Mladí zločinci už od čtrnácti?
Sněmovna schválila novelu trestního zákoníku, podle níž bude možné soudit děti již od čtrnácti let. Odborně se tomuto kroku říká „snížení hranice trestní odpovědnosti“. Co to znamená v praxi? Sociologové se shodují, že od roku 1989 narůstá počet trestných činů mládeže a dětí, zejména, že v této věkové skupině narůstá počet násilných útoků. Antropologové tvrdí, že mladá populace dříve dospívá, je vyšší, těžší a urychluje se i její psychologický vývoj.
Psychologové tvrdí, že děti sice dnes mají více zážitků a zkušeností, urychlil se jejich vývoj fyzický, snad i sexuální, neznamená to však, že by byli v mladším věku schopni tyto funkce řídit a ovládat. (Pro zajímavost, takzvaný „Junior Parlament“, složený z žáků 7., 8. a 9. tříd určil jako „správnou hranici trestní odpovědnosti“ třináct let, což naznačuje, že sami mladí lidé se cítí být zodpovědnými za své jednání ještě v nižším věku, než jim stanovili dospělí). Všechna tato tvrzení ovšem pokrývají realitu, ve které nejsou všechny děti v témže věku stejně vyspělé, ne všechny mají sociální a morální zázemí, které jim vštěpí rozlišování činů ve společnosti akceptovaných a činů zapovězených, i skutečnost, že některé děti jednají zkratově pod vlivem vnějších okolností, zatímco jiné motivuje k jednání psychická porucha… Co potom znamená snížení možnosti odsoudit dítě již ve čtrnácti letech? Nic. Tak jako v jiných oblastech lidské činnosti by i tady byla místo represe smysluplnějším krokem prevence. Zavedení psychologických testů ve školách, monitorování problematických dětí a cílená práce s nimi, síť zařízení, specializovaných na mladé „delikventy“, záchytná sociálně psychologická síť, která by zaznamenala děti s poruchami chování a psychiky dříve, než dospějí k onomu „násilnému trestnému činu mladistvého“, a je jedno, zda by šlo o dítě devítileté nebo šestnáctileté… Protože snížit hranici trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let, bez jakýchkoliv jiných opatření, je na nic.