Dlouho platilo, že neexistuje dobrá herní adaptace, hovořilo se dokonce o prokletí. Prokletí mohlo za to, že film Super Mario z roku ‘93 je o dvou instalatérech, kteří se propadnou do cyberpunkové budoucnosti a střílejí z raketometů po robotech. Hraje tam Bob Hoskins, měli byste se na to někdy podívat. Na rozdíl od Falloutu, Super Mario o sobě ví, že má naprosto retardovaný scénář.
Existují hned dva velké problémy s hodnocením videoherních adaptací. Zaprvé: má se brát ohled na absenci gameplaye? Protože upřímně, hry dnes často vypadají lépe než filmy, vy jste protagonistou hry a logicky nastává otázka: proč bych se měl na něco dívat, když si to můžu zahrát? U lineárních příběhovek, jako je Last of Us, to není takový problém (ačkoli mě vždycky zajímalo, proč by někdo dělal Last of Us seriál, když hra je v podstatě jen seriál přerušovaný sem tam sekvencemi průměrné střílečky), ale Fallout?! Proč byste měli sledovat Fallout? Proč byste se měli dívat, jak Ella Purnell dělá důležité příběhové volby, když byste je mohli dělat vy?
S odpovědí přišli sami tvůrci seriálu: “Nenecháme postavy v seriálu dělat žádná zajímavá rozhodnutí.” A tím se dostáváme k druhému problému při hodnocení herních adaptací. Totiž: má se seriál hodnotit samostatně, nebo v kontextu herní série? A tady budeme potřebovat trochu backgroundu.
Před Bethesdou a po
Když to velice zjednodušíme, historie Fallout série se dá rozdělit na dvě éry. Na tu původní, kdy hry dělávalo studio Black Isle, později Obsidian, a na tu nynější, kdy je Fallout pod palcem společnosti Bethesda. Black Isle vytvořili tón pro celou sérii. Její svět, její frakce, monstra, hrdiny, historii, černý humor a hlavně satiru, na níž celý Fallout stával.
Fallout hry od Black Isle / Obsidianu se ptaly na otázky, jako kde končí kapitalismus a začíná otroctví? Má smysl budovat po apokalypse svět takový, jaký býval? Kde se bere náboženství? Jaký je rozdíl mezi vírou a náboženstvím? Je důležitější jednotlivec, nebo kolektivní dobro? Vedou všechny dobré úmysly vždycky do pekel? Má smysl regulovat technologický vývoj? Je něco takového možné?
Pak Fallout sebrala Bethesda a začala se ptát na otázky jako: Je špatně vyhodit celé město nevinných lidí do vzduchu atomovou bombou… když to vypadá tak cool? My víme, že v původních hrách je bitevní zbroj symbolem předapokalyptického amerického imperialismu… ale nechcete si ji přece jenom nasadit, když vypadá tak cool?
Tím nechci říct, že Bethesda pro Fallout neudělala nic dobrého. Naopak, Bethesda dala téhle herní sérii flow. Veškerou estetiku vytočila na jedenáct, dala Falloutu áčkový rozpočet a udělala z něj titána herního světa. Jenom jejich hra pro mobily Fallout Shelter vydělala dvacetkrát tolik, co původní dvě Fallout hry. Než přišla Bethesda, byl Fallout rozpixelovanou nostalgickou vzpomínkou pro nerdy. Bethesda ho přinesla masám a tematicky ho u toho zjednodušila na leporelo.
Nikdy jsem nebyl falloutový purista, kterému by tohle vadilo, protože díky Bethesdě a díky jejich naprosto zázračnému enginu (který nějakou záhadou pohání jejich hry už skoro třicet let) můžu pobíhat po svém milovaném radioaktivním světě a ten vypadá fenomenálně. A i když je příběh naprosto retardovaný, gameplay je tak excelentní, že můžu po většinu času intelektuální plytkost posledních her vesele ignorovat a bavit se střílením ozářených monster.
U seriálu mě bohužel od příběhu žádný gameplay nedokáže vyrušit.
Výdělečná adaptace
Seriálový Fallout z produkce Amazon Prime je skrz naskrz “bethesda” adaptace. Kompletně se ponořil do estetiky posledních Bethesda dílů, zní to jako tyhle poslední hry, vypadá to jako tyhle poslední hry. A to je nejspíš dobře, protože drtivá většina hráčů je seznámena jenom a výhradně s Falloutem od Bethesdy. A pokud chcete vědět, jestli je seroš dobrou adaptací čtvrtého Falloutu, pak rozhodně je. Když ho budeme hodnotit takhle i jako samostatnou entitu, je to docela povedený projekt.
