Odvolávám, co jsem včera požadoval, a požaduji, co by mi včera nestálo ani za svolání tiskové konference – to je výsledek týdenní politické krize, kterou vyvolalo Babišovo hnutí ANO kvůli připravované reorganizaci policie. Jde zatím o největší politickou kapitulaci Andreje Babiše od jeho fenomenálního vstupu do české politiky.
Z odstupu týdne napadá otázka: proč Babiš všechno tak neúnosně vyhrotil, proč zatáhl do celé hry plukovníka Šlachtu, který i v nové policejní struktuře měl mít šéfovskou funkci, a proč vyhrožoval demisí svých ministrů a požadoval hlavu ministra vnitra Chovance a policejního prezidenta Tuhého, když nakonec řekl: pardon, to, co jsem řekl, neplatí, já musím především zůstat ve vládě?
Babiš především není politik a jeho způsob komunikace se odvozuje od modelu koňský trh, kde bláznivě našponujete svou cenu, ale nakonec rádi slevíte, stejně jako druhá strana. Jenže v politice to tak automaticky neplatí. Když proti vedení ČSSD a premiérovi postavil Babiš své vyděračské požadavky a navíc proti nim obrátil část elitních policistů a státních zástupců, jeho koaličním partnerům došlo, že jim někdo vyhlašuje boj na život a na smrt. A jestli tentokrát udělají kompromis, možná politicky přežijí, ale příště už v žádném případě. Příště totiž na ně už Babiš vezme místo samopalu děla.
Navíc leckteří z nich v čele s premiérem Sobotkou a ministrem vnitra Chovancem měli dva roky tvrdých zkušeností s útoky ze strany babišovských médií (LN, MF Dnes), které proti nim účelově vyvolávaly aféry a pseudoaféry (Česká pošta atd.). Prostě jsou v politice situace, kdy kompromis rovná se porážka. To byl případ kolem policejní reorganizace. Vedení vlády i špičky ČSSD a KDU-ČSL prostě řekly ne. Babiš se jich znovu optal, jestli slyšel dobře, a oni odpověděli znovu „ne“. A tak Andrej Babiš, který je existenčně závislý na své ministerské funkci, odvolal, co ještě včera požadoval. Jaké jsou praktické výsledky této krize?
Plukovník Šlachta skončil u policie. Ani ne tak kvůli svým výsledkům; ale tím, jak se Babišem nechal vtáhnout do politické hry, postavil proti policejnímu prezidentu Tuhému svůj útvar, čímž se ve vojensky organizované instituci dopustil velkého zločinu. Když mu nedávno nabízeli šéfovské místo ve sloučeném útvaru, tak odmítl a hrál vabank. Dnes nemá nic.
Olomoucký vrchní státní zástupce Ištvan se opět ukázal jako neurotický radikál, který nemá své emoce pod kontrolou. Telefonicky vydírat policejního prezidenta a jeho náměstka tak, že z toho musí udělat úřední záznam, je věc, která by v normální situaci musela skončit jeho odvoláním nebo rezignací.
Odvolán zřejmě nebude, protože jeho přímý nadřízený Pavel Zeman se opět ukázal jako slaboch, jenž nemá situaci pod kontrolou a naopak se sám zapojuje do nátlakových akcí na straně Andreje Babiše. Jeho chování ostře kontrastovalo s uměřeným postojem Lenky Bradáčové. Bude jeho dobrou nástupkyní. Už dnes je ale jasné, že zákon o státním zastupitelství, který si žalobci napsali sami sobě a který dnes leží ve sněmovně, je definitivně v této podobě mrtvý.
