nahoru

Beskydy přímo vyzývají k pěší túře. Objevujte přírodní památky i odkazy bohaté historie

Lukáš Lhoťan 8. ledna 2021 • 13:30
Beskydy přímo vyzývají k pěší túře. Objevujte přírodní památky i odkazy bohaté historie
foto: Lukáš Lhoťan

Každý, kdo navštíví nejvyšší horu moravskoslezských Beskyd – Lysou horu, by měl navštívit i za ní ležící oblast Zadních hor. Jde totiž o nejkrásnější beskydskou hřebenovku. Oblast je hojně vyhledávaná běžkaři a o pohodlí návštěvníků se starají v mnoha horských chatách nacházejících se v této překrásné pohraniční krajině, která ještě není tolik zasažena civilizací. Můžete zde teoreticky potkat rysa, vlka i medvěda, kteří sem mohou zabloudit ze Slovenska. I sněhové podmínky jsou zde mnohem lepší než v oblasti tzv. Předních hor (např. Pustevny, Lysá hora či Javorový).

Jedním z hlavních orientačních bodů zdejší oblasti je osada zvaná Bílý kříž (po slovensky Biely Kríž), která se rozkládá po obou stranách státní hranice se Slovenskem. Pokud se lidově hovoří, že všechny cesty vedou do Říma, tak i v případě osady Bílý kříž lze hovořit o Římu Zadních hor, protože na Bílý kříž vedou cesty a pěšiny ze všech směrů Zadních hor a prochází jím i ti, kdož jdou delší túru od Jablunkovského průsmyku dále směrem na Bílou či Staré Hamry a Radhošť.

Na hranicích této osady naleznete dva vrcholy, vrchol Moravskoslezských Beskyd Sulov (943 m. n. m.) a vrchol na slovenské straně Beskyd Súľov (903 m. n. m.). Jsou zde hotelové komplexy a místo dostalo jméno podle bílého kříže nacházejícího se nedaleko osady.

Ke kříži se váže pověst, že v dobách, kdy touto oblastí procházela hranice s Uhrami, zde bylo hojně rozšířené pašování tabáku, proti kterému zasahovali vrchností určení strážci hranice, tzv. jägeři. Kolem roku 1830 pašeráci, zvaní šverci, zde měli brutálně zavraždit jednoho ze strážců hranice – jägera a pohřbít ho. Na jeho hrobě byl umístěn kříž z čerstvě ostrouhaných smrkových větví, který byl z dálky vidět jako bílý. Když původní kříž časem ztrouchnivěl, byl na místě vystavěn nový kříž natřený na bílo, a tak vznikl název zdejší osady.

Již koncem 19. a počátkem 20. století si oblast Bílého kříže vybrali za cíl členové moravskoslezského německého turistického spolku (der Beskidenverein), kteří zde po různých peripetiích vybudovali horskou útulnu zvanou Beskidenheim. Protože v té době sílilo mezi zdejším neněmeckým obyvatelstvem vlastenecké cítění, musel německý turistický spolek využít ke koupi jedné zdejší hospody českého prostředníka, od kterého následně budovu odkoupil a učinil z ní horskou útulnu. Tato budova již dnes ale nestojí a jsou zde po ní pouze drobné pozůstatky sklepa. Po druhé světové válce se z této osady stalo jedno z center odborářských odpočinkových aktivit.

V oblasti osady naleznete i pomníček poručíka Sboru národní bezpečnosti Josefa Adama, který zde padl 30. září 1947 v boji se skupinou tzv. banderovců (příslušnici Ukrajinské povstalecké armády), kteří se snažili přes území Československa probít do západních okupačních zón Německa nebo Rakouska.

Nedaleko osady Bílý kříž pramení také řeka Černá Ostravice, která se o několik kilometrů níže spojuje s Bílou Ostravicí do jednoho toku zvaného Ostravice. K Černé Ostravici se váže pověst, že vznikla takto:

„Mladý pastýř pásl své stádo pod horou Sulovem a uviděl v trávě něco třpytivého, jakoby drahokam. Když ho uchopil, vytryskl z pod něho černý a dravý proud a pastýř zemřel. Voda z tryskajícího pramene se hnala divoce údolími a zaplavovala okolí. Dravá bystřina se zklidnila teprve poté, co lidé mrtvého pastýře pohřbili nedaleko jejího pramene, který dostal jméno Černá Ostravice.“

Na slovenské straně osady Bílý kříž naleznete také kapličku zasvěcenou svatým Cyrilovi a Metodějovi. Kapličku zde vybudoval majitel hotelu Baron – Kysuca pan Josef Baron pro svou manželku Anežku Baronovou. Jistou zajímavostí je, že v této kapli sloužil v 50. letech 20. století zhruba po dobu týdne mše polský kněz Karol Wojtyla, který se později stal papežem Janem Pavlem II. V dnešní době spadá kaple pod slovenskou obec Klokočov.

Směrem na Bílý kříž sice je možné vyrazit z různých míst, ale tři nejčastější a z pohledu veřejné dopravy nejjednodušší místa zahájení výšlapu jsou:

Staré Hamry - Gruň

Na vrchol horského hřebenu Gruně (825 m. n. m.) se dá pohodlně vyjet automobilem. V zimě je nutné mít sněhové řetězy. Parkovat lze na velkém vrcholovém parkovišti. Pokud necestujete automobilem, od konečné vlaku na Ostravici až pod Gruň jede autobus, který projíždí zastávku nacházející se pod Gruní s názvem Styskalonka a pokračuje dále směr Bílá.

