NRA slaví 155 let. Z klubu milovníků střelby se stala jedna z nejmocnějších lobbistických organizací v USA

Čtěte Reflex v Googlu přednostně
Nastavte si Reflex jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
NRA vznikla v roce 1871 jako střelecká organizace podporující výcvik a zodpovědné zacházení se zbraněmi. Zpočátku dokonce pomáhala prosazovat zákony omezující jejich dostupnost.
Zásadní obrat přišel v 70. letech, kdy radikální křídlo převzalo vedení a proměnilo NRA v mocnou politickou lobbistickou organizaci.
Dnes NRA patří k nejvlivnějším zastáncům práva na držení zbraní v USA. Prosazovala individuální výklad druhého dodatku ústavy a významně ovlivnila americkou politickou debatu.
Před 155 lety byla v USA založena NRA – Národní asociace držitelů zbraní. Původně vznikla jako střelecký klub a sdružení prosazující zodpovědné nakládání se zbraněmi. Po většinu své existence se podílela na zavádění regulací držení zbraní a zákonů omezujících práva jejich vlastníků. V 70. letech 20. století ale došlo k převratu, který sdružení přetvořil na lobbistickou organizaci prosazující kontroverzní výklad ústavy USA. Její finance a rétorika ovlivňují dění v USA dodnes.
Na nápad založit v USA střeleckou asociaci přišel v roce 1871 novinář William Conant Church a jeho kamarád právník George Wood Wingate. Oba byli veteráni unijních jednotek a dostali se ke statistikám vyhodnocujícím efektivitu bitev občanské války. Podle jedné z nich musel unijní voják na každého vyřazeného konfederačního protivníka vystřílet neuvěřitelných 1000 nábojů. Pro Churche a Wingatea to bylo velmi znepokojující zjištění.
Věděli, že v téže době dominovala evropským bojištím pruská armáda právě díky střelecké dovednosti svých vojáků. Jelikož nevěřili, že bude americká vláda schopna takový výcvik zařídit, rozhodli se vzít budoucnost národní bezpečnosti do svých rukou.
National Rifle Association (NRA) byla založena v New Yorku 17. listopadu 1871. Dnes se o ní mluví takřka výhradně v souvislosti s prosazováním 2. dodatku ústavy USA, který chrání právo držet a nosit zbraně. Po většinu její existence ale dodatek v její agendě nefiguroval v dnešním rozsahu.
Organizace se soustředila především na střelecký výcvik a šíření zásad zodpovědného nakládání se zbraněmi. Vedení spolupracovalo s armádou a federální vládou, která asociaci poskytovala podporu pro zakládání střelnic a pořádání státních i mezinárodních soutěží. Spolupráce NRA a vlády USA se osvědčila během obou světových válek. Členové asociace byli nejenom zručnými střelci, ale byli i schopni předávat dovednosti vojenským rekrutům. Americká armáda jí na oplátku v mírových obdobích výhodně prodávala přebytky výzbroje.
NRA pomáhala prosazovat zákony omezující držení zbraní
Přístup k levným zbraním a munici přitahoval do NRA další zájemce a organizace rychle rostla. Na konci druhé světové války měla 85 tisíc členů, v roce 1968 jejich počet přesáhl milion. S tak velkou členskou základnou byla schopna ovlivňovat občanské i politické dění. Zákony, na nichž se asociace podílela, ale byly zaměřeny přesně opačně, než kam směřuje její dnešní agenda.
NRA spolupracovala například na opatřeních omezujících prodej zbraní propuštěným trestancům a některým dalším skupinám osob. Podporovala také ustanovení umožňující jednotlivým státům regulovat nošení skrytých zbraní na veřejnosti. Za éry prohibice pomohla prosadit zákony, které uvalily vysoké daně na některé zbraně oblíbené u gangsterů, omezily jejich prodej a zavedly registrační povinnosti.
