"Je to přesně takovej ten bordel, do kterýho chodí tři čtvrtiny spořádanejch chlapů," vysvětloval kamarád Andrej, právě když jsme zvonili na zvonek s nápisem Agentura PM, "a ty si toho važ - že tě tam pustí. Ženský tam totiž samozřejmě vůbec nesmějí." Mé napětí vzrůstalo. Nepochybovala jsem o tom, že za několik okamžiků překročím práh dveří, které vedou do temného hnízda, kde mezi černočervenými zdmi plují znavené dámy v průhledných županech, usmívají se lstivě na zákazníky, kteří silácky popíjejí a kouří, rozvaleni s rozepnutými pásky na měkkém divanu. S tlukoucím srdcem jsem očekávala obrazy Toulouse-Lautreka: směsici perverze, dekadentní noblesy, nešťastné lásky, afektu, ubohosti a soucitu.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
