Masakr v Krakově jako varování pro Česko. Jak odolná je naše společnost?
Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Šest mrtvých a šestnáct zraněných: Krvavý útok na krakovském Hlavním náměstí otřásl Polskem. Mezi oběťmi byli čtyři Poláci, Brit a Rakušanka.
Společnost pod tlakem: Masakr znovu otevírá otázku, jak předcházet podobným tragédiím a jakou roli hrají prevence, polarizace i nenávist ve společnosti.
Varování pro Česko: Po střelbě na pražské filozofické fakultě jsme slibovali změny. Viliam Buchert se ptá, zda jsme na posilování bezpečnosti a odolnosti nezapomněli.
Pokud se domníváte, že Čechů se teroristický čin polského střelce v Krakově nijak netýká, jste na omylu. Podívejme se proč.
Krakovské Staré Město včetně jeho Hlavního náměstí s renesančními budovami patří mezi nejnavštěvovanější místa v Polsku. Podle odhadů tam jenom Češi uskuteční za rok 80 až 100 tisíc návštěv. Je proto obrovským štěstím, že při masakru 7. listopadu tam nezahynul nebo nebyl zraněn žádný český občan. Čtyřiadvacetiletý Polák zde zavraždil šest lidí. Čtyři Poláky, Brita a Rakušanku. Šestnáct lidí bylo zraněno, včetně pachatele a pěti cizinců. Mezi zraněnými byli i dva policisté, Jakub Kulik a Artur Morański, kteří s nasazením vlastního života ve spektakulární přestřelce zastavili vraha v jeho řádění. Předtím střelec, který mezitím zemřel, doma zabil matku, otce a sestru.
Jak bývá u podobných případů obvyklé, ihned se vyrojilo mnoho spekulací o motivech útočníka i o tom, co se mohlo při zásahu ozbrojených složek stát jinak a lépe. Nebo zda bylo možné takové fatální události vůbec předejít. Viděli a slyšeli jsme to i po střelbě na pražské filozofické fakultě z 21. prosince 2023. Přesnější popis „Krakova“ ale přenechme vyšetřovatelům. A spekulace těm, kteří spekulují vždy a za každou cenu.
Podívejme se, co u těchto případů přesahuje vyšetřování i nejrůznější myšlenkové konstrukce – zda je společnost dostatečně odolná, aby podobné události a jejich dopady dokázala zvládat a co k tomu potřebuje.
Určité ponaučení můžeme najít jak teď v Krakově, tak na naší filozofické fakultě, ale i před patnácti lety při vraždění Nora Anderse Breivika, u obřího teroristického útoku Timothyho McVeigha v americké Oklahomě v roce 1995 či při ataku zdivočelých davů na washingtonský Kapitol v lednu 2021. Na první pohled tyto věci nic nespojuje. Jedna ale přece jenom ano – zrcadlí se v ní stupeň odolnosti.
Úplně zabránit podobným útokům nelze
Nejdříve jedna špatná zpráva. Úplně zamezit podobným činům není možné, protože do hlavy (jak s oblibou říkal náš někdejší slovutný spolupracovník, psychiatr Cyril Höschl) lidem nevidíme. Budou se opakovat a může se to stát v podstatě kdekoli a kdykoli. I když se udělají jakákoli opatření, která tomu mají zabránit.
Na prvním místě možného zamezení útokům je samozřejmě prevence. Žádný objev. Začíná to výchovou v rodině. Ne v každé to ale funguje dobře. Pokračuje to školou. Následuje role státu, například při řešení sociálních a ekonomických problémů. Ne vždy a všude to ale funguje dobře. Tyto kroky a řešení jsou navíc někdy složité. Trvá roky, než se to projeví, jenže lidé jsou netrpěliví. Výsledky chtějí hned. Buďme však optimisty, protože většina lidí se snaží být na straně dobra. Je v tom odolná.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