Motivace NRA byla čistě pragmatická. Organizace věděla, že přestřelky ze samopalů a brokovnic dělají zbraním velmi špatnou publicitu. Profilovala se jako organizace zodpovědných držitelů zbraní, a pokud to vedlo k obecnému prospěchu, byla ochotná podpořit i omezení jejich dostupnosti. „Nikdy jsem nebyl zastáncem dostupnosti zbraní pro každého,“ prohlásil v roce 1934 její tehdejší prezident a olympijský sportovní střelec Karl Telford Frederick. „Myslím, že by vlastnictví mělo být přísně omezeno a podmíněno získáním oprávnění.“
Zrod radikálů: atentáty i rostoucí kriminalita změnily atmosféru
V 60. letech obraz zbraní a jejich vlastníků v očích veřejnosti opět utrpěl po atentátu na prezidenta Kennedyho, zavraždění Martina Luthera Kinga Jr. a senátora Roberta Kennedyho. NRA se v této době podílela na debatách o regulaci zbraní a některá opatření podporovala, proti jiným však vystupovala. Například návrh zákona Gun Control Act z roku 1968 kritizovala, přestože jeho konečnou podobu nakonec akceptovala.
V jejích řadách se zároveň formovalo radikální křídlo, které mělo na regulaci zbraní úplně opačný názor. V amerických městech rostla kriminalita. Metropolemi otřásaly davové protesty doprovázené rabováním a požáry. Rostoucí policejní brutalita namířená proti Afroameričanům dala vzniknout ozbrojeným komunitním hlídkám Černých panterů. Část základny NRA začala razit názor, že občané mají v takovém prostředí právo vlastnit zbraň a bránit se zásahům státu.
Rozhodujícím bodem obratu se stal incident z roku 1971. Federální Úřad pro alkohol, tabák a střelné zbraně dostal od informátora tip na jistého Kenyona Ballewa, který měl ve sklepě svého domu uchovávat nelegální ruční granáty. Při razii se Ballew agentům postavil s pistolí v ruce a po přestřelce zůstal ochrnutý.
Radikální křídlo NRA incident využilo k zahájení útoku proti omezování vlastnictví zbraní. Jelikož se událost stala v roce, kdy NRA slavila sté výročí svého založení, pořádaly se po celých USA velké oslavy. Ballew na ně přijížděl na invalidním vozíku, o federálních úřednících mluvil jako o gestapu a prohlašoval se za oběť vládního tažení proti zbraním.
Revoluce v Cincinnati obrátila NRA politicky doprava
Na obranu proti údajným vládním komplotům byla v NRA v roce 1975 založena lobbistická skupina Institute for Legislative Action (ILA). Do jejího čela se postavil veterán pohraničních hlídek Harlon Carter. Jeho nekompromisní rétorika ho brzy dostala do konfliktu s dosavadním vedením NRA, na což se rozhodl reagovat útokem.
Na výročním shromáždění v roce 1977 jeho podporovatelé prosadili změny ve vedení organizace. Výsledkem takzvané „Revolty z Cincinnati“ bylo zvolení Cartera do rozhodující pozice výkonného viceprezidenta, z níž mohl obrátit kormidlo NRA ostře doprava.
Nové vedení NRA se k moci dostalo ve stejné době, kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Buckley v. Valeo z roku 1976 změnilo pravidla politického financování. Soud potvrdil některá omezení příspěvků kandidátům, ale zároveň zrušil limity na nezávislé výdaje vynakládané na podporu politických kandidátů. Rozhodnutí vycházelo z argumentu, že omezování některých politických výdajů může porušovat právo na svobodu projevu zaručené prvním dodatkem ústavy.
První dodatek tak poskytl nové NRA důležitý právní argument pro politické působení a lobbing. Asociace začala systematicky využívat ochranu politického projevu k prosazování svého výkladu druhého dodatku. Nejprve ale musela vybojovat změnu jeho interpretace.
Druhý dodatek, soudci a prezidenti: NRA měnila výklad práva na zbraň
Druhý dodatek ústavy USA zní: „Dobře organizovaná milice je nezbytná pro bezpečnost svobodného státu, právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být porušováno.“ Právě vztah mezi zmínkou o milici a právem jednotlivce vlastnit zbraň byl po desetiletí předmětem právních sporů.
Zatímco zastánci kolektivního výkladu tvrdili, že právo držet zbraň souvisí především se službou v organizované milici, NRA prosazovala individuální výklad, podle něhož toto právo náleží každému občanovi nezávisle na členství v milici.
