V minulém ohlédnutí Zpětné zrcátko shrnulo politický kvas naší země v posledních měsících do tří problémů, pod společný název Tři K – koronavirus, Koněv a komunismus. Mimo hrozby virové nákazy mají i společnou kinetiku, jež je posunuje k cíli tvůrců. Ti se snaží uchopit šanci, již jim problémy nabídly, a čas rekonvalescence oslabeného organismu společnosti využít k posílení politické i ekonomické moci. Proto jsme byli a stále ještě jsme svědky i účastníky největšího – byť plíživého – pokusu o změnu pravidel politické soutěže v novodobých dějinách naší země. Je lhostejné, že nešlo primárně o návrat k předlistopadovému režimu a že komouši v tom pokusu nehráli ani obvyklou roli ruského švába, zaměstnáni chlebodárci v jiné bitvě, jak doložíme.
„Konec vlády covid viru!“ a „Máme myté ruce!“ začíná se ozývat z mnoha stran. Zpětné zrcátko se rozhodlo další průběh pokusu o největší krádež svobody v 21. století u nás už ignorovat a jen co nejstručněji shrnout děj a obsazení. Vše totiž začalo v myslích marketérů ANO „makat“ už na podzim loňského roku. Ale pokus odvést pozornost veřejnosti od problémů státu faraónskou tryznou při pohřbu Karla Gotta nevyšel mimo jiné proto, že rodina odmítla v této hře podle scénáře ANO účinkovat. Jako pokusný balonek to ale nebylo tak špatné! Premiér, o němž je známo, že jak si ráno nezazpívá „Korunou si hodím“, nic do něj celý den není, sám sebe dojal až k slzám. Ministr dopravy opustil zákopy první linie rekonstrukce D1 a s kyticí jak panic předběhl frontu pozůstalých, sahající od Anděla na Žofín. Přesto se ukázalo, že na zásah celé společnosti to bylo málo, a to přitom jedna účelovka stíhala druhou.
Zato letošní covid-19 přišel včas i vhod a společnost se chytla na první našlápnutí, jak Husquarna. Strakova akademie vyrazila do útoku s cílem vymezit se nejen vůči opozici, ale i vzájemně vůči koaličnímu partnerovi. Vyděšení obyvatelstva hned na začátku v hostečné míře umožnilo, aby se řízení nouzového stavu stalo čirou volební kampaní za státní prostředky. Jako osobní bonus premiéra měla vzniklá atmosféra zahnat zpátky do lahve džina jeho nedořešených skandálů a za vůdcovské řešení jej pasovat do role spasitele. Výsledkem je nakonec jasné týmové vítězství ANO, což ale umožnila i opozice, která zřejmě spáchala harakiri.
Strachem ochromená opozice
Zůstává například záhadou, kde byl „příští premiér“ prof. Fiala, ale stejně tak ostatní zůstali ochromeni strachem z toho, že v případě ataku na vládní nesmysly budou obviněni z genocidy národa. Socani nezklamali příznivce nejen svou neschopností ujmout se role ochránců lidu, ale i tím, že ji nedokázali ani definovat. Zůstali tak nadále jen polovičními komouši, protože na plnohodnotné komoušství nemají kule. V tom jim nepomůže ani převlek do džínových bund s utrženými rukávy a nášivkami AC/DC, a hnutí ANO tak spadlo vítězství do klína samo! Stalo se tak přesto, že ani kvalitní scénář nezakryl fakt, že protagonista hnutí v roli blanického rytíře nenaplnil očekávání, stejně jako selhaly pokusy jeho komparzu zavést zákony pro vedení státu jako firmy – pomocí dekretů a příkazů. Pozitivní na koronavirové krizi tak byl jen fakt, že komouši během ní zmizeli, když nedokázali z KLDR přivézt ani roušky, ani bojové pozdravy severokorejského lidu a jeho vůdce Kim Čong-una.
