Dítě a sup. Fotografie, která vyvolala obrovské kontroverze a "pronásledovala" fotografa až do jeho předčasné smrti

Dítě a sup. Fotografie, která vyvolala obrovské kontroverze a "pronásledovala" fotografa až do jeho předčasné smrti Zdroj: Kevin Carter

Malá holčička a sup: Mrazivý příběh smrti na pozadí legendární fotografie

V březnu 1993 podnikl jihoafrický fotograf Kevin Carter cestu do Súdánu. V zemi sužované hladomorem našel poblíž vesnice Ayod na zemi ležící vysílenou dívku. Na okamžik se zastavil a v tu chvíli kousek opodál přistál sup. Cítíc šanci, přibližoval se mrchožravý pták centimetr po centimetru ke zdánlivě snadné kořisti. Kevin Carter čekal 20 minut na ideální moment, a pak zmáčkl spoušť. Povedlo se mu tak dokonale zachytit zoufalost hladomoru, s níž se africká země dodnes potýká. Jenže svět to viděl jinak.

Fotografii obratem zveřejnily New York Times a ta vyvolala obrovské rozhořčení. Svůj účel tedy snímek splnil, o problémech Súdánu informoval dokonale. Jenže část hněvu se obrátila i proti Carterovi. Sílily hlasy o tom, že na místě byli supi dva. Jeden před objektivem a druhý za ním. Fotografovi bylo vyčítáno, že namísto pomoci, která se zdála být přirozenou reakcí, raději vyčkával, v naději na zpeněžení cizího neštěstí. 

Realita byla ale trochu složitější. Na zlobu veřejnosti musely zareagovat i New York Times. Ve speciálním článku přišly s vysvětlením, že rodiče dívky byly celou dobu jen kousek od ní. Pomáhali vykládat jídlo z letadla. Dívka tak byla pod jejich dohledem a navíc se po chvíli sama zvedla a bez pomoci odešla směrem do blízkého centra Spojených národů. To bylo dokonce až poté, co Carter supa odehnal. Fotografové byli navíc tehdy varováni, aby se cizích lidí vůbec nedotýkali kvůli obavám z rozšíření nemocí.

 

Kritika ale navzdory vysvětlením neustávala. Útěchou nebyla Carterovi ani Pullitzerova cena, kterou za snímek v roce 1994 obdržel. 27. června téhož roku spáchal pod vlivem deprese sebevraždu. Se světem se rozloučil následujícím dopisem:

„Je mi to hrozně, hrozně líto. Bolest života přebíjí radost z něj natolik, že žádná radost už není… Jsem v depresi… bez telefonu… peněz na nájem… peněz na alimenty… peněz na dluhy… peníze!!!… Straší mě živé vzpomínky na zabíjení a mrtvá těla… hladovějící či zraněné děti, střílející šílence, na policii, popravčí čety… Rozhodl jsem se jít za Kenem, pokud budu mít to štěstí.“ 

Další osud dívky ze snímku se nikdy nepodařilo vypátrat.