Vladislav Inozemcev: Konec války neznamená žádný velký problém, pokračování jich spoustu přinese
Vladislav Inozemcev je ruský ekonom a sociolog a autor dvaceti knih. V letech 2003–2011 byl šéfredaktorem časopisu Svobodnaja mysl a v roce 2010 vyučoval na Moskevské státní Lomonosově univerzitě a na Vysoké škole ekonomie. V letech 2009–2011 se podílel na práci Komise pro modernizaci ruské ekonomiky prezidenta Medveděva, v roce 2012 byl autorem prezidentského volebního programu Michaila Prochorova. Odsoudil anexi Krymu a invazi na Ukrajinu. Od roku 2015 žije v USA. Ruská federace ho zařadila na seznam zahraničních agentů.
Co si myslíte o iniciativě Garryho Kasparova ohledně takzvaného „ruského Tchaj-wanu“, která mimo jiné předpokládá odliv mozků z Ruska? Podle jeho názoru by to mohlo Rusku ekonomicky uškodit. Souhlasíte s tím?
Migrace mozků je důležitým prvkem oslabování ruské ekonomiky. A nejen ta, ale i odliv peněz. Teď řeknu něco nepříjemného, ale podle mého názoru měly západní země umožnit co nejliberálnější variantu emigrace z Ruska pro lidi s velkým majetkem, pokud by jej převedli do Evropy a podepsali oficiální prohlášení, že odsuzují válku na Ukrajině. Stálo by za to také otevřít dveře lidem, kteří mají schopnosti zakládat vlastní podniky a kteří by souhlasili, že nebudou od zemí pobytu požadovat žádné sociální dávky řekněme po dobu deseti let. Sankce proti ruským podnikatelům, které jim neumožňují odjet a přestat obchodovat s Putinem – to je idiotství. Ano, mnozí z nich na tomto byznysu v minulosti zbohatli – ale nezbohatly na něm snad i evropské podniky? Možná bychom se neměli zabývat sebeklamem, ale měli bychom udělat tlustou čáru a říct: kdo je nyní připraven se takového obchodu vzdát, ten je s námi, kdo ne – promiňte. V roce 2022 by to mohlo hodně změnit, ale teď už „vlak odjel“. Západ se mezitím začal zabývat záchranou ruských opozičníků a nespokojenců s Putinovým režimem – to je samozřejmě velmi humánní, ale tito lidé západní ekonomice moc nepřinesou, a navíc vyvolávají hysterii proti těm, jejichž odchod by režimu skutečně mohl způsobit ekonomické a imageové problémy.
A co ta iniciativa Kasparova?
Když se mluví o tom, že by se dalo vytvořit nějaké ruské společenství mimo Rusko, je to naprostý nesmysl, žádná samostatná existence ruské komunity není možná, možné je pouze začlenění ruských emigrantů do západních společností. A zde před ruskou opozicí stojí velký problém. Pro Západ je nejvýhodnější přilákat nikoli aktivisty, ale lidi s kompetencemi a penězi. To však vyžaduje změnu celé opoziční rétoriky. S kolegy jsme psali o tom, že Západ by měl dokonce přetáhnout na svou stranu ruské elity, které zůstaly v Rusku, a nevytvářet „Tchaj-wan“ z politických aktivistů.
Na jedné straně chápeme, že pro Putina je bezpečnější zůstat ve válečném stavu, protože ať už dojde k vítězství, porážce nebo zdlouhavému vyjednávání, celá armáda se vrátí do Ruska a bude chtít dostávat stejné platy. Sankce nikdo ze dne na den nezruší a ruská veřejnost si bude klást otázky. Co je podle vás pro Putina výhodnější: pokračovat ve válce, nebo ji ukončit?
