nahoru

Českých knížek hubitelé lítí, plesnivina, moli, jezoviti! Před 330 lety se narodil Antonín Koniáš

13. února 2021 • 07:40
páter Koniáš
páter Koniáš
• foto: 
dobová ritina

Pokud by proběhlo hlasování o největšího „záporáka“ našich dějin, kazatel Antonín Koniáš by zcela jistě obsadil jednu z nejvyšších příček. Nechvalně proslul především díky tvrdým protireformačním postupům. Ty šly ruku v ruce s působením jezuitů na českém území. V moderních časech přestala mít církev tak pevnou pozici jako kdysi, a tak se nabízí jednoduchá otázka, jak se daří obávanému řeholnímu řádu dnes?

Osoba Antonína Koniáše, který se narodil 13. února 1691, je s jezuity silně spjata. Jeho otec totiž pracoval jako knihtiskař v pražském Klementinu, což byla jezuitská kolej. Jako mladík vyzkoušel filozofii na univerzitě, záhy se rozhodl pro církevní dráhu. Jako ideální se mu jevil jezuitský řád, do nějž vstoupil v roce 1708.

Hoř, ohníčku, hoř!

Pilně naplňoval poselství řádu, ten se totiž věnoval (a stále věnuje) misijní činnosti a podpoře vzdělávání. Koniáš několik let putoval po Čechách a kázal slovo boží. Měl údajně vynikat nadprůměrnými rétorickými schopnostmi a líbivým hlasem. Vedle toho vedl svá kázání v českém i německém jazyce, tudíž jeho slovům prakticky každý porozuměl.

Než se vydáme do dalších životních kapitol Antonína Koniáše, je vhodné nastínit, v jakém období žil. V církevních kruzích pokračoval boj proti protestantům, reakci označujeme termínem protireformace. Na rakouském trůně seděla Marie Terezie, která propagovala tzv. osvícenský absolutismus, jenž šel ruku v ruce s centralizací říše. Tento mix příliš nepřál odbojným Čechům, ti stále více mysleli na Jana Husa a část z nich odmítala římskokatolickou církev.

Mezi třecí plochy se dostal i sám Koniáš, kazatel totiž bojoval proti bludným knihám. Ty velmi často nahrazoval novými a „správnými“ díly. Pokud se mu znelíbila pouze část knihy, stránky vytrhl či nechal začernit. Ono zlidovělé pálení knih skutečně probíhalo, Koniáš jej páchal se souhlasem nadřízených. V ohni často končila česká protikatolická díla, která byla na seznamu zakázaných knih.

Na „blacklistu“ se ocitla třeba Bible kralická či část děl Jana Amose Komenského. Na druhou stranu Koniáš bojoval i proti nemravným knížkám, které se zaobíraly sexem. Terčem nebyly pouze české exempláře, plameny pohltily i díla v němčině nebo latině. Ke cti jezuitům slouží, že si některé výtisky nechávali a ukládali.

Sám Koniáš zemřel v roce 1760, jeho odkaz přežil až do dnešní doby. „Vynikal podivuhodnou vynalézavostí a štěstím při vyhledávání knih, které byly v rozporu s dobrými mravy,“ bylo o něm napsáno bezprostředně po jeho skonu. Komunisté jej dokonce využili v rámci propagandy, která byla zaměřena proti katolické církvi.

Celosvětové společenství

Jezuité, které v roce 1540 založil Ignác z Loyoly, přišli do českých zemí šestnáct let po vzniku řádu. V tuzemsku se měli věnovat upevnění katolické víry, to trvalo až do osudného roku 1618. Po defenestraci zavládl v Čechách chaos a odpor proti Habsburkům, po prohře na Bílé hoře ale začala pravá jezuitská nadvláda. Země zažila tvrdou rekatolizaci, jezuité si zakládali koleje a školy, čímž přispěli ke vzdělanosti národa. Na frak však dostával i český jazyk, neboť se preferovala němčina.

Řádový monopol trval až do 70. let 18. století, kdy byli v rámci josefinských reforem jezuité zrušeni. V řeči čísel se jednalo o téměř 1500 členů, kteří obývali na třicet sídel. Během dvou set let řád vybudoval několik středních škol a dvě univerzity. Velký návrat proběhl v roce 1814, kdy byli jezuité zase obnoveni. V České republice má Tovaryšstvo Ježíšovo, jak zní oficiální název, ve správě osm domů.

Jezuité působili prakticky po celém světě, jejich misijní činnost nechala stopy v Číně, Kanadě či Latinské Americe. Ostatně aktuální papež František pochází z jezuitského řádu. Moc Tovaryšstva Ježíšova ochromilo v roce 1773 oficiální zrušení od papeže Klementa XIV., po naléhání byl řád po padesáti letech obnoven. Nyní čítá na dvacet tisíc členů, největší těžiště působnosti má stále v edukaci. Řád halí však už pouze stín předešlé slávy.

V našich dějinách zanechal hořkou pachuť díky Koniášovi, jehož jméno bude navždy ve spojení s pálením a ničením knih.





Diskuse ke článku