„Myslím, že ODS potřebuje něco jako ZLÉHO MUŽE,“ řekl na kongresu ODS Martin Kuba a stal se prvním místopředsedou. Jaká ironie: delegáti sjezdu brečeli, že ODS zažívá volný pád, protože ji voliči chápou jako stranu samých zlých mužů. Potřebuje tedy v čele dalšího? „Posune ODS k ještě většímu pragmatismu,“ říká o Kubovi dlouholetý člen ODS. „Je chytrý, dokáže sehnat peníze a korumpovat okolí. To je dnes moderní.
SJEZD ODS V BRNĚ připomínal dvoudenní pohřeb, kdy rakev s mrtvolou stále nechce sjet do hrobu. Po dvojitém rekordním výprasku v krajských a senátních volbách se do ponuré výstavní haly sjelo šest stovek delegátů, kteří jako by se dva dny nonstop trumfovali v přednesu nekrologů vlastní strany. Pokud si člověk chtěl aspoň na okamžik odpočinout od umírání, musel vyjít ven a podívat se na některou z mladých, modře oděných hostesek, v současné ODS posledního atributu života.
Kromě Martina Kuby, ani ne čtyřicetiletého lékaře a poslední rok i ministra průmyslu a obchodu. Pro emotivní verbální projev a drobnou fyziognomii kompenzovanou vyššími podpatky a taky směsí osobnostní rtuťovitosti a sportovní houževnatosti ho někteří spolustraníci přirovnávají k Pavlu Bémovi, taky lékaři, ještě donedávna prvnímu místopředsedovi ODS a nějaký čas i jejímu korunnímu princi, nyní se kupodivu nesmažícímu v politickém pekle.
Být Kubou, měl bych se na pozoru: nejen Bém, ale lékaři obecně končívají v ODS na kariérním smetišti, viz Petr Čermák, Martin Barták či Boris Šťastný. Na příměru k Bémovi přesto něco je; i horolezec Bém kdysi letěl v ODS vzhůru jak kometa a nikdy neznal rezignaci – dokonce ani po svém veřejném znesvěcení s publikováním odposlechů telefonních hovorů s kmotrem Romanem Janouškem, v nichž pražský primátor prosí někdejšího pingla, aby mu laskavě řekl, co má na radnici dělat.
Jistou bémovskou nezlomnost v moři zkázy předvedl v Brně i Kuba. Mluvil odhodlaně, energicky, optimisticky a na rozdíl od většiny delegátů či kandidátů na vrcholné funkce, již své projevy zřejmě psali nad ránem v hotelovém baru, především i srozumitelně. A vyšlápl si i na Miroslava Kalouska, mocného šéfa TOP 09, ministra fi nancí a mnohdy i de facto premiéra, s nímž si stále ještě předseda ODS Petr Nečas neví tak zoufale rady.
Na novinářské galerii Kuba dokonce z kocoviny vzbudil i mnohé z nás, vždy záruka jisté výjimečnosti. Snad i proto jihočeský lékař nakonec získal výrazně víc hlasů než Nečas, jemuž naoko slíbil loajalitu. Tedy: zatím. Nejen v politice totiž jistá loajalita maskující egomanské ambice vždy přichází zezadu. A nikdo nejen v ODS nepochybuje, že politický rváč Kuba vždy míří pouze nejvýš. „Kuba se stane šéfem ODS na příštím kongresu,“ říká výše zmiňovaný člen ODS. „A když padne vláda, tak dřív.“
POŠPINĚNÝ ČISTIČ PŘICHÁZÍ
V projevu na sjezdu ODS Kuba správně řekl, že voliči vnímají ODS jako velkou stranu, „která se dlouhodobě podílí na budování politického systému v České republice. Voliči nám dali signál, že se nám ne vždycky daří vytvářet stát a státní správu tak, jak si oni představovali.“ V překladu tento eufemismus znamená, že je ODS zkorumpovanou a klientelistickou partou, v níž politický obchod vždy trumfuje politické ideje.
Ostatně představte si partajní tablo s tvářemi Iva Rittiga, Patrika Oulického a Alexandra Nováka a navždy ušetříte Quentina Tarantina hereckých konkursů na další historky z podsvětí. Jenže paradoxně tak o své straně mluví někdo, kdo už několik let symbolizuje přesně tohle všechno. Ambiciózní Kuba se cpal do vedení ODS už na kongresu v roce 2010. Strana tehdy zažívala paniku nejen z volební porážky, ale především z masívní ztráty voličů; navíc na ni tlačila i média, jež poslední léta s gustem dokumentovala partajní kmotrovské struktury i korupci. Nový šéf Nečas, pověřený očistou, proto dostal téměř volnou ruku při výběru místopředsedů.
