Jedenáctý listopad tradičně patří válečným veteránům a připomínce těchto hrdinů. Den válečných veteránů se slaví po celém světě, u nás je především o pokládání věnců a slavnostních projevech. To by se ale nyní mohlo změnit. Vzniká totiž nová iniciativa “Civilisté děkují za službu”, která chce posunout vnímání ozbrojených složek v rámci české populace.
Armáda České republiky (AČR) oslaví příští rok své třicáté výročí. Letos si však připomněla 30 padlých, kteří za dobu existence AČR položili svůj život v zahraničních operacích. Česká armáda čítá v současnosti více než 23 tisíc vojáků a téměř 4 tisíce civilních zaměstnanců. Ještě před osmi až desíti lety bylo na zahraničních misích nasazeno přes 1 200 vojáků v různých zemích. Dnes je to více než polovina, přičemž drtivá většina je i s ohledem na hrozby přicházející z východu nasazena v Pobaltí a na Slovensku, další končí misi v Mali, a několik jednotlivců je v Iráku, Kosovu a na pozorovatelských misích pod záštitou OSN.
Domů za svými blízkými se často vojáci dostanou až po několika měsících, dlouhá doba odloučení se přitom může podepsat i na psychice. Přílet českých armádních složek z misí bohužel nevypadá tak, jak je můžeme znát z amerických filmů. Pompézních oslav a velkolepých projevů úcty se u nás vojáci nedočkají. To chce ale nyní pár srdcařů změnit. Projektem “Civilisté děkují za službu” na ně i veterány chtějí upozornit, vzdát jim pomyslný hold, podpořit je při návratu do běžného života a k tomu motivovat i ostatní.
Stačí „jen“ poděkovat
Hlavní cíl akce “Civilisté děkují za službu” je poděkovat současným i bývalým členům armády za jejich nasazení, a vzdát hold také pozůstalým těch, kteří v boji padli. Právě ocenění, ať už v jakékoliv formě nebo míře, tu oproti zahraničním zemím jako je USA, Velká Británie, Německo či Francie, stále tak trochu chybí. “Když se podíváte, jak to vypadá, když se vrací Britové nebo třeba Američané domů, tak tam je vítají průvody. My tady na to ještě nejsme zvyklí. Ale kdyby to tak mohlo být i u nás, myslím, že by to bylo zaprvé pěkné, ale hlavně by ten návrat byl jednodušší, protože bychom tak věděli, že jsme byli potřební a nebyli jsme tam zbytečně,” říká starší průzkumník specialista, rotný Milan Cisár.
„Jezdím do válečných oblastí řadu let a potkala jsem mnoho vojáků, jejichž práce si velmi vážím. Je mi někdy doslova smutno, když porovnám, jak lidé obecně přistupují k veteránům a vojákům v zahraničí a jak u nás. Když jsem například fotila veterány v USA, zastavovali nás na ulici neznámí lidé a děkovali jim za službu. Bylo to velmi silné a dojemné gesto. Je škoda, že u nás to vojáci nezažívají. Z dob
komunismu si stále neseme špatný náhled na armádu, ale to se pomalu mění. I válka na Ukrajině nám dala jasně najevo, že bezpečnost státu není samozřejmostí. Právě díky vojákům můžeme svobodně dýchat, a tak není slabost jim za to poděkovat. Proto jsme s přáteli hlavně z řad umělců založili iniciativu “Civilisté děkují za službu”. Pozvali jsme vojáky z nejrůznějších útvarů z celé ČR a připravili pro ně program, během něhož jsme jim několikrát za jejich práci poděkovali,“ říká válečná fotografka Jarmila Štuková, jedna ze zakladatelek iniciativy. Za tou dále stojí také Andrej Štuk, Aneta Hrončeková Kolajová, Patrik Singer, Ondřej Karásek či divadelní uskupení DidiArt a hudebník Ibby.
Není to ale jen o dících a vzdání holdu, ale také o navázání většího kontaktu s civilisty, sdílením příběhů, jakékoliv podpoře. Právě kontakt a komunikace jsou velmi důležité, stále se tu totiž vyskytuje zkreslený úhel pohledu a pokřivené vnímání vojáků na misích. “Dřív u nás byl kult vlastenectví, dnes to ale tak trochu vyprchalo. Několikrát jsem se setkala s názorem, že jsem žoldák a že jsem na misi jela jen pro peníze. Mnozí nevidí tu práci, zachráněné životy, ale i třeba rozpad vlastní rodiny. Posledních pár let se to trošku mění, občas lidé přijdou a poděkují. Mě by nejvíc potěšilo, kdyby na nás lidé přestali koukat přes prsty a namísto označení za žoldáky třeba řekli, že jsme naši zemi dobře reprezentovali. Aby zkrátka věděli, že pomáháme v krizových situacích i doma, třeba při povodních, Covidu, tornádu nebo třeba požárech,” říká praporčice Jitka Dušková, která je od roku 2021 součástí Galerie hrdinů Generálního štábu AČR, která je věnována významným vojenským osobnostem naší historie i současnosti.
Projekt oceňuje i česká armáda. „Ačkoliv si to mnozí neuvědomují, mise jsou pro nás velmi důležité. My se na nich totiž připravujeme na obranu vlastní země. A to je vždy lepší za hranicemi než doma. To už je totiž pozdě,“ říká Peter Smik, vrchní praporčík Armády ČR. „Mise jsou zkouškou také pro naše rodiny. Někteří kluci a holky to zvládají líp, někteří hůř. Myslím si, že u nás do deseti let vzroste počet posttraumatických syndromů, protože mnozí půjdou do civilu, což je náročné. V tom nás jako armádu čeká ještě hodně práce, byť jsme se již pozvolna na tuto cestu vydali. Jsme rádi, že se k nám na mise přidávají také vojenští kaplani, kteří kromě svých povinností plní také funkci terapeuta, což ale mnohdy bývá dost náročné“ dodává Smik.
Do krajských měst
“Civilisté děkují za službu” zahájili svou činnost a nultý ročník letos na Den válečných veteránů 11.11. v pražském klubu The Pitchers. K této příležitosti zorganizovali akci, kde byla tichem, koncertem hereček z divadelní společnosti DidiArt za doprovodu kytary muzikanta Ibbyho i speciálními instalacemi uctěna památka 30 padlých vojáků, a kde bylo možné získat například speciální nášivky makového lva, které přímo pro tuto příležitost navrhl výtvarník Ondřej Karásek. Odznaky v sobě spojují dva základní symboly – českého lva (symbol české státnosti) a vlčí máky (symbol válečných veteránů). Vznikly ve dvou variantách. Ty, na nichž má lev jedno oko zavřené jsou určeny válečným veteránům, ty, na kterých má lev obě oči otevřené jsou určeny nevojákům. Připnutím na oděv občané vyjadřují svůj dík za obranu země a předcházení válečným konfliktům.
Makového lva se zavřeným okem na akci dostali všichni přítomní vojáci zdarma jako poděkování. Ten civilní si mohli přítomní koupit. Výtěžek byl věnován Danielu Kotrbovi, novodobému válečnému veteránovi, který v roce 2018 při misi v Afghánistánu najel autem na minu. Příští rok by si organizátoři nultého ročníku přáli, aby se k nim přidali další civilisté z celé ČR a pro vojáky zorganizovali podobnou děkovnou a pietní akci. „Myšlenka přirozeného rozšíření je hrozně hezká. V každém krajském městě by mělo být do budoucna komunitní centrum pro válečné veterány, které by mohlo zaštítit podobné události spolu s civilními subjekty,“ říká vrchní praporčík Smik.
