To, jak se společnost chová ke slabším, znevýhodněným či ostatním živočišným druhům (ano, i člověk je „jen“ živočich), vypovídá o její úrovni a vyspělosti víc než počet vysokoškolsky vzdělaných, nezaměstnaných, obézních či HDP. Z historie, psychologie i sociologie víme, že společnosti, skupiny či jedinci, již se vyžívají v týrání jiných živých tvorů a jejich utrpení považují za nepodstatné – neboť ti, co jsou týraní, nedosahují v jejích očích stejné hodnoty –, jsou pro ostatní nebezpeční a z dlouhodobého hlediska také nevýhodní. Většinou jde o skupiny agresivní, bezskrupulózní, často sadistické, kořistnické, citově a duševně ploché a pokřivené, zahleděné jen do sebe a motivované pouze a jen svým vlastním ziskem. Společnost postavená na týrání jiných, nemůže být z podstaty společností dobrou, vyspělou a rozhodně ne humánní. Přesto právě v takové žijeme a jsme s tím většinově spokojení.
Utrpení jiných, které úmyslně z našich myšlenek vytěsňujeme (neříkej mi, jak to prase před a při porážce bili a dávali mu elektrické šoky, jak ho oslepili, jak tomu telátku lámali zaživa nohy, jak to kůzle nechali při transportu pojít žízní, hladem a ušlapáním, jak té ovci…, nechci to vědět, pak by mi to nechutnalo), nám většinově plní čím dál tlustější břicha a otupuje nás do blažené pohodlnosti a návykového nadbytku. A pro závislost, v niž rád a nepozorovaně návyk přechází, uděláte cokoliv.
Utrpení jiných živých tvorů je pro nás nejen nepodstatné, je pro nás přímo výhodné. Máme z něj zisk. A co je pro nás výhodné, stává se ospravedlnitelným. Zcela bezostyšně to nedávno potvrdili poslanci ANO, kteří zařízli konec klecových chovů pro slepice. Holding Agrofert je totiž mimo jiné čtvrtým největším producentem vajec v ČR, většina z nich je samozřejmě z klecových chovů (ponechme stranou Babišovy továrny, z nichž do obchodů putují tuny čistého utrpení a nepopsatelné hrůzy a bolesti ve formě kuřat, masa, masných výroků a podobně).
Ještě loni se přitom zdálo být nepředstavitelné, že by si někdo dovolil zákaz klecových chovů zpochybnit. Kampaň proti nim, již překvapivě podpořili i sami čeští konzumenti těchto levných, utrpením vykoupených vajec, přiměla dokonce většinu obchodních řetězců ohlásit, že postupně začnou jejich prodej ukončovat. Zdálo se to jako nezpochybnitelné vítězství správné věci. Sice šlo „jen“ o slepice, ale někde se začít musí. I malý slepičí krok může být velkým skokem pro společnost.
Abychom nedopadli jako ty slepice
Věděli jste, že na světě je v klecích mučeno a kvůli co nejlevnějším vajíčkům a přípravkům z nich týráno víc než pět a půl miliardy slepic? Naše děti přitom ve školkách a školách učíme (pořád ještě, díky za to), že každý zachráněný život se počítá. Že i pouhý jeden život (a slepice je živý tvor, není to věc, byť se k ní tak naše společnost chová) prožitý bez utrpení, mučení a bolesti, má smysl. Pokud by šlo o lidi, nikdo by si nedovolil zpochybnit absolutní nutnost zastavit jejich živoření v čemsi, co připomíná koncentrační tábory a kde od narození po předem danou smrt vyplňuje život těch nebohých tvorů jen bolest (citová i fyzická, neboť jak dávno víme, zvířata cítí emoce, bolest, jsou schopná úvah, soucitu, lásky, obětování se, spolupráce… a mají také vědomí!) a utrpení. Nebo? Nebo si to o sobě jen myslíme, ale ve skutečnosti by nám většinově bylo i tohle jedno, pokud by nešlo přímo o nás a my osobně bychom se necítili ohroženi? Každý z nás odpověď zná.
Stejně jako víme, že lidé, již berou jiné živé bytosti jako věci, jako cosi, s čím mají právo nakládat podle své (z)vůle z jakési sebestředně pomýlené představy vlastní nadřazenosti, se prokazatelně hůř chovají i k jiným lidem (nemají-li na jejich spokojenosti vlastní zájem). Nelze se chovat nehumánně jen k někomu. Buď respektujete život, nebo ne.
Buď je pro vás pohodlnost, nepřemýšlení, tupá existence vyživovaná závislostí na spotřebě (všeho – od prázdných informací přes prázdné kalorie po zbytečné věci) noční můrou, nebo naopak životním stylem. Buď je pro vás představa kohokoliv – byť podle vás možná přece jen méněcennějšího tvora (prase, koza, slepice, králík, opice… ale všichni víme, že zvířaty to často nekončí, jiné rasy či skupiny by mohly vyprávět) – beztrestně mučeného, zneužívaného a týraného nepřijatelná, nebo ne. Pokud jde o základní morální kategorie, neexistuje takzvaná šedá škála. Buď chráníš život, nebo ne. Varianta chráním, ale… není platná, jakkoliv si to rádi namlouváme. Jakmile totiž začneme předem počítat s možnými výjimkami a alibisticky si je zdůvodňujeme, přesouváme se automaticky na druhý pól odpovědi.
Nejinak je tomu s vykořisťováním a zneužíváním. Považujete vlastní zisk na úkor jiného, v dané situaci znevýhodněného (věkem, rasou, pohlavím, zdravím, penězi, silou, živočišným druhem…), za správný? Vážně si chcete namlouvat, že Babiš a jeho pohůnci v čele s Faltýnkem (právě sněmovní zemědělský výbor, jemuž předsedá, nepodpořil zákaz klecových chovů) a Schillerovou nějak zvlášť rozlišují mezi vámi a slepicemi? Opravdu si myslíte, že někdo, kdo bez zaváhání zneužívá jiné živé tvory, bude brát právě na vás ohledy? Odpovědi jsou již dnes odečitatelné z toho, jak Babiš vykořisťuje tuto zemi a obzvláště některé skupiny jejích obyvatel (například malé a střední podnikatele – zjevně jsou „podřadnější“ a na kvalitě jejich života nesejde). Že je to příliš zjednodušené přirovnání? Opravdu?