„Nebylo by dobře, aby spoluarchitekt velkokoaličního projektu v Jihočeském kraji byl ve vedení ODS v roce 2010,“ řekl tehdy Nečas a poslal Kubu zpátky na jih. Jeho někdejší šéfporadce Martin Říman ještě dodal: „Martin Kuba představuje právě tu skupinu v ODS, která se snažila výrazně zmanipulovat zákulisním způsobem výsledky.“ Ironií Kuba už rok poté usedl na někdejší Římanovu ministerskou židli a nyní cílí i na Nečase. Pár měsíců a z čištěného se stal druhý nejvyšší čistič! Téměř totální otočení mocenského větru uvnitř ODS nejlépe ukazuje zřejmě jediná současná tvář ODS, kvůli níž lidé ještě spontánně demonstrují, aby neodcházela – nevěrohodně padlý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Velký manipulátor, hrající v politice vždy hlavně na sebe, hned po Kubově zvolení trumfoval sám sebe v tom, jak moc a jak dlouho už ho vlastně podporuje. Metaforicky řečeno, je to zhruba stejné, jako by anděl láskyplně objímal čerta.
ZVENKU DOBRÝ
Pro vysvětlení jsem zavolal dlouholetému členovi plzeňské ODS, Pospíšilova politického domova. „Kuba je macho, pragmatik a obchodník. Pospíšil je homosexuál a diplomat. Osobnostně nemají nic společného. Oba je ale spojuje (kmotr) Roman Jurečko, který si s Kubou náramně rozumí,“ vysvětluje. Kmotry jako Jurečko, v podstatě muže ulice, prostě Kuba – na rozdíl od hysterického Nečase – „umí“. Dokázal to i při shánění regionální podpory pro zvolení do vedení ODS, kdy přijel políbit ruce všem mocným. Ostatně sám je politickým dítětem jednoho z nich, jihočeského vládce ODS Pavla Dlouhého. Vedle kmotrů si ale Kuba umí získat i řadové členy. Když po svém jmenování ministrem přijel do Plzně na jednu ze svých spanilých jízd, jimiž si buduje reputaci a vliv, viděli v něm mnozí naději.
„Dělá to šikovně,“ vzpomíná na setkání s Kubou zmiňovaný člen ODS. „Rétoriku má hezky pravicovou, takže navenek působí dobře. Ve skutečnosti ale stranu posune k ještě většímu pragmatismu, takže morálně to bude strašné. Kuba je obchodník. Což Nečas neumí, jak je vidět i z jeho vztahu s Kalouskem. Myslím, že kmotři i Kalousek musejí mít z Kubova nástupu radost, je to jejich krev.“
Jako mistra falešně naleštěného dojmu Kubu popisují i někteří lidé podnikající v energetice. Zatímco Kubův padlý ministerský předchůdce Martin Kocourek svému resortu rozuměl, ale navenek působil zoufale, funguje Kuba, muž posedlý vlastním PR, naopak. Navíc coby lékař, jenž ještě nedávno zachraňoval lidi, vládne přirozeně nejdůležitějším politickým nadáním, které tolik chybí právě Nečasovi: sociální inteligencí.
MISTR DEBAKLŮ VLÁDNE
„Poznal jsem ho u Nažidel. Já tam tehdy přijel jako hejtman, on jako lékař záchranky,“ vzpomíná na první setkání s Kubou u tragické nehody autobusu na jaře 2003 Jan Zahradník, bývalý jihočeský hejtman ODS. Toho roku Kuba, podle všech nadmíru pracovitý muž, vstoupil do ODS. A od té doby už letí jen nahoru. „Je to tvrdý chlap, o tom není pochyb. V životě i politice,“ dodává Zahradník.
O tom žádná. Dalo by se to dokonce nazvat „Kubovým paradoxem“: přestože se za ním táhne hluboká rýha podivných činností šetřených i policií, volebních debaklů a trosek místních buněk ODS, letí pořád vzhůru. Možná ale v ODS jen obrátili obvyklá kritéria kariérního postupu: čím horší práce za vámi, tím lepší pozice před vámi. Ještě coby student medicíny v devadesátých letech Kuba dva roky prodával lidem účast v klasickém letadle firmy PSM. Zaplatili jste 24 000 korun, načež jste museli sehnat další lidi. „Schůzky se konaly v areálu budějovického zimního stadiónu. Pan Kuba tam tlačil na přítomné, aby do toho šli, že z toho budou mít výhody,“ vzpomněla si v MfD na tehdy teprve budoucího ministra jistá žena.
Stejný muž už v roce 2006 usedl jako radní Českých Budějovic, odkud se za dva roky posunul na druhé místo krajské kandidátky ODS, hned za Zahradníka, jeho obdivovatele. Všemu samozřejmě předcházela tvrdá politická práce. Jejím výsledkem je, že ODS v jižních Čechách nejen prohrála dvoje krajské volby, ale s výjimkou Prachatic přišla i o radnice měst. Spolustrůjce toho všeho nyní přichází vrátit straně voliče.
KUBA, S. R. O.