Hudba je fenomenální. Režie, obzvlášť epizody Jonathana Nolana, je povedená, monstra jsou překrásně ohavná, každých dvacet minut vás čeká buď super joke, nebo výborně udělaná akční scéna, svět je přenádherně hnusnej. Tři hlavní postavy jsou naprosto fantastický nápad, každá představuje jeden hráčský archetyp a hlavně Ella Purnell jako naivní vault dweller je nádherným takem na klasického RPG hrdinu.
V tomhle ohledu je to možná nejlepší herní adaptace, jakou jsem kdy viděl. Jakože máte pocit, že vám někdo pouští velice povedené playthrough hry, kterou jste nikdy nehráli, a na rozdíl od drtivé většiny lets playů je to reálně zábavné. A kdyby se zůstalo u nějakého dobrodružství uprostřed radioaktivní pustiny, stačilo by to. Ještě bych zatleskal. Ale tohle není jen tak nějaké RPG dobrodružství, tohle je Fallout.
Problém je, že stín Obsidian studia se vznáší v pozadí celé série jako vyčítavý přízrak dob dávno minulých. Takže se seriál rozhodl dělat satiru. A je to satira asi tak jemná jako šmirglpapír. GTA V působí vedle tohohle seriálu jako Charles Dickens.
Den, kdy svět skončil
Oukej, tady budou spoilery, takže jestli vám to vadí, můžete skočit k dalšímu podtitulku.
…
Už jsou pryč? Super. Takže!
Až doposud platilo nepsané pravidlo. Black Isle / Obsidian hry se odehrávaly na západě někdejších Spojených států, nové Bethesda hry na východě. Elegantní řešení, které zároveň nechávalo původní Fallout hry na pokoji. Samozřejmě, že si hoši z Bethesdy nemohli pomoct, aby nepřitáhli na východní pobřeží Bratrstvo oceli (protože zbroj = cool), ale co už.
Ale v seriálu se dozvíme, že hlavní frakce západního pobřeží, že Shady Sands, symbol původní Fallout série, hlavní město New California Republic, bylo srovnáno se zemí jaderným výbuchem, který spustil hlavní záporák seriálu. Seriál doslova dropnul atomovou bombu na celou původní Fallout sérii. Což… Oukej.
A teď k té satiře. Celým seriálem se táhne nepříjemná myšlenka, že společnost Vault-Tech, která vyrábí protiatomové kryty, bojkotuje mírová jednání mezi Spojenými státy a Čínou, protože hrozba nukleární války prodává protiatomové kryty. Tím seriál vzbuzuje nepříjemnou myšlenku, že Vault-Tech a potažmo kapitalismus je tak nepřímo zodpovědný za jadernou válku.
To je boží, to je super, satira, jak má být.
Jenže pro nový Fallout neexistuje nic takového jako “nepřímá zodpovědnost”, pamatujte, děláme leporelo pro idioty. Takže se nakonec dozvídáme, že korporace samy doslova rozpoutaly jadernou válku. Že vypustily jaderné bomby jako první. Úmyslně. Aby až se rozptýlí radioaktivní prach, nezůstala žádná obchodní konkurence. Což je samozřejmě neuvěřitelně dementní a nedává to nejmenší smysl, ale to není ten hlavní důvod, proč mi to přijde tak mimořádně urážlivé.
Hlavní důvod spočívá ve hře Fallout 76. Což je rozbitá hra, které trvalo roky, než se vůbec dala normálně spustit, dodnes stojí čtyřicet eur a stejně od vás vyžaduje predátorských patnáct dolarů měsíčně, aby byla vůbec hratelná. Hra tak narvaná mikrostransakcemi, že nemůžete udělat krok, aby vás nestřelila do ksichtu reklama na barevnou pistoli. Hra, jejíž launch byl tak legendárně katastrofální, že hráči, kteří si předobjednali prémiovou edici, podali na vydavatele hromadnou žalobu.
Když se zamyslíte nad Falloutem 76, asi pochopíte, proč korporace v seriálu musí doslova ukončit svět, aby mohly být za záporáka. Fiktivní korporace už nemůžou jen odírat zákazníka a vymývat mu mozek nemorálními praktikami a marketingem, protože pak jsou úplně jako Bethesda nebo ZeniMax nebo Microsoft nebo kdo dneska v tom guláši Fallout hry vlastně vydává.
A přes to všechno tomu srovnání stejně neujdou. Protože si nemohli pomoct, aby neshodili atomovku na Shady Sands, na původní Fallout sérii. Aby neshodili jadernou bombu na svou konkurenci.
Fuj.
Verdikt
Ne každý je pochopitelně takovým nadšencem do Fallout série jako já, možná jsou vám obchodní praktiky herních publisherů volné. Možná nemáte žádný vztah k původním Fallout hrám, nikdy jste nehráli New Vegas a máte jen rádi modré kombinézy a sem tam vtip a šukání kuřat. A pak je Fallout vážně povedený seriál. Přiznám se, že vám trochu závidím, protože vy si seroš určitě užijete.
Pro mě to byla dost trýznivá podívaná.
