Násilí bez motivu. Nihilistický terorismus vyrůstá z temných koutů internetu a míří i na malé děti
Zpráva ministerstva vnitra o extrémismu stejně jako výroční report Europolu varují před fenoménem nihilistického extrémismu. Za částí násilí z posledních let, které se projevilo i ve školních střelbách nebo jiných útocích, schází jasný motiv. Vychází najevo, že někteří z pachatelů nenávidí celý svět pro důvody, které jsou výrazně nejasnější než „tradiční“ ideologická vysvětlení.
Desátý červen 2025 se zapsal černým písmem do rakouské historie. Na jedné ze středních škol ve Štýrském Hradci došlo toho dne k útoku, při němž bylo zabito celkem 10 lidí. Střelcem byl jednadvacetiletý bývalý student. Zatímco bulvární média přicházela s bombastickými titulky a znovu se začala vést debata o tom, jestli by se mělo ve sdělovacích prostředcích zveřejňovat jméno útočníka, po sociálních sítích se začaly šířit první fámy. Přisadila si i krajní pravice, která hned zareagovala protimuslimskými příspěvky, když vešlo najevo, že otec střelce nebyl rodilý Rakušan. Jasný ideologický motiv, na který by se dalo ukázat, ale scházel.
Až po čase vyšlo najevo, že se útočník ve zdánlivě anonymním online prostředí připojil k rychle rostoucí skupině True Crime Community (Komunita opravdového zločinu). Ta byla doposud známá hlavně zpravodajským složkám ve Spojených státech, které s ní spojovaly již některé dřívější školní masakry. Členy, kteří se k ní připojí, nesvádí nutně dohromady rasismus, představa bílé nadřazenosti nebo nenávist k bohatým, jak bychom od různých extrémistických skupin na okraji levice i pravice dnes očekávali. Skupina je nebezpečná především tím, že reprezentuje násilný nihilismus.
Zní to tak trochu paradoxně. Když se někdo odhodlá k teroristickému činu, většinou předpokládáme, že tak činí z nějakého důvodu. To nás naučily americké i evropské dějiny posledních desetiletí. V Christchurch na Novém Zélandu v roce 2019 byla ideovým vysvětlením výjimečnost bílé rasy, v Bratislavě v roce 2022 zase nenávist proti LGBT lidem. Pachatelé těchto činů po sobě zanechali manifest, ve kterém vysvětlovali své motivace, ale také ideologickou podstatu svého konání. V případě násilného nihilismu bychom ale po takových myšlenkách pátrali marně.
Tím, co nihilistické útoky spojuje, je nenávist ke společnosti jako celku. Jejich pachatelé jsou přesvědčeni, že euroatlantická civilizace je v úpadku. Za ten můžou nejenom dekadentní politici, ale taky bezprostřední okolí samotných útočníků. Kanadská kriminoložka Mackenzie Hartová, která odborně analyzovala manifesty nalezené po čtyřech nihilistických teroristech – jeden v Turecku a tři v USA -, si třeba všímá toho, že v jednom případě se v dokumentu jako důvod k nenávisti zmiňuje i alkoholismus rodičů nebo fakt, že se střelci jako děti narodily do světa lidí, kteří si svého života sami neváží. Hartová vedle toho identifikuje i to, že odmítnutí hodnoty života se může projevovat i tím, že celá společnost je v očích násilníků sice nemocná, avšak některé společenské skupiny mají hodnotu ještě nižší než ostatní. Zde se často jedná o černochy, přistěhovalce, homosexuály nebo bohaté. A právě proto není tak jednoduché tento prostor od toho „klasického“, ideologického teroristického podhoubí úplně oddělit. V případě jednoho manifestu ale útočník uvádí, že ví, že bude označen za příznivce krajní pravice, třebaže jím ve skutečnosti není.
Bylo to právě v loňském roce, co si úřady především v USA všimly rychlého rozmachu tohoto fenoménu. V září 2025 vystoupil na půdě tamního senátního výboru pro spravedlnost ředitel FBI Kash Patel a ve svém projevu řekl, že FBI toho času vyšetřovala „1700 činů domácího terorismu, z čehož velkou část tvoří nihilistický extrémismus, páchající násilné trestné činy motivované nenávistí ke společnosti s prakticky jakýmkoliv ospravedlněním“. Tato zmínka však v médiích zcela zapadla, protože Patel promlouval k senátorům pouhých šest dní po vraždě influencera Charlieho Kirka. FBI ale za uplynulý rok přišla i s dalšími reporty, které měly snahu skupinu, jejíž aktivity jsou pozorovány už ve všech státech USA, popsat.