„Za něj došlo k privatizaci ODS,“ říká o Kubovi Pavel Vondrys, zakládající člen strakonické ODS a zdejší starosta, byť už za jiné politické uskupení. Kuba, pečlivě piplaný kádr Dlouhého, jenž ho vřele líbá na tváře, totiž začal řídit ODS jako soukromou fi rmu. „Přišel a řekl, že ODS musí být jednotná,“ vzpomíná Vondrys. „To se mu asi podařilo. Jen je i nevolitelná.“
Strakonický starosta si například pamatuje, jak se v místní ODS náhle objevili zaměstnanci barů a heren, když město usilovalo o omezení hazardu. Nebo jak se sestavovala kandidátka pro krajské volby 2008, po dle něj zlom v jihočeské ODS špatným směrem. „Tehdy se pod vedením Dlouhého poprvé hlasovalo jinak,“ popisuje. „Do té doby vždy kandidovali úspěšní starostové, o nichž se jednotlivě hlasovalo. Dlouhý s Kubou poskládali kandidátku sami a nechali ji odhlasovat najednou. Lidí na to měli dost.“
ODS volby prohrála. Kuba však díky koalici s ČSSD přesto usedl do křesla prvního náměstka jihočeského hejtmana zodpovědného za peníze. Záhy se stal i šéfem krajské jihočeské ODS. A znovu došlo na „Kubův paradox“. Ač sám odpuzující voliče, vyhnal mnohé volebně úspěšné lidi z ODS. „Několikrát mi volal a tlačil na mě, kdy odejdu z ODS, že nemám podporu a abych přijal prohru,“ říká Vondrys. Poslechl, odešel a dodnes je starostou.
Podobně Kuba před volbami v roce 2010 sundal českobudějovického primátora Juraje Thomu, jenž se na radnici záhy taky vrátil s jinou stranou, zatímco Kubova ODS propadla ze 46 procent na necelých patnáct! Do politického exilu nicméně poslal i exstarostu Písku Luboše Průšu; toho pro změnu odsunul na nevolitelné místo ve volbách do sněmovny v roce 2010.
„Prosadil se v jednom městském sdružení ODS a pak i v celých Českých Budějovicích. Vše za vydatné pomoci pana Dlouhého z Hluboké,“ vzpomíná na Kubův vzestup Průša. „Dlouhý cítil, že má Kuba tah na branku, a tak ho tlačil. Nemám pro to důkazy, ale hlavně šlo o to, aby zakázky skončily tam, kde mají. Kuba vždy prosazoval velmi razantně své nápady a moc si nelámal hlavu s pravidly. Je to stroj na funkce s touhou vládnout.“
VZHŮRU KE DNU!
„Snad si pro něj nepřijde policie a nevytáhne Kubu rovnou z jednání vlády, jako to udělali s tou jeho losovací mašinou,“ komentoval před rokem Reflexu jmenování Kuby ministrem člen vlády. V Kubově losovací mašině, již odnesla policie, se právě vybírala firma na opravu silnic. Podezřelé jihočeské zakázky se teď radši šetří v Praze, protože existuje podezření, že Dlouhý s Kubou „umějí“ i jihočeskou kriminálku.
Tím ovšem Kubova hitparáda nekončí. Právě za jeho dohledu na rozdělování krajských dotací EU zastavila Evropská komise jejich vyplácení, znovu kvůli podezření z korupce. Nyní Kubovo ministerstvo dohlédne na dostavbu jihočeského Temelína, historicky jednu z největších státních zakázek. Lidé z energetiky proto moc nepochybují, kdo bude nakonec prof tovat z běžných stavebních prací.
I z ODS znějí hlasy, že se jmenováním Kuby ministrem i jeho volbou prvním místopředsedou ve straně něco zlomilo zpět do minulosti. Na kongresu v roce 2010 ODS vyhlásila očistu od kmotrovství, byť jakkoli naivní. Rok nato už ale kmotři dosadili zpátky dva své kádry, oba zatracené v roce 2010: Ivo Rittig vyslal Petra Bendla na zemědělství a Dlouhý s Oulickým usadili Kubu na průmysl.
Pro dovršení frašky má právě on teď straně vrátit důvěru u voličů, jak zněla nejčastější mantra brněnského kongresu ODS. Skoro jako byste nechali Jaroslava „Tryskáče“ Tvrdí ka pilotovat opravdový tryskáč a pak brečeli nad hromadnou nehodou. Kromě krajských a místních voleb totiž Kuba rekordně projel i volby sněmovní, zajímají- li ODS ještě tvrdá data.
„Předchozí kongres ODS měl dát veřejnosti signál, že se něco změnilo,“ říká o své mateřské straně Vondrys. „Mám ale obavu, že tak, jak proběhl poslední kongres, dala strana veřejnosti signál, že se nezměnilo vůbec nic. Myslím, že se to ODS vrátí jako další problém v příštích parlamentních volbách.“ Kubův příměr k Bémovi tak principálně kulhá. Pražský exprimátor letěl vzhůru s fenomenálními volebními úspěchy. Kuba na stejnou trajektorii vyrazil s fenomenálními neúspěchy.
