Společnost Inex-Adria provozovala charterový let na lince Tivat-Praha. Pravidelná linka se na svou cestu vydala i 30. října 1975, více než půlka cestujících se však domů nevrátila. V okolí pražské Ruzyně ležela tehdy hustá mlha, kterou podcenili především piloti. Stroj letěl příliš nízko a škrtl o malou zídku, jeho pád byl nevyhnutelný, za chybu zaplatilo životem 79 lidí.
Letadlo Douglas DC-9 odstartovalo z jugoslávského (dnes černohorského) městečka Tivat. To je známé díky turistickému ruchu, do letoviska lidé míří především kvůli plážím a malebným ostrůvkům. Jinak tomu nebylo ani v roce 1975. Na palubě stroje, který měla ve své flotile aerolinka Inex-Adria, seděli především Čechoslováci, ti se vraceli domů z dovolené.
Z ráje do pekla
V kokpitu bychom našli zkušené kapitány, již měli s Douglasem nalétáno několik tisíc hodin. Letadlo se odlepilo od země okolo osmé hodiny ranní, celá cesta měla trvat hodinu a půl, a tak se očekávalo přistání před 9:30. Stroj navázal kontakt na hranicích ČSSR a vše probíhalo v pořádku, na palubě, kde se nacházelo 115 cestujících, údajně panovala klidná atmosféra.
Komplikace nastaly až nad hlavním městem, kde se usídlil mlžný opar. Do celého kaleidoskopu náhod se přidala také nefunkčnost dvou naváděcích systémů na letišti, a tak piloti byli odkázaní pouze na naváděcí světla. Dispečer, který s letadlem komunikoval, později uvedl, že posádka nechápala, co jim tehdy sděloval.
O několik minut později nastala situace, která značila katastrofu. „JP-450, slyšíte mě?“ opakoval dispečer, který marně navazoval kontakt s jugoslávským strojem. Špatným znamením bylo také zmizení letadla z radarů. Zaměstnanci letiště tušili nejhorší. Letoun havaroval dvacet minut po deváté v chatařské oblasti nedaleko Suchdola. Pád vidělo několik svědků, kteří okamžitě kontaktovali záchrannou službu.
Výborná práce zdravotníků
Rozjela se rychlá akce, jež neměla v tuzemsku obdoby. Poklidné čtvrteční ráno narušily sirény sanitek, které mířily na místo neštěstí. Ihned po příjezdu se doktoři zděsili, protože se domnívali, že pád polorozpadlého letadla nikdo nepřežil. Okamžitě se však dali do práce, dokázali zachránit 41 lidí. Několik pamětníků vzpomíná, jak doktoři zastavovali na ulicích osobní automobily a nechávali se odvážet na místo nehody. Zvedla se velká vlna solidarity a na linku záchranné služby volali různí lidé, kteří nabízeli pomoc. Během čtyřiceti minut byli všichni zranění rozvezeni do nemocnic. Touto katastrofou se nechali inspirovat tvůrci seriálu Sanitka.
Poté se objevili na scéně vyšetřovatelé, kteří měli za úkol přijít na to, proč letadlo havarovalo. Naděje se upínaly k černým skříňkám, ty však inkriminovanou část nezaznamenaly. Na řadu přišlo také několik svědků, stěžejní výpověď měl na svědomí letový dispečer. Další otázky mířily na cestující. Jedna z nich úřadům sdělila, že na palubě byla s manželem, který se živil jako letecký technik. Údajně měl zpozorovat, že letadlo se nachází ve špatné výšce, a rozběhl se k pilotovi. Nestihl to a stal se jednou z obětí.
Jako viníci byli nakonec označeni oba jugoslávští piloti, kteří špatně vyhodnotili situaci a neřídili se pokyny dispečera. To dosvědčoval i fakt, že letadlo spadlo zhruba osm kilometrů od přistávací dráhy. V době nárazu se také nacházelo zhruba 100 metrů pod úrovní ranveje, z čehož plyne, že piloti netušili, kde se nachází. Dle některých informací měl pilotovat pouze kopilot, který neměl tolik zkušeností.
Velké štěstí měli obyvatelé osady a nedalekých rodinných domů. Ani jeden z nich se zrovna nenacházel ve svém příbytku. Co se týče pětičlenné posádky, jediným přeživším se stala letuška Taťána Rijavecová.
Nehoda letu JP-450 se černě zapsala do československých dějin.
