V osamoceném údolí východního Kentucky, v srdci hornaté krajiny Apalačského pohoří žili lidé roku 1964 v naprostém nedostatku. Jejich chatrče neměly vodu ani toalety. Natož napojení na veřejnou kanalizaci. Okolní krajina byla zdevastovaná, protkána znečištěnými říčkami tekoucími mezi kořeny suchých stromů. Samotní obyvatelé trpěli všemožnými nemocemi. Často neměli ani základní vzdělání a bez možnosti sehnat práci už dávno ztratili naději na to, že se jejich situace někdy zlepší. Vládní podpora, ať už finanční či materiální, je držela na hranici přežití tak dlouho, že už jim začal jejich způsob života připadat zcela normální. Každodenní boj těchto lidí zdokumentoval fotograf časopisu LIFE John Dominis a jeho snímky způsobily ve Státech velké pozdvižení.
Lyndon Johnson tehdy před celým národem vyhlásil válku chudobě. Většina Američanů ale vůbec nerozuměla tomu, co tím jejich prezident myslí. Žili zcela odtrženi od reality běžného života takových komunit, jakou byla ta v údolí Apalačského pohoří. Právě o hornaté oblasti táhnoucí se od severu Alabamy až na jih Pensylvánie mluvil Johnson v souvislosti s válkou proti chudobě především.
Kolaps těžby uhlí, který tamní průmysl postihl ve 40. letech, ponechal svému osudu obrovské množství Američanů. Příroda ničená desítkami let těžby byla navíc pro zemědělství zcela nepoužitelná. Nevzdělané obyvatelstvo se tak bez pomoci zvenčí mohlo jen těžko vymanit ze začarovaného kruhu nuzné bídy.
Tehdejší válka prezidenta Johnsona vyvolává ještě dnes mezi Američany rozporuplné reakce. Míra chudoby totiž v průběhu posledních 50 let klesla z tehdejších 19 procent pouze na 15. A ač i zastavení růstu daného trendu může být považováno za úspěch, statistiky ukazují, že více než 40 milionů obyvatel USA žije stále v podmínkách, jež vláda považuje za neakceptovatelné.
Těžko se však již dají srovnat s těmi, které byly každodenní realitou zapomenuté vesnice v Apalačském pohoří. Ty si můžete nyní prohlédnout v naší galerii:
