivé neřesti － mimo jiné varoval před poruchami růstu, náladovostí, neschopností soustředění, chorobnou stydlivostí, přehnaným sebevědomím, skoliózou páteře, zatuhlými klouby, bušením srdce a epilepsií. Zároveň uvádí, jak s kletbou lidské civilizace bojovat.
Dietou proti samohaně
Kellogg byl velmi progresivní ve svém přesvědčení, že dieta má velký vliv nejen na tělesné, ale i duševní zdraví. Bohužel ale opět zašel příliš daleko a dietu postavil do čela svého tažení proti samohaně. Tvrdil, že sexuální touha je důsledkem požívání masa a kořeněných jídel. Pro její potlačení proto ordinoval přísně veganskou dietu složenou převážně z neochucených obilnin a oříšků. Jelikož na tehdejším trhu nebyly potřebné potraviny dostupné, začal je vyvíjet sám. Jeho prvním vynálezem byla pečená směs ořechů a obilných vloček rozemletá na hrubou drť. Kellogg ji pojmenoval „granula“, jelikož ale stejné jméno používal jiný výživový reformátor, změnil později název na „granola“. Směs ale byla na jeho vkus stále moc chutná a tím pádem svádějící k neřestem. Zavřel se proto znovu do kuchyně a vynořil se z ní se svým veledílem – pečenými lupínky z kukuřičné mouky postrádajícími jakoukoliv vůni i chuť.
Svému vynálezu věřil John Kellogg natolik, že k jeho vývoji přizval svého bratra Williama. Ten pracoval v sanatoriu jako účetní a měl smysl pro byznys. V „kornflejcích“ umožňujících rychle a zdravě posnídat proto viděl příležitost jak zbohatnout a nechal je 14. dubna 1896 patentovat. S bratrem se skoro ihned poté rozhádal. Do cereálií totiž chtěl přidat cukr, což bylo v přímém rozporu s filozofií jejich vynálezce. Spory o budoucnost kornflejků nakonec Johna přestaly bavit a bratrovi svůj podíl v podniku prodal. Když ale William začal cereálie vyrábět ve velkém a otevřel továrnu nesoucí jméno Kellogg, začali se bratři o rodinou značku soudit. Spory se táhly celá desetiletí a konečný rozsudek soud vynesl až v roce 1920. Jméno Kellogg’s Corn Flakes připadlo Williamovi a jeho puritánský bratr až do smrti nepřenesl přes srdce, že se pod jeho jménem prodávají ochucené výrobky svádějící mladé lidi k onanii.
Temné vize dr. Kellogga
Až do této chvíle by bylo možné považovat doktora Kellogga za trochu pomýleného a notně fundamentalistického promotéra zdravého životního stylu, jehož tažení proti samohaně dalo světu nejednu zajímavou potravinu. Kromě granoly a kornflejků vynalezl například i rostlinné náhražky masa, kysané rostlinné mléko a různé ořechové pomazánky (vše samozřejmě důsledně neochucené). Fanatická nenávist k jakémukoliv projevu sexuálního života bohužel dr. Kelloggovi nedovolila omezit léčebné metody na dietu. Jeho další metody byly podstatně horší než neslazené kukuřičné lupínky.
Aby své pacienty zbavil všech zbytků nezdravého jídla, předepisoval jim například opakované klystýry. Sám si útroby vyplachoval minimálně dvakrát denně a sestrojil kvůli tomu zvláštní stroj schopný prohnat střevy během několika vteřin 15 litrů roztoku. Aby trávicímu traktu nahradil vypláchnutou mikroflóru, bylo sezení na klystýrovém trůnu zakončeno vypitím čtvrt litru jogurtu a druhý čtvrtlitr vpravil pacientovi do střev druhým koncem těla. Když výplachy a neochucená strava u mladých lidí nepotlačila chuť k sebeuspokojování, měl dr. Kellogg v zásobě ještě drsnější metody. U chlapců doporučoval přivazovat na noc končetiny k posteli, amputovat předkožku penisu, nebo ji naopak zašít, aby každou erekci provázela silná bolest. Rodičům děvčat pak radil, aby jim polévali genitálie žíravým roztokem kyseliny karbolové.
Podivuhodnou směsici progresivismu a fundamentalismu projevoval dr. Kellog i v další oblasti své působnosti – v tažení za čistotu rasy. Na jedné straně ve svém sanatoriu odmítal zavést segregaci, vyučoval zde afroamerické lékaře a sestry a mezi jeho pacienty patřily zásadní postavy abolicionistického hnutí. Léčila se zde mimo jiné slavná bojovnice za práva Afroameričanů Sojourner Truth a dr. Kellogg jí údajně transplantoval kožní štěpy vyoperované z vlastního těla. Na druhou stranu byl přesvědčeným zastáncem teorie o nadřazenosti bílé rasy, propagátorem eugeniky a zakladatelem americké Nadace pro rasovou čistotu. Prosazoval v ní mimo jiné myšlenku, aby byl u každého člověka veden podrobný rodokmen. Chtěl tak zabránit ředění bílé rasy podřadným genetickým materiálem a „zbavit společnost imbecilů“.
Marné čekání na odpuštění
V prosazování svých užitečných i škodlivých myšlenek pokračoval dr. Kellogg po celý zbytek svého dlouhého života. V jeho závěru se pokusil smířit se svým bratrem Williamem, ze kterého mezitím udělaly kukuřičné lupínky multimilionáře. Smířlivý dopis ale jeho sekretářka odmítla poslat, protože se domnívala, že dolézání za zrádným sourozencem není pro slovutného lékaře důstojné. John Kellogg proto na odpověď čekal marně a zemřel ve svých 92 letech, aniž by se bratrského odpuštění dočkal.
