Přestože Miroslav Macek (79) už mnoho let nezastával v politice žádnou důležitou funkci, zůstal tento člen ODS až do své smrti (skonal 1. května) aktivním, sžíravým a vtipným glosátorem politického i společenského dění. Pokud by se dalo o někom říct, že byl skutečně renesančním člověkem, který se vyznal ve spoustě věcí, měl přehled a byl vzdělaný, tak to byl právě Macek, který žil v Zábřehu. I nad Miroslavem Mackem visely některé stíny pochybností, ale současně to byl muž, který pomáhal v 90. letech formovat vize České republiky a jako autor Čtyř poděbradských artikul, které byly součástí volebního programu ODS do voleb v roce 1998, zůstane zapsán ve zlaté knize české politiky. Protože to, co tam napsal, by mělo platit dodnes – nedotknutelné soukromí, levný stát, nezadlužená budoucnost a solidarita zodpovědných.
Vzpomínky na Miroslava Macka, a nasvědčují tomu i první reakce po jeho smrti, budou možná zjednodušené, protože přitahoval často pozornost tím, co ostatní politici nedokázali a nedělali. Dokázal si užívat života, provokoval, měl spoustu zájmů a aktivit, nenechal si nic líbit a strefoval se do kdekoho. V květnu 2006 na sjezdu stomatologické komory měl Macek moderovat diskusi, ale on přistoupil zezadu k tehdejšímu ministrovi zdravotnictví Davidu Rathovi (z ČSSD) a vlepil mu záhlavec. A to dost velkou silou. Šokovaný Rath vstal, chtěl odejít, ale pak se postavil Mackovi a oba se snažili soupeři uštědřit nějakou tu ránu pěstí (to se ani jednomu moc nepodařilo). Macka lékaři vypískali a ten ze sjezdu odešel. Svoji výstřednost komentoval takto: „Už před několika dny jsem řekl, že při první příležitosti, když potkám doktora Ratha, mu dám výchovnou facku za to, jak se v rozhovoru vyjádřil o mé ženě a o mně… Tím to pokládám za vyřízené.“ Rath tvrdil, že Macek si vzal manželku pro peníze. Ano, Macek se zachoval jako chlap, ale svoji ODS tím tehdy spíše poškodil. Ale takový byl Miroslav Macek – co na srdci, to na jazyku a v tomto případě i na ruce.
Vzestupy i pády
Macek vždy poutal velkou pozornost, ať už dělal cokoli. V roce 1992 čelil aféře s privatizací Knižního velkoobchodu. Zjistilo se, že společnost, v níž měl Macek podíl, získala v privatizaci velký nemovitý majetek. V roce 2001 čelil další aféře. Byl kritizován za svou roli poradce a konzultanta pro Erste Bank při privatizaci České spořitelny, která mu vynesla 10 milionů korun. Pracoval jsem tehdy v deníku MF Dnes, která to jako první zveřejnila a ten text měl být velký sólokapr, protože Macek byl místopředsedou ODS. Jenže ze sólokapra byl kapřík, protože 11. září 2001 islámští teroristé zaútočili letadly v Americe, mrakodrapy v New Yorku se zřítily k zemi a „kauza Macek“ v ten moment skoro nikoho nezajímala. On v ten samý den rezignoval na post místopředsedy občanských demokratů ODS, a to byl vlastně jeho konec ve vysoké politice. Tu dál vtipně komentoval v glosách na svém blogu Viditelný Macek. A byl to pozoruhodný výkon, protože první glosa se objevila v březnu 2000 a poslední letos 26. března. Dvacet let to Miroslav Macek „nakládal“ jak politikům, tak všem, o kterých si myslel, že si to podle něj zaslouží. Ne, nemuseli jste s ním souhlasit, ale bylo to vždy trefné a sžíravé.
Macek byl po revoluci členem Občanského fóra, v roce 1991 spoluzaložil ODS. Byl chvilku československým ministrem práce a sociálních věcí i poslancem. V roce 1997 kritizoval vedení ODS a v něčem i tehdejšího předsedu Václava Klause. V září publikoval analýzu Věc: Krize důvěry, kterou zveřejnil bez konzultace uvnitř strany a v ní tvrdil, že ODS nedokončila privatizaci. Za dva měsíce přišel s další analýzou Co dělat, kde navrhoval přípravu na předčasné volby. Po takzvaném Sarajevskou atentátu, při kterém se v listopadu 1997 část ODS vzbouřila proti Klausovi, se ale Macek postavil na jeho stranu. On na rozdíl od jiných nikam nepřebíhal, pokud chtěl něco kritizovat, tak to prostě dělal bez ohledu na to, koho se to týkalo.
Osobně považuji za jeho stěžejný politický čin Čtyři poděbradské artikuly, což byla součást volebního programu ODS Hlavu vzhůru pro volby do Poslanecké sněmovny v roce 1998. V nich ODS, kterou předtím postihly velké skandály při financování strany v nich získala téměř 28 procent hlasů. Poděbradské artikuly jsou dodnes ojedinělým dílem na české politické scéně, protože je to téměř filozofické dílo s jasně vyjádřenými ideovými prvky. Macek byl proti socialismu, byl to vášnivý obhájce kapitalismu a svobody. A čtyři základní body artikul jsou aktuální i dnes – nedotknutelné soukromí, levný stát, nezadlužená budoucnost a solidarita zodpovědných. Proti tomu se nedá nic namítat, to by mělo pořád platit.
Užíval si života
S Miroslavem Mackem jsem dělal kdysi rozhovor v jeho domě v Zábřehu, měl tam nádhernou zahradu, o kterou s láskou pečoval. Také jsem ho potkával na společenských akcích. Jednou nám svoji mladou přítelkyni představil jako neteř, jindy jako vnučku. Všichni samozřejmě věděli, o co jde, ale on si dokázal podobné situace užít. Stejně jako například dobré jídlo, které miloval. Stejně jako literaturu, vždyť překládal i Shakespeara a napsal pokračování populárního Saturnina.
Miroslav Macek byl pozoruhodná, mimořádně barvitá, i když pro někoho kontroverzní postava české politiky a společnosti. Mnoho takových nebylo a není.