Samozřejmě je výhodnější válku ukončit. Tvrzení, že pro Putina je výhodnější v ní pokračovat, je naprostý mýtus. Z ekonomického hlediska nevidím jediný důvod, proč by pro Putina bylo výhodné dál válčit. Zaprvé, armáda už třetí rok stojí na místě. Nechápu, v čem by to mělo být výhodné. Zadruhé, tvrzení, že sankce nebudou v případě příměří zrušeny, není příliš přesvědčivé. Domnívám se, že v případě podepsání příměří budou některá omezení zrušena hned následující den. A to, že Evropané nechtějí kupovat ruskou ropu, je Putinovi jedno. Američané prodloužili povolení k jejímu prodeji do Asie a tento trh ruským společnostem stačí, pokud jim nebudou bránit v dodávkách jejich energetických surovin tam.
A co peníze vojáků?
Co se týče toho, že armáda nesnese snížení platů a bude pobouřena... Samozřejmě nechci Putinovi nic radit, ale při řešení podobného problému bych vojákům platy nesnižoval. Rusko vynakládá přímo na personál ozbrojených sil zhruba čtyři biliony rublů ročně, z čehož polovinu tvoří prémie za podepsání smluv a takzvané „pohřebné“. To znamená, že na běžné výdaje celé armády jdou dva biliony rublů ročně. To je jedna sedmina vojenského rozpočtu, což není zas tak moc. Proto pokud ukončujete válku, řeknete zraněným a starým vojákům, že je propouštíte do důchodu a budete jim platit sto tisíc měsíčně, a ostatním, kteří jsou způsobilí ke službě, budou postavena vojenská městečka, do kterých se nastěhují, a budou dostávat stejný plat 200 tisíc jako nyní, přičemž nebudou bojovat. Kdo by s tím nesouhlasil? Všichni budou souhlasit – nikdo z nich by v civilu nedostal podobný plat. Po skončení války nevidím žádný neřešitelný problém, ale pokud válka bude pokračovat, bude jich čím dál víc.
Chtěla bych se vás zeptat na vypnutí internetu v Rusku. Proč Putin útočí na vlastní elektorát? Zvlášť když ve 21. století závisí veškeré podnikání tak či onak na internetu?
Nemám odpověď. Možná je to kvůli jeho fobiím. Buď si myslí, že ajatolláha zabili, protože díky internetu zjistili jeho polohu, nebo se úplně zbláznil a podporuje své přátele z FSB, kteří říkají, že je třeba všechno psát na psacím stroji a všechny důležité informace utajit. Není však pochyb o tom, že je to ekonomicky i politicky škodlivé. I když ceny rostou, lidé přicházejí do obchodů a vidí, že zboží, které každý den kupují, zdražilo. Je třeba buď kupovat méně, nebo přejít z jednoho produktu na druhý. Ale přitom vidí, že samotné zboží je na místě, to znamená, že systém funguje, zajišťuje dostatek. Jen si konkrétní lidé nemohou dovolit to, co si mohli dovolit včera. V takovém případě se obyvatelstvo začíná přizpůsobovat. A když dojde k vypnutí internetu, je to úplně jiný psychologický signál. Rozumíte, že dříve stačilo stisknout dvě tlačítka v telefonu a přijelo taxi. Ale teď už nepřijíždí, nemůžete si objednat doručení, vaše děti si na dači nemohou pustit oblíbené pohádky nebo hrát hry. Začínáte chápat, že systém přestal fungovat, a hroutí se váš obvyklý způsob života, nikoli možnost nakupovat obvyklé zboží za staré ceny. To vytváří jinou úroveň nespokojenosti. Proto inflace nezpůsobila pokles Putinova ratingu, ale výpadek internetu ano. Je to nebezpečný krok a nedokážu vysvětlit, proč ho Putin podnikl.
Nejenže Putin odpojil internet, ale navíc utrpěl ponížení v den vítězství, když Zelenskyj vydal dekret, kterým povolil uspořádání vojenské přehlídky. Myslíte si, že je Putinova moc v ohrožení?
