Rukopis údajné „dvojky“ se objevuje až koncem druhé světové války, a to čirou náhodou. K jeho objevu přispěl jakýsi poručík armády USA, který ho roku 1945 našel v německém protileteckém krytu a svůj objev dopravil brigádnímu generálovi Telfordu Taylorovi. Ten měl o pravosti dokumentu pochybnosti, a proto rukopis předal Archívu kulturního dědictví v americké Alexandrii. Tam dostal dokument označení „Hitler’s Secret Second Book“ (Hitlerova druhá tajná kniha) a coby válečná kořist zmizel v trezoru. Americkým analytikům se navíc zdála podezřelá okolnost, že manuskript nebyl psán ručně, nýbrž na stroji – a Hitler psát na stroji neuměl. K dispozici také nebyla žádná další kopie – ani originál.
Do roku 1958 se nic nedělo – až pak jej v archívu našel americký historik Gerhard L. Weinberg. Náhlé znovuobjevení rukopisu 13 let po válce vyvolalo řadu dalších otázek a žádné nakladatelství nemělo údajný druhý díl diktátorova spisu publikovat. Samotní nejbližší Hitlerovi spolupracovníci, kteří byli na téma druhého dílu Mein Kampfu osloveni během norimberských procesů s válečnými zločinci, svorně tvrdili, že jde o podvrh. Nacisté, jako například Albert Speer, Baldur von Schirach a Rudolf Hess, označili záležitost za podvod již roku 1946. Přesto se historiku Weinbergovi nakonec v roce 1961 (tedy přesně před padesáti lety) podařilo „Hitler’s Secret Second Book“ s úspěchem publikovat.
Čím se zásadně lišil spirit „Hitler’s Secret Second Book“ od prvního Mein Kampfu z roku 1924? Autor zde kromě Angličanů rozebírá i evropské postavení Rusů a Čechů.
Pakliže Hitler skutečně druhý díl Mein Kampfu napsal, nelze nepřehlédnout jeho obavy z vojenské síly Československa. Především má panickou hrůzu před letectvem ČSR, tehdy vedeným ing. Janem Bervidou a ing. Jaroslavem Fajfrem. Viz citát: „Československo znamená pro Německo … ohrožení, druhá naše největší průmyslová oblast by mohla být ohrožena útokem odtud. Říšské hlavní město Berlín … je sotva 190 km od českých hranic. Moderním letectvem může být Berlína od těchto hranic dosaženo za méně než hodinu … České letectvo by potřebovalo asi 60 minut k bombardování Mnichova, čtyřicet minut k Norimberku, třicet minut k Řeznu, šedesát minut k Augsburku … Myšlenka, že bychom mohli po určitou dobu odolávat, je nesmyslná, v případě konfliktu by nás události rychle smetly.“ Jinými slovy, pokud by byl druhý díl Mein Kampfu skutečný, pak by Hitler válečný konflikt Německa s ČSR považoval za předem prohraný a následovala by okupace německého území československými ozbrojenými silami. Jaká to absurdita vůči pozdějším událostem 1938–39!“
Pakliže Hitler varuje již v prvním díle Mein Kampfu před válečným konfliktem s Británií, není nic překvapujícího, když činí totéž v údajném druhém dílu (bez ohledu na to, zdali je padělkem, či nikoli). Válečnou konfrontaci se Spojeným královstvím sice nepřímo označuje za národní sebevraždu, ale přesto se do ní v roce 1939 bezmyšlenkovitě pustil. Útok na Polsko vyvolal automaticky válečný konflikt, jenž byl pro nacistické Německo nikoli pouze kontraproduktivní, nýbrž opravdu znamenal „národní sebevraždu“.
Ačkoli Hitler hovoří v původním Mein Kampfu o „Drang nach Osten“ a získávání životního prostoru pro Němce převážně v sovětském Rusku, v údajném druhém dílu zásadně obrací a v roce 1928 vidí celou věc daleko realističtěji: „Každá aliance s Ruskem musí dříve či později skončit roztržkou, nepřátelstvím s Ruskem, a tedy následně i válkou s Ruskem, a to válkou, kterou by Rusko vyhrálo.“
Jak je tedy možné, že při takto zralé a realistické úvaze se „Führer“ s naprostou absurditou vrhá v roce 1941 do komunistického Ruska, aby nakonec zničil i sám sebe? Možná se tak děje z jednoho prostého důvodu: Hitler danou větu nikdy nenapsal, onu myšlenku nikdy nevyslovil a jeho „Hitler’s Secret Second Book“ je skutečně pouhým falzifikátem.