Vyšetřování ale nekomplikuje jen nejasné ideové ukotvení. Provozovateli fór, z nichž se jako silní hráči za poslední měsíce vyprofilovaly vedle True Crime Community také skupina označující se kódem 764 (číslo vybrané zřejmě bez hlubší symboliky, odpovídající poštovním směrovacím číslům v jedné z texaských oblastí, odkud pocházel její zakladatel) nebo No Lives Matter („Na žádném životě nezáleží“), jsou většinou technicky velmi zdatní hackeři, kteří moc dobře vědí, jak se v internetovém prostředí pohybovat. Vytvářejí decentralizované sítě, aby nebylo možné ani je, ani členy samotné s nikým výš propojit. Jedná se tak o vazby bez hierarchie, aby se protiteroristickým jednotkám nezdařilo pochytat více potenciálních teroristů naráz. Je to běžná praxe i u „offline“ teroristických skupin, islamistická Al-Kájda třeba na tom, že o sobě řadoví bojovníci navzájem nevědí, postavila svou existenci. V konkrétním čase už byl nábor skupin s nihilistickým zaměřením zaznamenán prakticky na všech známých sociálních sítích nebo platformách – Discordem, který rychle vyrostl během covidové pandemie, počínaje, Twitterem/X, Redditem nebo TikTokem konče.
Odborníci se shodují na tom, že nábor nových příznivců se zaměřuje na ty vůbec nejmladší. Právě u nich je velká pravděpodobnost, že radikalizace nejenže padne na úrodnou půdu, ale také že budou mít dostatek technických dovedností k tomu, aby skupinu nevyzradili. Některé ze skupin si dokonce dávají za cíl rekrutovat děti od osmi let, čekají totiž, že se s nimi bude nejlépe manipulovat. Jak již bylo řečeno, pronikají do jejich životů prostřednictvím běžně používaných sociálních sítí, ale taky herních platforem nebo v temnějších zákoutích internetu známých pod souhrnným označením darknet.
Prvním krokem je dát často osamělým uživatelům najevo pocit respektu. Tahle strategie je i v komunitě mapující online extrémismus známá pod názvem „grooming“ – jedná se o navazování důvěrných vztahů, které obvykle vedou k sexuálnímu zneužití. Proto není výjimečné, že se s uživateli pachatelé rychle seznámí a vbrzku po nich začnou požadovat intimní fotografie. Následně dojde k vydírání. Třeba v případě skupiny 764 byly evidovány případy, kdy byli příznivci nuceni, aby pod pohrůžkou zveřejnění materiálů, případně zaslání příbuzným živě streamovali sebepoškozování, napadali před webkamerou své sourozence nebo ubližovali svým domácím mazlíčkům. Do některých skupin je dokonce násilí nebo spáchání takového trestného činu, který dá dostatečně najevo pohrdání ostatními lidskými životy, nutnou vstupenkou pro možnost setrvání v komunitě.
Nihilistický extrémismus je právě kvůli tomu, že se jeho „lídři“ poučili z chyb svých méně opatrných kolegů, velmi těžko postižitelný. Jak ale víme, nejde jen o patologické chování bez důsledků v reálném světě, naopak: právě motivace k terorismu a reálnému ublížení na zdraví nás vyvádí z internetové komunity zase ven, do analogového světa.
Stejně obtížné jako fenomén popsat je i hledat způsoby, jak mu čelit. Právě proto, že se chování jednotlivých členů dá těžko trasovat, se o to důrazněji odborná doporučení obracejí k prevenci. Je potřeba důsledně vysvětlovat zásady bezpečného chování na internetu a rizika spojená s akceptováním autority kohokoliv, kdo je anonymní nebo koho děti v reálném světě neznají. V boji proti ideově zabarvenému extrémismu se často zmiňuje, že jedna cesta vede skrz „ředění obsahu“. Různá hnutí umisťují svá videa a psané posty s výrazným písmem na platformy, kde se extrémisté scházejí. Jenže právě kvůli deideologizovanému charakteru nihilismu tady tato strategie zvlášť dobře nefunguje. Existují sice pokusy pracovat s viditelností kontaktů na linky bezpečí a psychologickou pomoc, kvůli proměnlivosti prostředí se ale dopad hodnotí hůř. Co je ale jisté, máme co do činění s novou hrozbou, která je nebezpečná v tom, jak zdánlivě neviditelná je. A připomíná nám to, že ani nové trendy v online rekrutaci nových teroristů nemusí být nutně spojené jen s rozmachem umělé inteligence, třebaže se o ní mluví v současnosti nejvíc.
