nahoru

OČIMA C. H.

Cyril Höschl 19. listopadu 2008 • 10:00

Dobrý den. Mám drobný dotaz. Necítím se nikterak nemocen a nemám strach o své duševní zdraví, ale všímám si v posledních letech drobností, ze kterých mám sám srandu. Při močení v práci si nehty zvoním o okraj umyvadla a začínám se už sám sobě smát, protože ač vím, že to dělám pokaždé a vědomě, pokračuji v tom, protože se mi močí lépe (ve smyslu zlepšení nálady). Nikde jinde to nedělám, umakartové jádro mého bytu nezní. Taktéž v práci (jsem lékař), když jdu z inspekčního pokoje po zaslechnutí, že přišel další pacient, míjím skříň, kterou také nehty "prozvoním" a vnímám i při nechuti jít k dalšímu případu, že se mi koutky roztáhnou a jsem příjemný i ve chvílích špatné nálady. Jelikož to nevnímám jako problém, protože o žádný problém nejde, nečekám prezentaci ve Vašem krásném sloupku, jen by mě zajímal název tohoto stereotypu, vezmu však zavděk i radou "cinkej a nešpekuluj". Mějte se krásně a díky za příspěvky do Reflexu. DAVID

Premium

Přečtěte si pokračování článku s předplatným Premium

Získejte neomezený přístup již od 49 Kč měsíčně