To hradní chlapíci jsou jiná třída! Zatímco premiér rozvážel roušky, Hamáček pral mikinu, aby do rána uschla, Prymula spouštěl novou železnou oponu a Schillerová si při barvení hlavy henou procvičovala angličtinu, tři kumpáni z Hradu se činili. Mynář porazil nemocného pašíka – ačkoliv neměli ani jeden bezpečnostní prověrku – a přes hrozbu viru prase odvážně zkonzumoval. Se zbývajícími dvěma pak vypustili do výběhu vypelichaného medvěda – kdysi trhák Cirkusu Hrad – a vyrazili vstříc nebezpečí covidu-19 do Číny. Tam si vyzvedli koncept výhružného dopisu, ze kterého by jednoho ranila mrtvice (a taky že jo!), a k tomu si dohodli byznys, který potvrdil Nejedlého schopnost smečaře i Tvrdíkovo přízvisko – Jarda Miliarda. Ve chvíli, kdy se vláda klaněla čínskému letadlu, váleli se už naši Petrovští po podlaze Pražského hradu smíchy. Krizové situace vůbec ukážou schopnosti lidí, jak se ukázalo i u ministra koronaviru Vojtěcha, o němž zlí jazykové tvrdili, že je to nekňuba, co neumí do pěti počítat. Pár jím řízených nákupů roušek to vyvrátilo! Umí počítat setsakra dobře a zdá se, že i víc než jen do pěti.
Prezidentský pár, který je každému jedno
Prezident – zaplať bůh – už nebyl požádán o žádný projev, takže jsme si ušetřili vyhlášení válečného stavu Republice Vanuatu, oznámení zásnub Krtka a Pandy a čeští politici přetáhnutí prezidentskou holí po hřbetu. A první dáma? Ta byla k vidění méně než himalájský Yetti, naštěstí je to jedno.
Zdá se tedy, že jsme dopadli docela dobře! Ale není ještě vyhráno, čas ukáže, kolik svobody si necháme dobrovolně vytrhnout z ruky v „rozpouštěcí“ fázi nouzového stavu. Naznačily to události posledních dnů. Zpětné zrcátko nevěřilo vlastním očím při pohledu na fotografie z podloubí Malostranské besedy, kde stovky lidí ve svatém vytržení oslavovaly chvíli, kdy si směly dát v dešti a zimě pivo přes opěradlo židle. Vyhráli jsme válku? Mistrovství světa ve fotbale? První ve Sportce? Nebo přivezli včerejší rohlíky ve slevě? Co si myslet o stovkách idiotů, z nichž někteří neváhali vytrhnout ze spánku svá nemluvňata v kočárcích, aby stáli od 7:00 hodin dvě hodiny frontu před otevřením prodejny IKEA. Jejich život by byl zřejmě vážně ohrožen, pokud by si okamžitě nekoupili almaru a nedali švédské kuličky. V zájmu veřejného zdraví měli být obklíčeni, po odebrání dětí vydezinfikováni a odvezeni v kazajkách do psychiatrické léčebny, aby se zjistil původ jejich infekce debilitou.
Co si myslet o důchodcích, kteří si – podle vládního prohlášení – vymohli posun prodejní doby na dřívější čas. Důvod? Tento ohrožený lidský druh měl panickou hrůzu z toho, že jim do 10:00 hodin (původní čas nákupu pro důchodce) vykoupí ti mladší hajzlové zboží ze slevových akcí! Nemělo se jim servírovat rozvážené jídlo rovnou do fronty před obchodní centra? Zpětné zrcátko podotýká, že pochopení pro staré lidi má – samo patří k nejstarším.
Údajně smrtelně zasaženou zemi už déle než měsíc zajímají dvě věci – kdy se otevřou putyky a kam pojedeme na dovolenou. I to je důkazem, že covid-19 splnil svou úlohu. Ano, elementární částicí kinetiky problémů tři K je u koronaviru až atavistický strach z čehosi, o čem nic nevíme, ale jsme líní si o tom něco zjistit. Stačí spasitel, který nám ušetří hledání pravdy, a za to jsme ochotni mu odevzdat část svobody. Však na podzim se prý čeká druhá vlna…
V případě druhého K problému Koněv je hlavním viníkem obecná analfabetická nevzdělanost ve věci vlastní historie a také lenost se cokoliv doučit. Přitom právě synergie strachu a hlouposti byla, je a vždy bude úrodnou půdou pro hnědé i rudé hajzly. Ale o tom až zítra.
Pro dnešek je to vše, co jsem zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík.
