V kamnech praská dřevo, teplota pomalu stoupá k osmdesáti stupňům. Lehce tónovaným oknem zírám na širé pole, za nímž se proti modré obloze vypínají paneláky Hradce Králové, a nemůžu se dočkat, až se o pár minut a o pár metrů dál ponořím do deštěm zakaleného, rozvodněného, ledového Labe. Do řeky prý leze devět z deseti návštěvníků NUUKU, před čtvrt rokem otevřené finské sauny s přidruženou maringotkovou „kulturní osvěžovnou“. Další rozhovor, při němž jsou všichni zúčastnění dobrovolně, otevřeně a zcela nazí, už asi nikdy nepořídím…
Aneta Kohoutová (27) vystudovala uměnovědu a filmovou a divadelní vědu na olomoucké univerzitě, Natálie Barcalová (24) mediální a komunikační studia na Univerzitě Hradec Králové. První z nich pracuje jako provozní ředitelka hradeckého kina Bio Central, druhá se živí marketingem v oblasti kultury. Před dvěma lety Natálie navštívila Anetu ve Finsku, kde obě propadly saunování a vysnily si projekt přírodní pojízdné sauny se vstupem do řeky. Po návratu do Česka začaly žádat o granty. Úspěšně. Celých 100 000 korun jim připlulo z grantu Kulturní jádra, přibližně 100 000 dámy dodaly ze soukromých zdrojů a v crowdfundingové kampani na HitHitu „vypotily 110 procent“; po odečtení daní a cen za odměny jim zbylo 40 000 korun. „Saunu samotnou jsme navíc dostaly zadarmo, postavila nám ji firma Karla Dyntara z Jičína,“ vzpomíná Natálie.
Ačkoli přišly obtíže s hledáním vhodného prostoru i s koupí maringotky, Aneta a Natálie nehodily ručník do ringu a 30. listopadu 2016 slavnostně usedly na ručníky v NUUKU. Jeho provoz jim pomáhají zajišťovat čtyři dobrovolníci: štípají dřevo, prosekávají led, chystají domácí limonády, vydávají členské karty do saunového klubu (20 Kč stojí měsíční, 50 půlroční) a vybírají vstupné (130 Kč dospělec, 60 Kč malý člověk do 12 let, senioři a studenti platí stovku – na libovolný počet hodin v daném dni). Otevřeno je od středy do neděle; ve všední dny od čtyř odpoledne do deseti večer, o víkendu od deseti do osmé večerní. „O víkendech pořádáme různá kulturní osvěžení a třeba i akce pro děti,“ upozorňuje Natálie na kulturní složku projektu. „Rodiče se saunují a děti vedle v maringotce poslouchají pohádky, po kterých jim v sauně snížíme teplotu. Míváme úplně plno. Na léto pak chystáme venkovní tančírnu, poležení u vody, koncerty u táboráků nebo komunitní zahradničení.“
A kdy přišlo do NUUKu nejvíc návštěvníků? Podle Anety na Štědrý den: „Lidi tu stepovali ještě před otevřením a v sauně i v maringotce se střídali jak na běžícím pásu. Kupovali dárkové poukazy, vypili litry čaje… Maximální kapacita sauny je deset lidí a pod ten počet jsme po celý Štědrý den neklesli. Natřískáno máme, i když je táborák s muzikou – hraje se v maringotce, repráky dáme ven, otužilci můžou poslouchat i ze sauny. Měli jsme tu ambientní Obelisk of Light, zahrál i Aran Epochal nebo nizozemský loutnista Jozef van Wissem, co dělal hudbu k Jarmuschovu hororu Přežijí jen milenci…“
Sprcha a elektřina začnou v NUUKu plně fungovat na jaře, až přijede kamarád s bagrem a dokončí rozvody. Do té doby do NUUK chodí dobrovolníci s batohy plnými lahví vody. A ačkoli NUUK v Hradci konkuruje několik klasických elektrických, vykachlíčkovaných wellnessových saun, do té nejpřírodnější si už našly cestu stovky lidí.
Zítra si přečtete o batozích alexmonhart, které i pro zahraniční klientelu šije rodačka z Písku, absolventka filmové vědy a francouzské filologie.
Více čtěte v tištěném Reflexu:
