Návrat do studené války: Sověti zkoušeli následky jaderných zbraní jak na vojenské technice i na živé síle
Není jediným, ale určitě nejznámějším na světě – bývalý sovětský jaderný polygon v kazachstánském Semipalatinsku dnes nabízí jedinečnou exkurzi do atomového věku i návštěvníkům. Do kdysi přísně utajovaného muzea v léta oficiálně neexistujícím městě Kurčatov se ale stále dostanou jen prověření návštěvníci. Vše je stále citlivé a prostorově malé muzeum ukazuje velké dějiny, které se neustále promítají i do současnosti.
Po dlouhých hodinách monotónní jízdy stepí se před autem objevují jen kusy rezavého železa a torza betonu, poslední stopy po někdejší vojenské infrastruktuře. Z asfaltu kdysi čněla závora, u níž sovětští milicionáři kontrolovali propustky; bez nich se sem nikdo nedostal. Dnes závora zmizela, město pojmenované po jaderném fyzikovi Igoru Kurčatovovi ale stále existuje. Jen ztratilo mnohé z původní slávy. Kdysi mělo 25 tisíc lidí, dnes zůstala sotva polovina.
Starousedlík Alexej, bývalý voják, jen pokrčí rameny: „Ještě před lety sem zajížděly dálkové autobusy, ale teď jsme zapomenutí.“ Podél hlavní třídy stojí dva obchody velikosti české večerky, kasárna zela prázdnotou ještě před tím, než je armáda úplně opustila. Navenek upravené náměstí s Kurčatovovou sochou kontrastuje s omšelým betonem a pavučinami elektrických drátů ve větru.
Přesto má Kurčatov pořád cosi, co stojí za návštěvu – muzeum semipalatinského jaderného testovacího polygonu.
Nejprve je ale třeba překonat několik překážek. Muzeum se nachází v budově Národního jaderného centra a bez povolení se do něj nikdo nedostane. O návštěvu je třeba předem požádat, projít prověrkou tajných služeb a v určený termín se dostavit se všemi doklady. Strážní kontrolují seznamy, až pak vás převezme průvodkyně. Fotit venku je zakázáno, ale nikoho to moc netrápí. „V podstatě už není co skrývat, jen některé laboratoře jsou stále tajné,“ říká průvodkyně jménem Larisa.
Sovětská cesta k pumě
Muzeum existuje zhruba od roku 1973, kdy bylo vše včetně něj přísně tajné, částečné zpřístupnění veřejnosti nastalo po uzavření polygonu začátkem 90. let. Na první pohled ale trochu zklame. V budově, která kdysi byla štábem střelnice, se skrývá jedna větší místnost a druhá menší upravená jako dobová kancelář. S rozhlasovým přijímačem a nezbytným portrétem sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina na zdi. Upravený stůl s inkoustovým kalamářem uprostřed napovídá, že pán zdejších prostor měl rád pořádek.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
