Premiér je zbabělec a drží se při zdi. Udělal třicetiletý národní plán. Nevím, proč neudělal šedesátiletý nebo stoletý. Ten by se vyjímal nejlépe. A proč místo dvaceti tisíc projektů nenapsal hned také sto tisíc. Byl by třetí na světě v plánování! Hned za Stalinem a velkým Mao Ce-tungem. Ti plánovali odvážněji než on. Stalin rozkázal, tlačte, sadaři, pomeranče na sever. Mao nařídil tisíc tavicích pecí na železo. Do každé vesnice dvě.
V reálném řízení státu Babiš nejlepší na světě není. A jeho investiční plán národních akcí, či jak to nazývá, ukazuje, že nebude ani druhý, ani třetí. Vtiskne se do dějin krom jiného jako muž katastrofických plánů. Něco sepisuje, neví ani proč toto a proč ne něco jiného místo toho. Neví ani kdo, jak a kdy by to zaplatil, a neví, jestli za dvacet třicet let nebudou úplně jiné představy budoucnosti než má dnes on. Má-li vůbec nějaké. V těch seznamech jsou i akce nutné, užitečné a zanedbané. Na ty nepotřebuje plán, stačí je udělat, což už šest let nedělá.
Dělá si z nás legraci. Není tak hloupý, aby nevěděl, že Babišův seznam je bezcenný. Nebo je fanatikem starého komunistického plánování. Rozhodně si myslí, že se má vše vynalézat, řídit a plánovat z centra, kde teď sedí on.
A hlavně – je mazaný. Plácl do vody, zatroubil na trumpety a lidi se budou věnovat tomu plácnutí a těm trumpetám, v jejichž hluku má zaniknout katastrofální, ale jasná situace: Babiš škodí státu i občanům. Jednou se uřekne a vzkřikne mládeži: Mám plán. Už vaše generace bude žít v komunismu.