Putinova moc není v ohrožení, protože nezávisí na veřejném názoru. K žádným vážným protestům nedojde. Lidé, kteří aktivně využívali internet a kteří nyní vnímají problematiku současné situace, jsou nejméně nakloněni tomu, aby šli na barikády. Odpovědí na tyto problémy je nejvyšší počet dotazů na Googlu ohledně toho, jak a kam je nejlepší emigrovat z Ruska. A pokud lidé chtějí emigrovat, na náměstí se, promiňte, chystat nebudou. Největší nebezpečí pro Putina tedy představuje jeho nejbližší okolí. Plně přijímám v budoucnu možnost palácového převratu, ale absolutně nevidím hrozbu revoluce. Podle mého názoru Putin trochu nesprávně hodnotí hrozby. Domnívám se, že jeho režim je zcela stabilní. Nebezpečný moment krize nastal v září 2022 kvůli mobilizaci, ale to se nijak netýkalo hodnocení popularity.
Trump se setkal se Si Ťin-pchingem v Pekingu. Co bylo nejdůležitějším výsledkem jejich setkání?
Nejdůležitější je samotný fakt, že k setkání došlo. Zaprvé se odkládalo, zadruhé byly jejich vztahy velmi napjaté. Proto bych řekl, že nejdůležitější je to, že se setkání vůbec uskutečnilo. Si se pravděpodobně vrátí do Ameriky ve druhé polovině roku. Dialog pokračuje, napětí z ekonomického hlediska je do značné míry zmírněno. Řekl bych, že nějaká nová obchodní válka nyní rozhodně není na pořadu dne. To je dobře. Američané však svou politikou vůči Číně téměř ničeho nedosáhli. Cla, která Trump zvýšil, zaplatili sami Američané, čínským firmám je to úplně jedno. Objem vývozu čínského zboží do USA loni poklesl a dosáhl nejnižší úrovně za posledních třicet let, když představoval 8,2 % celkového vývozu. Pokud bude i nadále klesat o 10 % ročně, bude tvořit méně než 1 % čínského vývozu. Američané nyní nemají nad Čínou takovou ekonomickou moc, jakou měli v polovině nultých let, kdy Čína směřovala do Ameriky 23 až 24 % svého vývozu a z USA získávala většinu technologií a investic. Trump nyní nemá proti Číně „žádné trumfy“ a Si velmi jasně řekl, že Čína se s Amerikou může dostat do střetu, pokud se Trump bude vměšovat do tchaj-wanské otázky. Výsledkem setkání tedy je, že USA byly tak trochu srovnány do latě. Vlastně to bylo jasné už dříve, ale když se to řekne na vysokých diplomatických setkáních a s takovou přímostí, má to vždy mnohem větší váhu.
Když Trump zahájil válku v Íránu, objevily se spekulace o tom, že postupoval podle Putinova scénáře a chtěl rozpoutat malou vítěznou válku, aby si udržel popularitu. Ale stejně jako u Putina se i Trumpova válka protáhla. Co si o tom myslíte?
Myslím, že zde lze samozřejmě najít určité paralely. Trumpův hlavní motiv však byl poněkud odlišný a hnací silou nebyl průzkum popularity, ale na jedné straně opojení úspěchem ve Venezuele a na druhé straně tlak pana Netanjahua. Kromě toho vidím spíše rozdíly než podobnosti. Trump se jednak rychle zastavil, jednak nastavil práh rizika velmi nízko. Putin bez emocí zabil stovky tisíc Rusů a Ukrajinců, aniž by o čemkoli přemýšlel, zatímco když se jeden pilot málem dostal do zajetí, Trump údery zastavil. To nesvědčí o stejném přístupu. Trump je mnohem citlivější na aktuální situace a opatrnější. Přitom se při vojenské operaci mýlil minimálně dvakrát: zaprvé ji nezahájil v době, kdy v Íránu probíhalo lidové povstání a režim každý den zabíjel tisíce lidí, a zadruhé nelze každý den měnit názor a přitom zůstat seriózním politikem. Jde tedy spíše o náhody než o hluboké podobnosti. A jedinou významnou paralelou je pravděpodobně otázka, jak obtížné je „vycouvat“ z války, do které se bez řádného zhodnocení situace „zapletli“. V tomto smyslu jsou si dnes Trump a Putin podobní. Ale zdá se mi, že v tom je to všechno.
Stavu současného Ruska se věnujeme v hlavním tématu nového Reflexu.