Zásadní obrat přineslo až rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze District of Columbia v. Heller z roku 2008. Soud v něm poprvé výslovně potvrdil, že druhý dodatek chrání individuální právo držet zbraň pro tradičně zákonné účely, zejména sebeobranu v domácnosti. Neznamenalo to však, že by právo vlastnit zbraň bylo od té doby neomezené. Soud zároveň připustil existenci některých regulací.
Předchozí významné rozhodnutí Nejvyššího soudu v této oblasti pocházelo z roku 1939 a týkalo se případu United States v. Miller. Soud tehdy posuzoval, zda se ochrana druhého dodatku vztahuje na konkrétní typ zbraně, v tomto případě zkrácenou brokovnici. Rozhodnutí vykládalo dodatek ve spojení s významem organizované milice, ale neřešilo přímo otázku individuálního práva na sebeobranu v domácnosti. Rozsudek Heller tak představoval zásadní posun v právním výkladu druhého dodatku.
Ještě na začátku 70. let republikánská strana prosazovala omezování vlastnictví a prodeje zbraní. V roce 1975 se však nechal jeden z kandidátů v prezidentských primárkách slyšet, že „Druhý dodatek hovoří jasně. Zastáncům omezování práva vlastnit zbraň dává jen malý, nebo vůbec žádný prostor k argumentům.“ Vyjádření publikované v časopise Guns & Ammo pocházelo z úst Ronalda Reagana. V roce 1980 dostal jako první prezidentský kandidát oficiální podporu NRA a stal se 40. prezidentem USA.
Nakloněná plocha: NRA varuje před odebráním všech zbraní
Když podpora NRA pomohla Georgi W. Bushovi v roce 2000 těsně porazit Ala Gora, vyhlásil ji časopis Fortune za nejvlivnější zájmovou organizaci v USA. Zakladatelé by svou asociaci pravděpodobně nepoznali. Namísto prosazování zásad zodpovědnosti se její filozofie změnila na tvrzení, že jakékoliv omezení práva vlastnit zbraně povede k jejich konfiskaci a nastolení jakési vládní tyranie.
Tuto argumentaci používal také Donald Trump. V srpnu 2019, po masových střelbách v texaském El Pasu a ohijském Daytonu, se vyjadřoval k návrhům na zpřísnění prověřování kupujících zbraně. Varoval, že postupné přijímání dalších omezení může nakonec vést k odebrání zbraní všem jejich legálním vlastníkům. Když novinář upozornil, že jde o argument takzvané nakloněné plochy, Trump odpověděl, že je to jeho vlastní argumentace.
Jiný významný příklad přišel po masové vraždě na floridské střední škole Marjory Stoneman Douglas High School v Parklandu. Devatenáctiletý bývalý student Nikolas Cruz tam 14. února 2018 zastřelil 17 lidí a dalších 17 zranil. Použil poloautomatickou pušku Smith & Wesson M&P 15, kterou si předtím legálně koupil.
Florida v reakci na tragédii přijala zákon Marjory Stoneman Douglas High School Public Safety Act. Ten mimo jiné zvýšil minimální věk pro nákup střelných zbraní z 18 na 21 let, s určitými výjimkami pro příslušníky bezpečnostních složek a armády. Nešlo tedy o zákaz nákupu automatických zbraní, jak se někdy nepřesně uvádí, ani o změnu věkové hranice pro samotné vlastnictví.
NRA floridský zákon napadla u soudu s argumentem, že porušuje druhý dodatek ústavy. Spor se dostal až k federálnímu odvolacímu soudu jedenáctého obvodu, který 14. března 2025 rozhodl v neprospěch NRA a potvrdil ústavnost věkového omezení. Nešlo tedy o rozhodnutí Nejvyššího soudu USA.
NRA je s americkou konzervativní politikou tak provázaná, že je až s podivem, jak dlouho se vrcholní republikáni od svých podporovatelů distancovali. Asociace byla velmi aktivní při lobbingu a zákulisních vyjednáváních. Na oficiálních událostech ale její zástupci dlouho nevystupovali a stejně tak se vrcholní politici neobjevovali na výročních sjezdech NRA. S projevem na celostátním sjezdu republikánské strany poprvé vystoupil vrchní lobbista NRA Chris Cox až v roce 2016. Donald Trump to asociaci o rok později oplatil, když se na pódium jejího sjezdu postavil jako první úřadující prezident od dob Ronalda Reagana.





