Gruň má ve významu podle názvosloví místních obyvatel označovat hřeben odlesněný pro potřeby pastevectví, které se ve zdejších horách hojně praktikovalo. I dnes má na vrcholu Gruně své pastviny místní JZD Staré Hamry (chovají se zde například ovce valašské). Mezi další zajímavosti Gruně patří hotel s hospodou Charbulák a penzion Bezručova škola. Je zde i horský penzion určený primárně pro křesťany – dům svatého Josefa a kousek od něj se nachází i místní památka, dřevěný katolický kostel z konce 19. století zasvěcený Panně Marii Pomocnici křesťanů. U kostela se nachází i pomník obětem hor.

Osada Gruň byla také vyhledávaným cílem známého básníka Petra Bezruče, který odsud podnikal své výšlapy na Lysou horu a proslavil se básní Maryčka Magdónova ze sbírky Slezské písně. Pomník Maryčky Magdonové (fiktivní osoby mající vyjádřit těžký úděl zdejšího lidu) naleznete pod hřbitovem u kostela ve Starých Hamrech.

Z Gruně vede na Bílý kříž trasa dlouhá zhruba 6 kilometrů. Část cesty půjdete po asfaltové silnici a poté po lesní cestě. Můžete se kochat pohledem na vrcholy pohraničních hvozdů. Cesta není nijak fyzicky náročná, protože vede po hřebenech s mírným převýšením.

Visalaje

Visalaje jsou horskou osadou (spadající pod obec Krásná) nacházející se na svahu stejnojmenného kopce (800 m. n. m.). U osady naleznete přírodní památku Obidová, jedná se o mokřad s vzácnými rostlinami a živočichy. Jméno Obidová získala podle pověsti, že na tomto místě obědval (v místním nářečí obidal) známy slezský zbojník z přelomu 17. a 18. století zvaný Ondráš (z Janovic), vlastním jménem OndřejFuciman.

Z Visalají na Bílý kříž vede trasa dlouhá zhruba 2,6 kilometrů. Trasa je mírně náročná, protože vede prudším horským svahem. Přes Visalaje vede také běžecká stopa. V okolí jsou i rekreační chaty a sjezdovky. Je to také místo, odkud se vychází na nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd – Lysou horu. Dopravu na Visalaje zajišťuje autobus z Frýdku-Místku a je zde i parkoviště pro automobily.

Morávka – Bebek

Morávka – Bebek (610 m. n. m.) je konečná stanice místního autobusu vyjíždějícího z Frýdku-Místku a také konečné parkoviště pro osobní automobily, protože dále se již smí jet pouze s povolením. Cestou k této osadě projedete kolem pomníku místním občanům pomáhajícím v době německé okupace beskydským partyzánům a povražděným či umučeným německými okupanty v koncentračních táborech a v okolí místní obce. Nad obcí se také nachází přehrada pro zásobování pitnou vodou (byla dokončena v roce 1964).

Trasa od Bebka na Bílý kříž je dlouhá přibližně 4 kilometry a je přibližně stejně prudká jako cesta z Visalají. Místu se říká Bebek (či u Bebka) podle zdejšího hostince, který se nesmazatelně zapsal do mysli mnoha místních horalů. Hospůdka měla několik majitelů, ale nesmazatelně se zapsal až Johann Bebek, podle kterého již hospůdka a místo dostaly své jméno. Hospůdka byla v provozu i během 1. a 2. světové války a rovněž po válce. Poté byla delší dobu uzavřena až po roce 1989.

Pro případné návštěvníky této lokality mám na závěr prosbu: Protože oblast lesů a hvozdů kolem Bílého kříže je místem života mnoha vzácných zvířat a rostlin, prosím, při návštěvě se chovejte ohleduplně. Osobně jsme se setkal s tím, že správci lesa zakázali volné pouštění psů, což mnozí turisté nerespektují a své psy pouštějí, třeba i bez náhubku. Ohrožují tak nejen další turisty, ale i místní vzácné druhy zvířat. Stejně tak je bohužel v dnešní koronavirové situaci vidět, že uzavření barů, hospod a nákupních center „vyhnalo“ do přírody množství lidí, kteří by se nejspíše v běžné situaci vůbec do hor nevydali, a jejich barbarské chování k přírodě je otřesné. Tolik vyhozeného odpadu a turisty vytvořeného nepořádku jsem snad v našich horách za celý svůj život neviděl, jako ho vídám dnes při koronavirových omezeních. Prosím tedy turisty, aby si své odpadky odváželi zpět s sebou domů, kde již platí poplatky za svoz popelnic, či je vyhazovali do odpadkových košů, ale rozhodně je nenechávali pohozené po lesích a krajnicích cest.



Klíčová slova: cestování, hory, Beskydy



Diskuse ke článku
Diskuze se zobrazují pouze uživatelům, kteří jsou přihlášeni na Facebooku a odsouhlasili cookies. Pokud pod články nevidíte diskuze, zkontrolujte prosím toto nastavení.